ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.31.2008:63
sp. zn. 6 Azs 31/2008 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: R. A., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou,
se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 1343/VL - 10 - 04 - 2006 ze dne 19. 12. 2006, o udělení azylu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 141/2006 - 16 ze dne
28. 8. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Bohdaně Novákové, se přizná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2856 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 12. 2006, č. j. OAM - 1343/VL - 10 - 04 - 2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. h) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Kasační stížnost, jak lze dovodit z obsahu podání, stěžovatel podává z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Dále rozsáhle uvádí, jaké důvody ho vedly k opuštění země
původu a k podání žádosti o azyl. Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti. Kasační stížnost byla doplněna advokátkou, jež byla stěžovateli ustanovena usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2007, č. j. 59 Az 141/2006 - 34. Stěžovatel výslovně
uvádí, že kasační stížností napadá rozhodnutí v celém rozsahu výroku pro nezákonnost,
neboť postup krajského soudu při odmítnutí žaloby, která neobsahovala žádné žalobní body,
nebyl podle mínění stěžovatele důvodný, protože stěžovatel je cizinec, neovládá český jazyk,
a soud měl postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením žalobce vyzvat, aby odstranil vady
svého podání. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 ze dne
26. 4. 2006. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících
typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby, lze uvést následující:
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. v kontextu s §120 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Nejvyšší správní soud
tedy posuzuje správnost postupu soudu k právnímu stavu, který zde byl v době rozhodování
krajského soudu. V daném případě stěžovatel podal proti rozhodnutí správního orgánu, které mu
bylo doručeno dne 21. 12. 2006, podání označené jako žaloba ze dne 27. 12. 2006, jež bylo
předáno k poštovní přepravě 28. 12. 2006 a doručeno krajskému soudu 29. 12. 2006. Žalobce byl
řádně poučen, že podle ust. §32 odst. 2 písm. a) zákona o azylu žalobu proti rozhodnutí
o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jímž se tato žádost zamítá jako zjevně nedůvodná,
lze podat ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Ve své žalobě žalobce neuvedl žádné
žalobní body podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto citovaného ustanovení žaloba kromě
obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí
být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle odst. 2, věty třetí, tohoto ustanovení rozšířit
žalobu na doposud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen
ve lhůtě pro podání žaloby. Protože vzhledem k výše uvedenému 7 denní lhůta pro event. výzvu
k doplnění podání již uplynula, krajský soud postupoval v souladu s ustanovením §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., podle kterého soud usnesením odmítne návrh, jestliže nejsou splněny podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto
v řízení pokračovat, a žalobu v souladu s tímto citovaným ustanovením odmítl. Krajský soud
v Ostravě tedy vycházel z jasného právního stavu a nepochybil, když žalobu v souladu s ust. §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 141/2006 - 34 ze dne
28. 11. 2007 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni
podle obsahu spisu náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za jeden úkon ve výši 2100 Kč spočívající v písemném podání soudu
ve věci doplnění kasační stížnosti, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky,
tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč.
Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči
státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35
odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb.
činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši
2.856 Kč. Požadovaná odměna za jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla
přiznána, neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu by odměna za převzetí
a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada s klientem,
přičemž uskutečnění této porady ustanovená advokátka netvrdí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu