ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.33.2008:75
sp. zn. 6 Azs 33/2008 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobkyň: a) A. N., b) nezl. M. G., zastoupena zákonnou zástupkyní
ad a), obě zastoupeny JUDr. Marií Minářovou, advokátkou, se sídlem Ludmily Konečné 14,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2006,
č. j. OAM - 1358/VL - 07 - 01 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň ad a) a ad b) proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2007, č. j. 63 Az 139/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyň, JUDr. Marii Minářové, se přiz náv á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3660 Kč, která je splatná do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Stěžovatelky brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského
soudu, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta
jejich žádost o azyl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni
rozhodování žalovaného.
Kasační stížnost podali účastníci řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelky v ní uplatňují přípustný důvod ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že stěžovatelky argumentují kasačním důvodem zakotveným
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a namítají, že rozsudek krajského soudu je stižen
vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného
skutkového stavu a krajský soud na tuto skutečnost nereagoval a že zjištěný skutkový stav nadto
nesprávně posoudil.
Pokud jde o námitku první – nesprávné zjištění skutkového stavu, stěžovatelky blíže
nevymezují, v čem měla nedostatečnost skutkových zjištění správního orgánu spočívat.
K této námitce proto může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování
a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení se zabýval obšírně již ve své předchozí
judikatuře a je možné odkázat i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Za všechny
je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz).
Pokud jde o námitku stěžovatelek, že závěr o aplikovatelnosti §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu je nesprávný a že se měl správní orgán věnovat otázce, zda stěžovatelkami uváděné
důvody neopravňují udělení azylu podle §12 či §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že toto tvrzení stěžovatelky opět nepodpořily žádným důvodem. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud musí poukázat na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových
okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16
zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů
ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž
již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Pokud pak jde o oprávněnost aplikace ustanovení §16 odst. 1 písm. g) na případ
stěžovatelek, s ohledem na jejich skutková tvrzení je možné poukázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48 (www.nssoud.cz),
podle něhož platí, že neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, jde o žádost zjevně nedůvodnou,
kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16
odst. 2 tohoto zákona, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, jenž vyslovil závěr, že strach vrátit se do země původu kvůli potížím
s věřiteli ve vztahu k neuhrazenému dluhu manžela, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu,
neboť nejde o problémy se soukromými osobami zapříčiněné důvody pro azylové řízení
významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité
sociální skupině či pro zastávané politické názory, ale snahou o vrácení dlužné částky.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovatelkám byla usnesením ze dne 18. 5. 2007, č. j. 63 Az 139/2006 - 21, ustanovena
zástupkyní pro řízení o žalobě, a tedy i kasační stížnosti, JUDr. Marie Minářová. Té Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za jeden úkon
právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §12 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 3360 Kč. Dále Nejvyšší
správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního
tarifu 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu