ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.38.2008:109
sp. zn. 6 Azs 38/2008 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: A. J. Y., t. č. pobytem K Sadu 10/414,
Praha 8, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2007, č. j. OAM - 1311/VL - 07 - 04 - 2006,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
28. 2. 2008, č. j. 29 Az 42/2007 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 5. 2007, č. j. OAM - 1311/VL - 07 - 04 - 2006, kterým mu nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že nebyly shledány důvody
ani pro udělení azylu, ani doplňkové ochrany dle téhož zákona. O náhradě nákladů bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel následující skutečnosti: Stěžovatel
svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zdůvodnil potížemi, které měl v zemi původu
s hlídkou muslimských vojáků, kteří jej po kontrole na kontrolním stanovišti zbili z důvodu
jeho křesťanského původu (zjištěného při kontrole podle jména), a s Mladými patrioty (nelegální
ozbrojená formace na podporu prezidenta), kteří se jej pokusili násilím přimět, aby se přidal
k nim. Stěžovatel opakuje v kasační stížnosti, že střety s patrioty a s vládními vojáky,
jsou podřaditelné pod důvody, které má na mysli §12 zákona o azylu a Úmluva o právním
postavení uprchlíků. Každé pronásledování je třeba považovat za ohrožení života nebo svobody,
a také za opatření působící psychický nátlak, pokud jsou spjata s opatřeními, která zasahují
do občanských a politických práv jedince a jsou trpěna státními orgány. Pochybení správního
orgánu stěžovatel spatřuje v chybném vyhodnocení důvodů dle §12 zákona o azylu.
V tomto duchu měl krajský soud hodnotit rovněž existenci překážky vycestování. Stěžovatel
současně požádal o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Kasační námitky se v daném případě zaměřují na zpochybnění posouzení právní otázky
soudem. Stěžovatel zdůrazňuje, že s ohledem na jeho potíže v zemi původu došlo k nesprávnému
vyhodnocení důvodů dle §12 zákona o azylu a v tomto duchu i překážky vycestování. Soud
při hodnocení věci vyšel z následujících skutečností: nemůže se jednat o odůvodněný strach
z pronásledování pro politické přesvědčení tam, kde žadatel není ani schopen zformulovat,
či doložit, že nějaké relevantní politické přesvědčení má, a že mu potíže vznikly v souvislosti
s tím, že je nějak projevil. Dále ani popis jednorázového, nahodilého incidentu s vojáky,
zřejmě na podkladě jeho křesťanského jména, nelze označit za pronásledování z náboženských
důvodů. Soud v závěru konstatoval, že z předložených materiálů vyplývají problémy politické,
hospodářské i národnostní v Pobřeží slonoviny, avšak bez jakéhokoli bezprostředního vztahu
k situaci žalobce - nelze z nich vyvodit, že by žalobci v případě návratu do země hrozila vážná
újma. S tímto vyhodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožnil a uvádí k tomu následující:
obdobnou situací, jako je tomu v posuzovaném případě, se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Již dříve tak bylo opakovaně
judikováno, že smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu
před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodů
vypočtených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze 6. 11. 2003, č. j. 6 Azs 12/2003 - 49). Stěžovatel je v podané kasační stížnosti přesvědčen,
že naplňuje podmínky poskytnutí mezinárodní ochrany, neboť má odůvodněný strach
z pronásledování v zemi původu, s ohledem na jím uplatněné skutečnosti tedy patrně zejména
z důvodu náboženství, popř. pro zastávání politických názorů. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu
před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně
s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem
pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel.
Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu
porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu
uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování
ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence
lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování
ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno
nahlížet jako na pronásledování (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22.5. 2008, č. j. 9 Azs 25/2008 - 83). Na pozadí výše uvedeného Nejvyšší správní soud souhlasí
s postupem správního orgánu, když v dané věci dospěl k závěru, že stěžovatel nenaplňuje důvody
pronásledování, neboť jednorázové osamocené nahodilé napadení muslimskými vojáky nemělo
charakter pronásledování z důvodů náboženství (viz níže odkaz rozsudek NSS
č. j. 7 Azs 12/2008 - 98 z 24. 4. 2008) a v případě napadení Mladými patrioty se nejednalo
o zastávání nějakých politických názorů, ani jiného azylově relevantního důvodu. V tomto směru
lze poukázat pro příklad např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2007,
č. j. 9 Azs 33/2007 - 78, který vyslovil, že ojedinělé útoky příslušníků nějakého hnutí v zemi
původu namířené proti osobě stěžovatele, nemající přímou souvislost s jeho rasou, národností,
náboženstvím, se zastáváním určitých politických názorů ani s jeho příslušností k určité sociální
skupině, nejsou důvodem postačujícím k udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Ohledně
nezbytnosti určité intenzity a charakteru ústrků, aby je bylo možno nazvat pronásledováním
ve smyslu zákona o azylu, velmi pečlivě a podrobně judikoval v azylově závažnější situaci
Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 Azs 12/2008 - 98 z 24. 4. 2008, na který tímto Nejvyšší
správní soud okazuje. Pro účely řízení o udělení azylu je v každém případě nutno pečlivě
posuzovat, zda konkrétní formy negativních reakcí žadatelova okolí či orgánů státní moci dosáhly
jednotlivě či ve svém souhrnu takové intenzity, aby je bylo možno považovat
za „pronásledování“ ve smyslu §2 odst. 7 zákona o azylu. „Opatření působících psychický
nátlak“ je přitom z hlediska vyžadované intenzity negativních reakcí okolí či orgánů státní moci
nutno poměřovat dalšími, v citovaném ustanovení výslovně uvedenými azylově relevantními
hrozbami, a sice „ohrožením života nebo svobody“. Újma hrozící žadateli o azyl v důsledku
opatření působících psychický nátlak jistě nemusí být obdobně závažná jako újmy spočívající
v ohrožení života nebo svobody, musí však být s nimi aspoň typově srovnatelná. Nepostačí tedy,
půjde-li o pouhou sérii příkoří, byť v jednotlivých případech i vcelku intenzivních,
pokud tato příkoří ve svém celku nedosáhnou takové intenzity a systematičnosti, že u dotčené
osoby ve zcela zásadní míře snižují kvalitu prožívání života, berou jí životní perspektivu
a vyvolávají v ní silný pocit celkové bezvýchodnosti a beznadějnosti její situace. Ve vztahu
k neudělení doplňkové ochrany NSS odkazuje na konzistentní judikaturu např. na usnesení NSS
z 9. 4. 2008, č. j. 2 Azs 6/2008 - 43. Pobřeží slonoviny rozhodně nelze považovat
za demokratický právní stát, kde by docházelo k dodržování základních lidských práv a svobod
(jak je zřejmé z řady zpráv a informací o této zemi, které jsou obsaženy ve správním spisu),
nicméně tato samotná skutečnost nestačí pro udělení mezinárodní ochrany žadateli, který v zemi
původu neměl azylově relevantní problémy, zvláště za situace, kdy žadatelem uplatněné důvody
nevyvolávají riziko postižení v případě návratu. Navíc správní orgán i soud popsali zlepšující se
situaci v zemi (posílení bezpečnosti v zemi, odzbrojování a rozpuštění milic apod.)
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2004, č. j. 2 Azs 12/2004 - 40, je udělení
azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu vázáno na objektivní přítomnost pronásledování
jako skutečnosti definované v §2 odst. 6 citovaného zákona (poznámka: oproti citovanému
judikátu se jedná o §2 odst. 7 téhož zákona ve znění platném ke dni rozhodování správního
orgánu) nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání
žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu.
Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele
o azyl do země původu, tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O návrhu, aby byl
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
samostatně nerozhodoval. Není o něm třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu