ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.9.2008:54
sp. zn. 6 Azs 9/2008 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobce: O. K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou, se
sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 7. 2005, č. j. OAM - 1214/VL - 19 - 11 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 61 Az 87/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Jarmile Bajerové, advokátce, se přizn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o azyl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
účinném ke dni rozhodování žalovaného, jako zjevně nedůvodná.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní
pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen vadou řízení
spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného skutkového
stavu a krajský soud na tuto skutečnost nereagoval. Stěžovatel přitom ovšem blíže nevymezuje,
v čem měla nedostatečnost skutkových zjištění správního orgánu spočívat. K této námitce
stěžovatele proto může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování
a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově obdobných případech,
jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře. Je tak např. možné odkázat
zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41
(www.nssoud.cz). Zejména ve vztahu k důvodu, pro který byla žádost stěžovatele o azyl
žalovaným zamítnuta, je třeba zásadně trvat na povinnosti tvrzení žadatele o azyl o skutkových
okolnostech opuštění země původu. Pokud ji stěžovatel neunesl a v kasační stížnosti pouze
namítá, že žalovaný měl sám zjišťovat skutečnosti nad rámec jeho tvrzení, nezbývá Nejvyššímu
správnímu soudu než odkázat na výše zmíněnou judikaturu.
Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že závěr o aplikovatelnosti §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu je nesprávný a že se měl správní orgán věnovat otázce, zda stěžovatelem uváděné
důvody neopravňují udělení azylu podle §12 či 14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že toto tvrzení stěžovatel opět nepodpořil žádným důvodem. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud musí poukázat na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových
okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16
zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů
ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž
již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 61 Az 872/2005 - 29 ze dne 28. 8. 2007 ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Jarmila
Bajerová. Té Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
odměnu ve výši 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání písemného podání
soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu, společně s režijním paušálem
ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Celkem tedy přiznal odměnu ve výši 2400 Kč.
Pro zaplacení částky soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu