ECLI:CZ:NSS:2008:7.AFS.51.2007:96
sp. zn. 7 Afs 51/2007 - 96
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. A.,
zastoupena JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2,
proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha
1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
23. 3. 2007, č. j. 7 Ca 250/2005 – 57,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2007, č. j. 7 Ca 250/2005 – 57, zamítl
žalobu, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí Finančního
ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 1. 9. 2005,
č. j. FŘ-2186/14/05, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Finančního
úřadu pro Prahu 1 (dále jen „finanční úřad“) ze dne 8. 12. 2004, č. j. 262091/04/001962/4568,
o vyměření daně z převodu nemovitostí ve výši 6 100 000 Kč. Městský soud v odůvodnění
napadeného rozsudku uvedl, že zásadně sporná byla mezi účastníky řízení otázka právní,
a to výklad pojmu vklad vložený podle zvláštního zákona do obchodní společnosti a v souvislosti
s tím pak aplikace ust. §20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“). Podle názoru městského soudu vzhledem k tomu, že zákon
č. 357/1992 Sb. osvobozuje od daně pouze vklady vložené do obchodní společnosti při definici
vkladu podle obchodního zákoníku, vztahuje se osvobození od daně pouze na vklady
do společnosti zvyšující základní jmění. Pokud jde o vklady do společnosti nezvyšující základní
jmění, tyto vklady dani podléhají. Pokud tedy stěžovatelka převedla celou nemovitost
na obchodní společnost, přitom součástí základního jmění této společnosti se stala jen dohodou
společníků určená část hodnoty převedené nemovitosti, byla správně od daně osvobozena pouze
tato část. Zbývající část hodnoty převedených nemovitostí pak dani podléhá. V této souvislosti
městský soud poukázal na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2000,
sp. zn. III. ÚS 31/2000, a na ustálenou judikaturu správních soudů (např. rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 22 Ca 230/2001, rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. 59 Ca 91/2002, a rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 28 Ca 362/97).
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti
namítala, že nemovitosti byla vložena do společnosti jako celek, nebyla na ideální části nijak
rozdělována. Městský soud se podle jejího názoru mýlí, pokud hovoří o tom, že „účastník
a správce daně postupovali správně, pokud učinili závěr, že od daně z převodu nemovitostí
mohla být osvobozena pouze částka, o kterou bylo zvýšeno základní jmění“. Zákon č. 357/1992 Sb. vždy hovoří o tom, že předmětem daně je převod nebo přechod nemovitosti, tedy právní
skutečnost. Základem daně z takového předmětu daně pak může být cena sjednaná nebo cena
zjištěná znaleckým posudkem. Městský soud ale tvrdí, s odkazem na judikaturu, že by se
osvobození nemělo vztahovat k právnímu úkonu, ale k „hodnotě“ nebo „částce“. Citovaný zákon
je však postaven na tom, že předmětem daně, a tedy i osvobození, je právní úkon nebo právní
skutečnost, a teprve při stanovení základu daně jsou relevantními ocenění, ať již ve formě ceny
sjednané či ceny znalecké. Ve snaze vyjít vstříc finančnímu ředitelství tak městský soud
„přeskočil“ od předmětu daně k základu daně, a jejich obsah pomíchal aby dosáhl kýženého
efektu, tedy argumentu pro zamítnutí žaloby. V daném případě vložila stěžovatelka do obchodní
společnosti nemovitosti, jejichž cena podle znaleckých posudků činila 177 200 000 Kč a na
základě rozhodnutí jediného akcionáře bylo zvýšeno v této souvislosti základní jmění
o 56 000 000 Kč, protože obchodní společnost převzala dluh stěžovatelky ve výši
122 000 000 Kč. Tato částka tedy rozhodně není ani cenou sjednanou, ale ani cenou zjištěnou,
neboť žádný znalecký posudek na tuto částku ve spisu není. Stěžovatelka tvrdí, že nikdy
se společností úplatný ani jiný převod za 122 mil. Kč nesjednala, ani takový přechod jako právní
skutečnost nenastal (není znalecky tato cena nikde zjištěna), a proto tato částka nemůže
být předmětem daně. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby napadený rozsudek městského
soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Podstatou sporu v posuzované věci je tedy otázka, zda v případě vkladu nemovitosti
do obchodní společnosti je pro určení zjištěné ceny nemovitosti pro účely vyměření daně
z převodu nemovitosti rozhodné zatížení věcnými právy (zde zástavním právem).
Šestý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 31. 5. 2005,
č. j. 6 Afs 4/2003 - 64, zaujal právní názor, že „Vzhledem k tomu, že zákon č. 357/1992 Sb.
ve znění účinném k 23. 3. 2000 osvobozuje od daně pouze vklady vložené do obchodní
společnosti při definici vkladu podle obchodního zákoníku, vztahuje se osvobození od daně
pouze na vklady do společnosti zvyšující základní jmění. Pokud jde o vklady do společnosti
nezvyšující základní jmění, tyto vklady nepochybně podléhají dani z převodu nemovitosti. Jestliže
byla na obchodní společnost převedena celá nemovitost, ale do zvýšení základního jmění této
společnosti se promítla jen určená část hodnoty převedené nemovitosti, byla správně od daně
osvobozena jen tato část. Zbývající část hodnoty převedené nemovitosti pak dani podléhá. Tento
výklad odpovídá konstantní judikatuře obecných soudů i Ústavního soudu.“ … „Pro stanovení
daně z převodu nemovitostí je však rozhodná hodnota předmětu nepeněžitého vkladu (daných
nemovitostí). Zatížení věcnými právy pak není rozhodné pro určení zjištěné ceny nemovitosti
pro účely vyměření daně z převodu nemovitostí. Naopak pro osvobození od daně z převodu
nemovitostí podle §20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. je rozhodné promítnutí hodnoty
nepeněžitého vkladu do zvýšení základního jmění (dnes základního kapitálu) společnosti.“
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu dospěl při předběžné poradě k právnímu
názoru odlišnému od názoru výše citovaného, tedy že pokud je vkládaná nemovitost zatížena
věcnými právy, pak má tato skutečnost vliv na určení zjištěné ceny nemovitosti pro účely
vyměření daně z převodu nemovitostí, a proto podle §17 odst. 1 s. ř. s. věc předkládá
rozšířenému senátu, neboť nemůže v předmětné věci rozhodnout, aniž by se odchýlil
od dřívějšího právního názoru vysloveného v rozsudku ze dne 31. 5. 2005, č. j. 6 Afs 4/2003 - 64.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, JUDr. Michal
Mazanec, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Marie Součková, JUDr. Marie Turková, JUDr. Miluše
Došková a JUDr. Milada Tomková. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců
(§8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V Brně dne 17. prosince 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu