ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.43.2007:69
sp. zn. 7 As 43/2007 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové,
JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: BG TECHNIK cs, a. s.,
se sídlem Bubenské nábřeží 306, Praha 7, zastoupen JUDr. Valérií Vodičkovou, advokátkou
se sídlem Vodičkova 40, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 30. 3. 2007, č. j. 9 Ca 182/2004 – 36.
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2007, č. j. 9 Ca 182/2004 – 36, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva
zemědělství (dále jen „ministerstvo“) ze dne 10. 5. 2004, č. j. 12.535/2004-16.230, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne
3. 2. 2004, č. j. 1188/14243/04-OŽP-ZP, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o zrušení
mimopstruhového rybářského revíru Sadská – jezero č. 411 133. V odůvodnění rozsudku
městský soud uvedl, že vzhledem k tomu, že doba platnosti rozhodnutí Obvodního báňského
úřadu v Kladně ze dne 13. 4. 1987, č. j. 1174/87/Ha/Dv, jímž byl členům Českého rybářského
svazu povolen vstup do dobývacího prostoru Sadská k výkonu rybářského práva (dále jen
„povolení vstupu“), nebyla při jeho vydání nikterak omezena a stěžovatel v řízení nedoložil, že by
uvedený báňský úřad v minulosti rozhodl o tom, že toto povolení vstupu pozbývá platnosti,
nemělo zrušení výnosu Českého báňského úřadu ze dne 3. 1. 1971, č. j. 1/71 vyhláškou
č. 22/1989 Sb. bez dalšího za následek pozbytí účinnosti předmětného povolení vstupu. Toto
povolení zůstalo v souladu s §330 vyhlášky č. 22/1989 Sb. a §179 vyhlášky
č. 26/1989 Sb. i nadále v platnosti, a i nadále opravňuje členy Českého rybářského svazu
ke vstupu do dobývacího prostoru jezera Sadská za podmínek v něm stanovených. Povolení
vstupu do stanoveného dobývacího prostoru přitom není vázáno na souhlas organizace
vykonávající v dobývacím prostoru hornickou činnost. Pokud tedy členové místní organizace
Českého rybářského svazu Nymburk vstupují do dobývacího prostoru jezera Sadská za účelem
výkonu rybářského práva, nečiní tak neoprávněně, a jejich jednání nelze označit za přestupek
ve smyslu §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel podřadil své námitky zákonným
důvodům ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal,
že povolení vstupu již není platné a účinné, neboť předpis, na jehož základě bylo vydáno, byl
v roce 1989 zrušen vyhláškou č. 22/1989 Sb. Tato vyhláška s udělováním odchylek pro
„pracovníky cizí organizace“ již nepočítala. Povolit vstup na pozemky dotčené těžbou po nabytí
účinnosti této vyhlášky mohla pouze organizace provádějící těžbu, nikoli obvodní báňský úřad.
Odpovědnost této organizace za ochranu bezpečnosti na dotčených pozemcích je nepřenosná.
Tato organizace povolení k výkonu rybářského práva na pozemcích dotčených těžbou nikdy
neudělila. Názor městského soudu, že povolení vstupu zůstalo v platnosti i po nabytí účinnosti
vyhlášky č. 22/1989 Sb. z důvodu aplikace §330 této vyhlášky a §179 vyhlášky č. 26/1989 Sb. je
zcela nesprávný. Podle stěžovatele městský soud nepochopil stanovisko Obvodního báňského
úřadu v Kladně ze dne 1. 11. 2002, č. j. 6716/02, ve kterém se zcela jasně hovoří o tom, že tento
úřad považuje předmětné povolení vstupu za bezpředmětné a neúčinné, a že proto nemůže tvořit
právní základ žádného povolení vydaného jinými orgány. Rozsudek městského soudu je tedy
z tohoto pohledu nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Stěžovatel dále namítal, že povolení
vstupu nesměřovalo v době svého vydání k zajištění bezpečnosti práce a provozu, jak bylo podle
tehdejší právní úpravy nezbytné, a již jen z tohoto důvodu je nezákonné a neplatné. Podle nové
právní úpravy (§6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb. a §4 vyhlášky č. 22/1989 Sb.) je za pohyb
třetích osob v dobývacím prostoru odpovědná výlučně organizace spravující dobývací prostor
a obvodní báňský úřad by tak ani nemohl prosadit platnost svého povolení vstupu proti vůli
odpovědné organizace, která místnímu rybářskému svazu odmítá udělit souhlas ke vstupu
do dobývacího prostoru. Podle stěžovatele je rozsudek městského soudu v rozporu
i s §13 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z něhož mohou oprávněné
osoby při výkonu rybářského práva vstupovat na pobřežní pozemky, pokud na ně není vstup
zakázán z důvodu obecného zájmu. Z toho je více než zřejmé, že vstup na pobřežní pozemky
v prostoru jezera Sadská je pro rybáře zakázán z důvodu obecného zájmu, který je vyjádřen
v zákoně č. 44/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 200/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Místní organizace Českého rybářského svazu Nymburk nárokuje výkon
rybářského práva v tomto prostoru zcela bez právního důvodu, a tedy neoprávněně. Výkon
rybářského práva v tomto prostoru je přestupkem podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Existence dobývacího prostoru a rybářského revíru na stejném
území je bez souhlasu a proti vůli organizace provádějící těžbu podle platných právních předpisů
nemožná. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že povolení vstupu na břehy
pískovny Sadská bylo vydáno příslušným úřadem bez časového omezení či jiných podmínek, bylo
vydáno výhradně za účelem obhospodařování rybářského revíru a navíc těžba písku byla v dané
lokalitě již před lety ukončena. Ze strany stěžovatele nebyly dosud učiněny žádné kroky z hlediska
asanace těžebních prostor, jak mu to ukládá vyhláška č. 26/1989 Sb., a z tohoto hlediska tak
stěžovatel jednoznačným způsobem neplní své povinnosti. Tato lokalita je již dlouhodobě běžně
přístupná bez jakéhokoli omezení a veřejností je užívána k různým formám rekreace. Povolení
výkonu rybářského práva ze dne 24. 2. 1998 není principiálně povolením novým, ale jen stanoví
pravidla výkonu rybářského práva do objektivní ekologické reality dané doby a stanoví
zarybňovací plán s ohledem na danou plochu a stávající podmínky k chovu ryb. Tato povinnost
vyplývá z §7 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který platil v době
vydání dekretu, jímž byl vyhlášen revír a stanoveny podmínky k výkonu rybářského práva.
Skutečnost, že stěžovatel dosud nesplnil podmínky asanace těžebních prostor, jmenovitě úpravu
sklonu některých částí břehu, nelze nazvat veřejným zájmem. Je to jen neplnění povinností
stěžovatele, které mu vyplývají z uvedené vyhlášky, a součást jeho dlouhodobého úsilí o získání
rybářského práva v této lokalitě. Podle názoru ministerstva argumenty uvedené v kasační stížnosti
nejsou právním ani ekologickým důvodem pro zrušení rozsudku městského soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadený
rozsudek v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Dne 17. 2. 1987 byla uzavřena dohoda mezi Středočeskými kamenolomy a
štěrkopískovnami, n.p., a Krajským výborem Českého rybářského svazu o podmínkách výkonu
rybářského práva v dobývacím prostoru štěrkopískovny Sadská. Pro výkon rybářského práva
v dobývacím prostoru bylo podle této dohody třeba povolit odchylku z báňských předpisů. Tato
odchylka byla povolena podle §15 001 bezpečnostního předpisu vydaného výnosem Českého
báňského úřadu ze dne 3. 1. 1971, č. j. 1/1971, rozhodnutím Obvodního báňského úřadu
v Kladně ze dne 13. 4. 1987, č. j. 1174/87/Ha/Dv, podle něhož se do stanoveného dobývacího
prostoru Sadská povoluje vstup členům Českého rybářského svazu k výkonu rybářského práva
za stanovených podmínek. Doba platnosti tohoto povolení vstupu nebyla časově omezena.
Rozhodnutím ze dne 24. 2. 1998 přenechalo ministerstvo podle §7 a §8 zákona č. 102/1963 Sb.
Českému rybářskému svazu, místní organizaci Nymburk, výkon rybářského práva v rybářském
revíru Sadská – jezero č. 411 133. V podání ze dne 29. 9. 2003 doručeném Krajskému úřadu
Středočeského kraje stěžovatel navrhl jako vlastník více než 50 % všech pozemků, na nichž se
jezero Sadská a jeho břehy nachází, aby toto jezero bylo vyškrtnuto ze seznamu
mimopstruhových revírů. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 3. 2. 2004,
č. j. 1188/14243/04-OŽP-ZP, nebylo stěžovateli vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podal
stěžovatel odvolání, které bylo ministerstvem zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Stěžovatel v kasační stížnosti především namítal, že povolení vstupu není platné a
účinné, neboť předpis na jehož základě bylo vydáno, byl s účinností od 1. 7. 1989 zrušen
vyhláškou č. 22/1989 Sb. a z toho dovozuje, že se nemohlo stát právním základem dekretu pro
výkon rybářského práva v dobývacím prostoru Sadská.
Podle §179 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým
způsobem na povrchu (resp. i §330 vyhlášky č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů
v podzemí) rozhodnutí orgánů státní báňské správy vydaná podle dosud platných předpisů
k zajištění bezpečnosti práce a provozu zůstávají v platnosti, pokud orgán, který je vydal,
nestanoví jinak.
Předmětné povolení vstupu bylo vydáno podle §15 001 výnosu Českého báňského
úřadu ze dne 3. 1. 1971, č. j. 1/1971., jímž byl vydán předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci a o bezpečnosti provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o využití
nerostného bohatství (horní zákon). Oznámení o vydání tohoto výnosu bylo uveřejněno v částce
7/1971 Sbírky zákonů. Bylo-li povolení vstupu vydáno obvodním báňským úřadem, tj. orgánem
státní báňské správy, podle platného obecně závazného právního předpisu, který upravoval
zajištění bezpečnosti práce a provozu, přičemž doba jeho platnosti nebyla omezena, lze na něj
aplikovat ustanovení §179 vyhlášky č. 26/1989 Sb. Z obsahu správního i soudního spisu navíc
nevyplývá, a stěžovatel to ani netvrdí, že by povolení vstupu bylo příslušným orgánem zrušeno.
Se závěrem městského soudu, že zrušení citovaného výnosu vyhláškou č. 22/1989 Sb. nemělo za
následek pozbytí platnosti povolení vstupu a že toto zůstalo v souladu s §330 vyhlášky
č. 22/1989 Sb. a §179 vyhlášky č. 26/1989 Sb. v platnosti, a i nadále opravňuje členy Českého
rybářského svazu ke vstupu do dobývacího prostoru jezera Sadská za podmínek v něm
stanovených, se proto Nejvyššího správního soudu ztotožňuje. Pokud stěžovatel v této
souvislosti odkazuje na sdělení Obvodního báňského úřadu v Kladně ze dne ze dne 1. 11. 2002,
v němž vyjádřil tento správní orgán opačný právní názor ohledně platnosti uvedeného povolení
vstupu, toto nemá žádnou právní relevanci.
Stejně tak nedůvodná je stížní námitka, že rozsudek městského soudu je v rozporu
s §13 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení
upravovalo přístup na pozemky tak že, oprávněné osoby mohly při výkonu rybářského práva
vstupovat na pobřežní pozemky, pokud na ně nebyl vstup zakázán z důvodů obecného zájmu.
V době vydání rozsudku městského soudu byl citovaný zákon již zrušen zákonem
č. 99/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. 4. 2004. Nehledě k této
skutečnosti, citované ustanovení upravovalo práva a povinnosti oprávněných osob uvedených
v §9 odst. 1 a §11 zákona č. 102/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a pouze tyto by
případně mohly ustanovení §13 odst. 1 citovaného zákona porušit.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle
§109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu