ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.54.2007:122
sp. zn. 7 As 54/2007 - 122
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně
Mgr. Š. B., proti žalovanému Úřadu městské části města Brna, Brno - střed, se sídlem Brno,
Dominikánská 2, za účasti společnosti Weka Real, spol. s r. o., se sídlem Brno, Anenská 2,
zastoupené Mgr. Michalem Vávrou, advokátem v Brně, třída Kpt. Jaroše 13, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného a osoby na řízení zúčastněné proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
22. 8. 2007, č. j. 30 Ca 46/2006 - 37, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2007, č. j. 30 Ca 46/2006 - 37, bylo
zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2005, č. j. STU 01/0502248/000/003.
Tímto rozhodnutím žalovaný, postupem dle §88 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), povolil
(na základě žádosti společnosti Weka Real, spol. s. r. o.) odstranění stavby označené jako
„odstranění staveb provozního a technického charakteru na pozemcích parc. čís. X, X, X k. ú. Město B., obec
B.“; současně s tím, na základě §62 citovaného zákona, rozhodl o povolení stavby označené jako
„Oprava a rekonstrukce B. 12, 14, 16, Brno, č. p. X, X, X pozemek parc. čís. X, X, X, k. ú. Město B., obec
B. včetně přístavby garáží na pozemcích parc. čísl. X, X, X, k. ú. Město B., B.“.
Proti tomuto rozsudku brojí kasační stížností žalovaný i osoba zúčastněná na řízení.
Žalovaný svou kasační stížnost spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku, který odůvodnil
(bez bližšího upřesnění) možnosti vzniku nenahraditelné újmy na jeho straně. Odkázal se v této
souvislosti na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49.
Podle ustanovení §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost nemá
odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení
§73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný odvozuje možnost vzniku nenahraditelné
újmy se svou povinností pokračovat ve správním řízení a řídit se přitom závazným právním
názorem vyjádřeným v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Brně, bez ohledu na to,
že s tímto rozsudkem nesouhlasí a napadl jej kasační stížností (tento právní názor byl vysloven
v judikátu, na nějž se stěžovatel odvolává). S tímto názorem se Nejvyšší správní soud
neztotožňuje. Především je nutno uvést, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
musí být kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
jak byly popsány výše; odkladný účinek může být přitom přiznán a působit nejen ve vztahu
k prozkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu
rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu č. 786/2006 Sb. NSS. Za situace, kdy není splněna byť jen jedna
z podmínek pro přiznání odkladného účinku (zde kasační stížnosti), nelze tomuto návrhu
vyhovět.
Jak již bylo výše uvedeno, zrušeným rozhodnutím žalovaného bylo jednak vydáno
stavební povolení v intencích žádosti stavebníka - společnosti Weka Real spol. s. r. o., jednak bylo
v procesním režimu §88 odst. 4 stavebního zákona povoleno odstranění blíže specifikovaných
staveb. Za této situace tedy nemohou být povolené stavby realizovány a nemohou být
též odstraněny stavby, jejichž demolice se stavebník domáhal. Z těchto skutečností však nelze
bez dalšího dovodit vznik jakékoli újmy pro žalovaného, přičemž sluší upozornit, že ani z obsahu
zrušeného správního rozhodnutí nevyplývá, že by na odstranění staveb byl naléhavý veřejný
zájem. Tak by tomu bylo například za situace, pokud by šlo o stavby, které by svým technickým
stavem ohrožovaly zdraví a život osob; v tomto případě by ovšem rozhodnutí o odstranění
stavby nebylo vydáváno postupem dle ustanovení §88 odst. 4 stavebního zákona. Namítá-li
stěžovatel, že nenahraditelnou újmu lze spatřovat v jeho povinnosti vést dále řízení, za jehož
účastnici by nově pojal i žalobkyni, ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. K této otázce
se již opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud (např. ve svém usnesení publikovaném
pod č. 46/2004 Sb. NSS), kde zaujal právní názor, dle kterého samotným zrušením rozhodnutí
správního orgánu a vrácením věci k dalšímu řízení ještě bez dalšího nehrozí tomuto správnímu
orgánu nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. a §107 s. ř. s.
Lze tedy uzavřít, že žalovaný v řízení před Nejvyšším správním soudem neprokázal
existenci jedné z imanentních podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, kterou
je hrozba nenahraditelné újmy spojené s účinky napadeného rozsudku krajského soudu. Za této
situace pak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu