ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.65.2008:52
sp. zn. 7 As 65/2008 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. T.,
zastoupen JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Bratislavská 12, Brno, proti žalovanému:
Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, Malinovského nám. 3, Brno, za
účasti osob zúčastněných na řízení: 1) RNDr. I. Ř., 2) JUDr. J. Ř., 3) Ing. L. K., v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31
Ca 15/2007 – 23,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31 Ca 15/2007 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31 Ca 15/2007 - 23, bylo
zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor územního a stavebního řízení (dále jen
„stěžovatel“) ze dne 27. 11. 2006, č. j. OÚSŘ U 06/52372/Bo a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že nepovažuje za dostatečné řešení přístupu
k hlavnímu uzávěru vody, když stěžovatel nevyvrátil námitku žalobce (dále jen „účastník řízení“),
že v době kdy je restaurace uzavřena nemusí být spoluvlastníci domu p an K. a pan K., kteří mají
klíče od předmětných prostor, přítomni, a přístup k hlavnímu uzávěru tak není zabezpečen. Podle
názoru krajského soudu se zcela nedostatečně správní orgány vypořádaly i se žalobní námitkou,
že účastníkovi řízení bude provedenými stavebními úpravami zcela zabráněno v přístupu k jeho
dalšímu majetku, a to zahradě p. č. 239 v k. ú. Veveří . Stěžovatel se nevypořádal s uvedenými
odvolacími námitkami, což vzhledem k závažnosti možného hmotněprávního dotčení
představuje podstatnou vadu řízení způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal,
že řešení přístupu k hlavnímu uzávěru vody respektuje jak požadavek §11 odst. 2 vyhl.
č. 137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu, tak i §43 odst. 3 citované vyhlášky.
Řešení vstupu do zahrady přes 1. PP se změnou užívání těchto prostor ze sklepů na restauraci
nezměnilo a odpovídá pravomocnému stavebnímu povolení a ověřené projektové dokumentaci.
Provedení změn stavby nad rámec podmínek územního rozhodnutí, stavebního povolení
a dokumentace ověřené ve stavebním řízení nelze v rámci kolaudačního řízení uložit, neboť by to
bylo v rozporu s §81 a §82 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
„stavební zákon“). Ochrana účastníků, kteří se do průběhu jednotlivýc h řízení, vedených podle
stavebního zákona, mohou zapojovat svými připomínkami či námitkami, má však své limity.
Jedním z nich je limit časový, daný koncentrační zásadou platnou pro územní, stavební
a kolaudační řízení. V žalobě proti rozhodnutí o odvolání ve věci kolaudačního rozhodnutí byly
uplatněny důvody, které se výhradně týkaly řízení stavebního, a ne kolaudačního. Podle názoru
stěžovatele v řízení kolaudačním, resp. následném odvolacím řízení, neuplatněné námitky
spadající do předchozí, pravomocně ukončené fáze řízení, již řešit nelze. Stěžovatel z uvedených
důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek.
Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti označil názor stěžovatele, že uplatnil
v žalobě důvody, které se výhradně týkaly řízení stavebního, za nesprávný. Stavební úřad je
v kolaudačním řízení povinen zkoumat naplnění podmínek stanovených v §81 odst. 1 stavebního
zákona a veškeré námitky účastníka řízení v kolaudačním řízení přitom směřovaly právě
do porušení či nesplnění těchto podmínek, jimiž byl stěžovatel povinen se zabývat. Účastník
řízení dále uvedl, že se proti rozhodnutí o vydání stavebního povolení odvolal, a to podle jeho
názoru v odvolací lhůtě, když v této věci nebyly dány podmínky pro doručení fikcí podle
správního řádu. Účastník řízení byl přímo dotčen na svých právech, neboť pokud by nebyl
zabezpečen samostatný vstup na zahradu u domu, jsou tím porušována ta nejzákladnější práva
spoluvlastníků zahrady, resp. výkon těchto práv, a to i právo pokojně užívat majetek zakotvené
v Protokole č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Znemožněním užívání
předmětu vlastnictví dochází zcela nepochybně ke změně postavení těchto spoluvlastníků.
Rovněž vyjádřil nesouhlas s návrhem na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Na základě uvedených skutečností navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napaden ý rozsudek krajského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvod y, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom shledal vady uvedené v odstavci 3 tohoto
ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo
dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním nap adeného rozhodnutí nebo tím,
že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním
podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Podle §34 odst. 2 s. ř. s. je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí
v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby
vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví,
oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze
učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda
senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další tako vá osoba. O osobních údajích,
o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 3.
Podle §34 odst. 3 s. ř. s. o soba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná
vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání
uděleno slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení u s oudu končí. Osoba zúčastněná
na řízení nemůže disponovat jeho předmětem.
V daném případě předpoklad být zúčastněnou osobou splňovali všichni účastníci
kolaudačního řízení, kteří byli také uvedeni v záhlaví napadeného správního rozhodnutí, neboť
byli přímo dotčeni ve svých právech a povinnostech jeho vydáním. Podle obsahu soudního spisu
však nebyl vyrozuměn o probíhajícím soudním řízení jeden z účastníků kolaudačního řízení, a to
stavebník R. H., kterému tak byla odepřena možnost uplatňovat svá práva v průběhu soudního
řízení. Rovněž mu nebyl krajským soudem doručen napadený rozsudek. Řízení před krajským
soudem tak bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V této souvislosti lze odkázat i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
např. rozsudek ze dne 21. 12. 2005 č.j. 1 As 39/2004 - 75, v němž byl vysloven právní názor,
že „Ustanovení §34 odst. 2 s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu
možných osob zúčastněných na řízení. Jestliže krajský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení
účastníka správního řízení odlišného od žalobce, který splňoval podmínky §34 odst. 1 s. ř. s.
(zde stavebník), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.“ Obdobně v rozsudku ze dne 2. 5. 2007 č.j. 5 As 3/2007- 68, Nejvyšší správní soud uvedl,
že „Neoznačil-li žalobce v žalobě osobu, o jejímž postavení osoby zúčastněné na řízení
před soudem dle §34 s. ř. s. již z napadeného správního rozhodnutí nebylo pochyb, bylo
povinností předsedy senátu tuto osobu vyrozumět o probíhajícím řízení, jakož ji i vyzvat,
aby oznámila, zda bude svá práva v řízení uplatňovat; nedostál -li krajský soud této povinnosti
a takovou osobu v řízení zcela pominul, trpí jeho rozhodnutí vadou, pro kterou je nutno jej zrušit
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].“
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s). S ohledem na důvod
zrušení napadeného rozsudku jej nemohl meritorně přezkoumat.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ust. §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť bezodkladným rozhodnutím ve věci
odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vys loven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu