ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.14.2008:55
sp. zn. 7 Azs 14/2008 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobců: a) M. N., b) nezl. M. K., c) nezl. H. K., d)
nezl. A. K., žalobci b) až d) zastoupeni žalobcem a) jako zákonným zástupcem,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 56 Az 159/2007
- 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 56 Az 159/2007 – 35,
byl zamítnut návrh žalobců (dále jen „stěžovatelé“) na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 8. 2007,
č. j. OAM-516/LE-05-ZA07-2006, jímž stěžovatelům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle
ustanovení §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatelé nesplňují podmínku,
že ustanovení zástupce je třeba k ochraně jejich práv, protože využili svého práva domáhat
se přezkoumání správního rozhodnutí a jejich žaloba obsahovala veškeré zákonem stanovené
náležitosti. Vlastními úkony tedy učinili vše, co je třeba podle právních předpisů učinit k ochraně
jejich práv, a to zcela kvalifikovaným způsobem. Neznalost právních předpisů České republiky
a skutečnost, že stěžovatelé jsou cizinci, není za těchto okolností sama o sobě důvodem
pro ustanovení zástupce. Ani skutečnost, že stěžovatelé požadují nařízení jednání, není důvodem
pro ustanovení zástupce, protože při jednání bude přítomen tlumočník a stěžovatelé tedy
nebudou znevýhodněni z důvodu neznalosti českého jazyka. Rovněž neznalost právních předpisů
nezpůsobuje znevýhodnění stěžovatelů, neboť v souladu s §36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen
poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby neutrpěli újmu. Závěrem krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyš šího
správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64.
Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti vyjádřili nesouhlas s tím, že jim
krajský soud neustanovil zástupce. Poukázali na to, že jsou státními příslušníky Kazachstánu,
neovládají český jazyk a nejsou orientováni v českém právním řádu. Současně se v daném případě
jedná o řízení ve věci azylu, tedy týkající se ochrany základních lidských práv a svobod, je hož
výsledek má pro budoucí život stěžovatelů zcela zásadní význam. Ze spisového materiálu
je zřejmé, že jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, nýbrž byla posuzována meritorně. Stěžovatelé ve věci požádali o nařízení jednání,
a právě v této žádosti požádali o ustanovení zástupce. S projednáním věci samé je spojena řada
úkonů, které nejsou zjevně schopni činit toliko za účasti tlumočníka. Postup krajského soudu
tak zcela eliminuje smysluplný výkon oprávnění účastníka stanovených zákonem, která spočívají
v jeho osobní účasti při projednání věci. Na kvalitu projednávání žádostí o udělení mezinárodní
ochrany a navazujících opravných prostředků by přitom měly být kladeny přísné požadavky,
neboť prostřednictvím státních orgánů jsou v tomto řízení plněny mezinárodní závazky České
republiky obsažené v mezinárodních úmluvách o lidských právech. Závěrem stěžovatelé
poukázali na to, že krajským soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64, se netýkal problematiky přezkumu správního
rozhodnutí ve věci azylu, a na předmětnou problematiku proto není přiléhavý. Z výše uvedených
důvodů navrhli zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napaden é usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil i
stěžovatelé v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené
v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 8 věta první s. ř. s. může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, zástupce, jímž může být i advokát; hot ové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze na základě jeho návrhu ustanovit
zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho práv.
Soud rozhodující o takovém návrhu musí vždy vzít v úvahu konkrétní procesní situaci účastníka
řízení, na základě ní posoudit potřebu zastupování z hlediska ochrany jeho práv a svůj závěr
spolu s uvedenými úvahami, které k němu vedly, vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí.
V projednávané věci se krajský soud nezabýval splněním první zákonné podmínky, když
dospěl k závěru, že není splněna druhá z podmínek, a to potřeba ochrany práv stěžovatelů.
Zástupce může být účastníkovi k ochraně jeho práv ustanoven tehdy, jde-li o věc po stránce
skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv vyjde v soudním řízení najevo,
např. z jeho nekvalifikovaných podání, jimiž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu,
že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování návrhu (žaloby),
navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby
kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka. V projednávané věci lze souhlasit
s krajským soudem, že stěžovateli podaná žaloba proti rozhodnutí ministerstva veškeré náležitosti
obsahovala včetně vymezení rozsahu napadených výroků, uvedení žalobních bodů, a tím i
vymezení rozsahu soudního přezkumu, stejně jako návrh výroku rozsudku. Za situace,
kdy stěžovatelé okolnosti sepisu formálně i obsahově kvalitní žaloby až do vydání napadeného
usnesení neobjasnili, neměl krajský soud důvod k pochybnostem o jejich způsobilosti hájit
své zájmy před soudem. Stěžovatelé se tak zcela kvalifikovaným způsobem obrátili na soud,
s krajským soudem i v průběhu řízení komunikovali způsobem, který svědčil o tom, že se v dané
problematice zcela orientují a jsou svými vlastními úkony schopni učinit vše, co je třeba
k ochraně jejich práv. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje i na to, že žádost
stěžovatelů o ustanovení zástupce byla krajskému soudu doručena až dne 10. 1. 2008, tedy
po 4 měsících od podání žaloby, přičemž v mezidobí stěžovatelé komunikovali se soudem
v českém jazyce a adekvátně reagovali na jeho výzvy (oprava petitu žaloby, žádost o nařízení
jednání a ustanovení tlumočníka).
Námitka stěžovatelů, že krajským soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu
ve věci vedené pod sp. zn. 4 As 21/2004 není na předmě tnou problematiku přiléhavý,
je nedůvodná. Právní závěr soudu vyjádřený v tomto rozsudku je formulován natolik obecně,
že jej lze aplikovat bez ohledu na charakter projednávané věci.
Ze všech výše důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci pln ý
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto nemají právo
na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu