ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.16.2008:58
sp. zn. 7 Azs 16/2008 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobců: a) N. H., b) S. H., nar. 30. 8. 1999, zastoupeni Mgr. Davidem
Novákem, advokátem se sídlem Ladova 1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2007, č. j. 16 Az 8/2007 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Davidovi Novákovi se u r č u j e
odměna za zastupování ve výši 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2007,
č. j. 16 Az 8/2007 - 32, byla zamítnuta žaloba podaná žalobci (dále jen „stěžovatelé“) proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 8. 2004, č. j. OAM-60/CU-09-04-2004, ve spojení
s opravou rozhodnutí ze dne 25. 8. 2004, č. j. OAM-60/CU-09-04-2004, kterým nebyl
stěžovatelům udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a
§14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a zároveň
bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
V kasační stížností podané v zákonné lhůtě stěžovatelé namítali, že se krajský soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku.
V předchozím řízení Nejvyšší správní soud podle stěžovatelů konstatoval, že krajský soud
stěžovatele zkrátil na jejich procesních právech, když je nevyzval k doplnění žaloby, a přesto
žalobu zamítl. Obdobné pochybení se podle stěžovatelů objevuje rovněž v napadeném rozsudku.
Stěžovatelé v celém řízení tvrdí, že jako rodina byli persekuováni, respektive jim nebyla
poskytnuta ochrana ze strany státních orgánů při projevování politických postojů v souvislosti
s ochranou životního prostředí. K prokázání těchto tvrzení navrhovali, aby si krajský soud
vyžádal spis Městské prokuratury Vinogradiv, na kterou se I. H. obrátil. Soud však bez dalšího
dospěl k závěru, že se jedná o účelová tvrzení a tento důkaz neprovedl. Tímto porušil procesní
práva stěžovatelů, včetně práva na spravedlivý proces a nevyhověl požadavku Nejvyššího
správního soudu z předchozího řízení. Stěžovatelé doložili i jiné listinné důkazy, které však soud
nehodnotí. Stěžovatelé nesouhlasí s názorem krajského soudu, že I. H. neřešil problémy
s kompetentními orgány. Krajský soud také neuvádí, proč že se I. H. měl obrátit ještě na jiné
orgány státu a z jakého důvodu. Podle názoru stěžovatelů je naprosto dostatečné, pokud se otec
obracel opakovaně na policii, která jejich právům neposkytla ochranu. Proto navrhli, aby
napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena krajskému soud k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Pokud jde o jeho výklad,
lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud v dané věci předně konstatuje, že usnesením ze dne 26. 3. 2008,
sp. zn. 7 Azs 9/2008 byla kasační stížnost I. H. odmítnuta pro nepřijatelnost. Nejvyšší správní
soud již v tomto usnesení zkoumal, zda v rozsudku krajského soudu nedošlo k zásadnímu
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení I. H. a dospěl k závěru, že
tomu tak není. Shodná námitka neprovedení navrhovaného důkazu tak již byla řešena ve výše
uvedeném usnesení. Nejvyšší správní soud považoval provedení navrhovaného důkazu
nadbytečným.
S námitkou stěžovatelů, že doložili i jiné listinné důkazy, které však soud nehodnotil,
nelze souhlasit. Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že vycházel z důkazů provedených
při ústním jednání soudu, přičemž právě z nich dovodil, že účast I. H. na protestních akcích proti
těžbě dřeva v ekologicky cenné lokalitě, kvůli němuž mu bylo vyhrožováno a došlo k jeho
fyzickému napadení, lze považovat za projev určitého politického názoru.
Pokud jde o námitku, že nebylo zohledněno, že byl I. H. v zemi původu persekuován a
státní orgány toto tolerovaly, Nejvyšší správní soud v podrobnostech odkazuje na argumentaci
např. v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 – 60, či v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č.
j. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz. Krajský soud v daném případě správně upozornil na
skutečnost, že se I. H. oficiální cestou nepokusil obrátit na kompetentní státní orgány domovské
země. I. H. tak neprokázal, že by státní orgány Ukrajiny jednání těchto soukromých osob
podporovaly, tolerovaly či mu nebyly schopny zajistit v zemi původu přiměřenou ochranu.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal v rozhodnutí krajského
soudu zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelé sami žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdili, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle §104a s. ř. s.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Krajský soud stěžovatelům k jejich žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení
o kasační stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně
za právní služby za dva úkony po 2100 Kč (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a doplnění kasační stížnosti) podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a v náhradě hotových výdajů
2 x 300 Kč (§13 odst. 3 citované vyhlášky). Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku 912 Kč. Celková částka tedy činí 5712 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu