ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.58.2007:247
sp. zn. 8 Afs 58/2007 - 247
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) Ing. arch. L. G.,
b) Ak. arch. J. S., c) Ing. arch. J. Š., všichni zastoupeni JUDr. Petrem Schlesingerem,
advokátem se sídlem Brno, Slovákova 11, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže, Brno, tř. kpt. Jaroše 7, a osoby zúčastněné na řízení: OMNIA projekt, s. r. o., se
sídlem Brno, Vídeňská 127, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem se sídlem Brno,
Wurmova 16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže ze dne 10. 1. 2005, čj. 2R 95/2004-Hr, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby
zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. 31 Ca 4/2005
– 114,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají.
II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti částku 1980 Kč, vše k rukám zástupce žalobců JUDr. Petra
Schlesingera, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti částku 1980 Kč, vše k rukám zástupce žalobců
JUDr. Petra Schlesingera, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Zadavatel, Statutární město Brno, vyhlásil obchodní veřejnou soutěž
na zhotovení třístupňové projektové dokumentace a následný autorský dozor na zakázku„Vila
Tugendhat - rekonstrukce“, zveřejněním v Obchodním věstníku č. 46/03 dne 19. 11. 2003.
Prokázání kvalifikačních předpokladů uchazečů požadoval ve smyslu §2b způsobem dle §2a
a §2c zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek,
takto:dokladem o oprávnění
k podnikání, tj. živnostenským listem a výpisem z obchodního rejstříku v originálech nebo
úředně ověřených kopiích a osvědčením o autorizaci a čestným prohlášením o skutečnostech
uvedených v §2 b), odst. 1 písm. b), c), d), e), f) tohoto zákona. Při předložení nabídky více
osobami společně prokázání kvalifikačních předpokladů výše uvedeným způsobem od všech
osob předkládajících společnou nabídku. U nabídek, předpokládajících splnění zakázky s pomocí
jiných osob (subdodavatelů) prokázání kvalifikačních předpokladů způsobem uvedeným
v §2a odst. 5 tohoto zákona. Pokud uchazeč nepředloží zadavatelem požadované doklady nebo
jejich stejnopisy s úředním ověřením jejich pravosti, bude to důvodem pro vyloučení nabídky
uchazeče ze soutěže.
Rada města Brna na svém jednání dne 15. 7. 2004 vybrala jako nejvhodnější nabídku
Sdružení pro vilu Tugendhat, jehož „vedoucím účastníkem“ je společnost OMNIA
projekt, s. r. o.
Proti rozhodnutí Rady zadavatele podali Ing. arch. J. Š., Akad. arch. J. S. a Ing. arch. L. G.
(sdružení fyzických osob podle §829 a násl. OZ, uchazečů vybraných na druhém místě) námitky.
Těmto námitkám nebylo rozhodnutím primátora města Brna ze dne 30.7.2004 vyhověno.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) obdržel dne 11. 8. 2004
od uchazečů, jejichž společná nabídka se umístila jako druhá v pořadí, návrh na přezkoumání
rozhodnutí zadavatele ze dne 30. 7. 2004, jímž bylo rozhodnuto o námitkách proti rozhodnutí
zadavatele ze dne 16.7.2004 o výběru nejvhodnější nabídky na veřejnou zakázku „vila Tugendhat
– rekonstrukce“ a zahájil správní řízení.
Úřad rozhodnutím ze dne 8. 10. 2004, čj. VZ/S172/04-151/5053/04-MO, zamítl návrh
fyzických osob, Ing. arch. J. Š., Akad. arch. J. S. a Ing. arch. L. G., a potvrdil rozhodnutí
zadavatele ze dne 16. 7. 2004, s tím, že bylo učiněno v souladu se zákonem č. 199/1994 Sb.
K námitce týkající se prokázání kvalifikačních předpokladů uvedl, že vzhledem ke stanovení
podmínek zadavatelem, zajistil v šetřeném případě uchazeč „Sdružení pro vilu Tugendhat“ plnění
s pomocí jiných osob ve smlouvě o sdružení ze dne 18. 12. 2003, kterou předložil v nabídce
v části 6. „smlouva o sdružení“.Tato smlouva mj. jmenovitě stanovuje, které osoby se budou
podílet na projekčních pracích. V části 9. nabídky jsou předložena v souladu s §2c odst. 3 tohoto
zákona příslušná oprávnění k podnikání a osvědčení o autorizaci osob, které se dle smlouvy o
sdružení budou podílet na projekčních pracích v předmětné veřejné zakázce. Nabídka obsahuje
osvědčení o autorizaci s právem používat označení autorizovaný architekt od těchto osob (které
se na základě obsahu „smlouvy o sdružení“ budou subdodavatelsky podílet na plnění předmětu
veřejné zakázky): Ing. arch. M. R., Ph.D., Ing. arch. I. W., Ing. arch. T. R. a Ing. arch. A. S..
Zadavatel specifikoval svůj požadavek na prokázání kvalifikačních předpokladů , předloží-li
nabídku více osob společně, obecně s odkazem na §2a odst. 5, přičemž v podmínkách soutěže
uvedl, že kvalifikační předpoklady prokáží všechny osoby, které společnou nabídku podaly.
Uchazeči tudíž nebyli při prokazování uvedeného kvalifikačního předpokladu (doložení
osvědčení o autorizaci) vázáni žádnou další podmínkou zadavatele, jako např. že když uchazečem
bude právnická osoba, musí osvědčení o autorizaci v nabídce předložit fyzická osoba, která bude
zaměstnancem uvedeného uchazeče apod., naopak nebylo vyloučeno, aby osvědčení o autorizaci
mohla předložit jakákoli osoba, která příslušné oprávnění vlastní, se kterou uchazeč uzavřel
smlouvu na plnění předmětných prací (tzv. subdodavatelské plnění). Na základě tohoto je zřejmé,
že právnické osoby, které jsou účastníky „Sdružení pro vilu Tugendhat“ (OMNIA projekt, s. r. o.
a ARCHATT, s. r. o.) budou provádět projektové práce pomocí jiných osob, což je v nabídce
řádně doloženo smlouvou s příslušnými oprávněními k podnikání včetně osvědčení o autorizaci
těchto jiných osob. Sdružení pro vilu Tugendhat tedy prokázalo kvalifikační předpoklady v celém
rozsahu (včetně doložení osvědčení o autorizaci) a to v souladu s §2a odst. 5 i v souladu
s podmínkami soutěže.
Proti tomuto rozhodnutí podali dne 27. 10. 2004 Ing. arch. J. Š., Akad. arch. J. S. a Ing.
arch. L. G. (žalobci) rozklad.
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 10. 1. 2005,
čj. 2R 95/04-Hr potvrdil předchozí rozhodnutí Úřadu a podaný rozklad zamítl s odůvodněním,
že ohledně námitek k autorizaci se plně ztotožnil s předchozí argumentací Úřadu a tato námitka
tak nezakládá důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí odvolacím orgánem. Ohledně
tvrzení, že osvědčení o autorizaci by měl prokázat uchazeč a nikoli pouze „jiná osoba“ ve smyslu
§2a odst. 5, neboť pouze uchazeč nese odpovědnost za provedení předmětu plnění ve smyslu
ustanovení §538 ObchZ. Uvedl, že toto ustanovení nevylučuje, aby vybraný uchazeč pověřil
zhotovením díla jinou osobu, zvláště když sám svým předmětem podnikání nepokrývá celý
předmět plnění veřejné zakázky a jím pověřená osoba disponuje potřebnou profesní způsobilostí.
Tuto možnost předpokládá i ustanovení §2a odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek.
K námitce ohledně omezené či nepřímé odpovědnosti „jiných osob“poukázal na to, že zákon
žádné právní následky s touto skutečností nespojuje a nelze proto tvrdit, že kvalifikační
předpoklad předložením osvědčení o autorizaci musel uchazeč prokazovat pouze sám za sebe
a nikoli prostřednictvím „jiných osob“. Uvedená skutečnost proto nemůže být důvodem
pro vyloučení vybraného uchazeče z další účasti na soutěži.
Žalobci napadli rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jakož
i jemu předcházející rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 10. 2004,
čj. VZ/S 172/04-151/5053/04-MO, žalobou u Krajského soudu v Brně, který žalobou napadené
rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 10. 2004 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
Krajský soud konstatoval, že ústředním bodem argumentace žalobců je právní názor,
že kvalifikační předpoklady na celý předmět plnění veřejné zakázky musí splňovat všichni
uchazeči o veřejnou zakázku, tedy i všechny fyzické a právnické osoby, které podávají společnou
nabídku v rámci sdružení. Prokázat osvědčení o autorizaci podle zákona č. 360/1992 Sb.,
o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů
a techniků ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, jako jeden z kvalifikačních předpokladů,
pak nejsou z povahy věci schopny právnické osoby, přičemž je současně dle žalobců obcházením
zákona, pokud ji tyto právnické osoby prokázaly prostřednictvím „jiných osob“, než u osob
ze zákona (§537 obchodního zákoníku) odpovědných jako zhotovitelé za řádné provedení díla“.
Prokázání kvalifikačních předpokladů pomocí jiných osob je dle žalobců možné pouze v případě
prokázání kvalifikačního předpokladu pro splnění „některé z tzv. vedlejších činností“,
zajišťované pomocí jiné osoby.
Žalobci namítali, že zadavatel vybral jako nejvhodnější nabídku ve veřejné soutěži
společnou nabídku „Sdružení pro vilu Tugendhat“, která měla být ze soutěže vyřazena
pro nesplnění základního kvalifikačního předpokladu – autorizace podle zákona č. 199/1994 Sb.
u některých uchazečů – účastníků sdružení, stanoveného §17 písm. b) a e) zákona
č. 360/1992 Sb. i soutěžními podmínkami zadavatele. S ohledem na to, že předmětem veřejné
soutěže podle bodu 1 soutěžních podmínek bylo výhradně zhotovení třístupňové projektové
dokumentace - studie, dokumentace pro stavební povolení, prováděcího projektu (a následný
autorský dozor projektanta) - stavby, která je národní kulturní památkou, je autorizace účastníka
nezbytným základním kvalifikačním předpokladem pro zhotovení předmětu soutěže (§46a
zákona č. 50/1976 Sb., s odkazem na zákon č. 360/1992 Sb.). Za této situace není naplněna
podmínka §2a odst. 5 posl. věty zákona č. 199/1994 Sb., která by přicházela v úvahu jen tehdy,
jestliže by všichni uchazeči základní kvalifikační předpoklad plnění veřejné zakázky splnili a mělo
by se jednat o prokázání kvalifikačního předpokladu pro splnění některé z tzv. vedlejších činností,
zajišťované pomocí jiné osoby.
S ohledem na základní námitku, tj. že zadavatel, přestože povaha zakázky vyžadovala, aby
všichni účastníci společné nabídky, tj. zúčastněné osoby, splnily kvalifikační předpoklady, tedy
předložily osvědčení o autorizaci dle zákona č. 360/1992 Sb., již si zadavatel u všech osob, které
podaly společnou nabídku, výslovně v zadávacích podmínkách vyhradil, vybral jako nejvhodnější
nabídku, kterou byl povinen při nesplnění kvalifikačních předpokladů všemi účastníky ze soutěže
vyloučit. Z §829 občanského zákoníku vyplývá, že sdružení nemá způsobilost k právům
a povinnostem, což znamená, že ač jako vedoucí sdružení vystupuje spol. OMNIA projekt,
s. r. o., i nadále smluvní strany mají každá způsobilost k právům a povinnostem samostatně.
V zadávacích podmínkách si zadavatel vyhradil požadavky na prokázání kvalifikačních
předpokladů tak, že uchazeči jsou povinni mimo jiné předložit osvědčení o autorizaci a navíc,
předloží-li nabídku více osob společně, požaduje prokázání kvalifikačních předpokladů od všech
osob předkládajících společnou nabídku.
Krajský soud má tedy za to, že bylo povinností všech těchto uchazečů prokázat
kvalifikační předpoklady tak, jak byly stanoveny v zadávacích podmínkách, tedy všechny osoby
měly předložit osvědčení o autorizaci. Z připojeného spisového materiálu i z vyjádření
žalovaného plyne, že tato podmínka splněna nebyla, neboť osvědčení o autorizaci předložily
pouze dvě osoby tohoto sdružení. Vzhledem k tomu, že zadavatel si stanovil požadavky
na prokázání kvalifikačních předpokladů odlišně od §2a odst. 5 zák. č. 199/1994 Sb., nezbylo
soudu než posuzovat zákonnost postupu v souladu s uvedenými zadávacími podmínkami veřejné
zakázky. V tomto případě nebylo možno aplikovat další část požadavku na prokázání
kvalifikačních předpokladů uchazečů, kde se uvádí, že u nabídek předpokládajících splnění
zakázky s pomocí jiných osob (subdodavatelů) se kvalifikační předpoklady prokazují způsobem
uvedeným v §2a odst. 5 zákona. Posuzování kvalifikačních předpokladů uchazečů podle této
podmínky by bylo možné v tom případě, pokud by bylo jednoznačně uvedeno, že uchazeč bude
plnit zakázku s pomocí jiných osob. Tak tomu však v tomto případě nebylo, neboť tato
skutečnost nevyplývá ze smlouvy o sdružení. Z které naopak vyplývá, že všechny osoby se budou
podílet na uvedené zakázce společně a nikoliv jako subdodavatelé.
Kasační stížnost podal žalovaný a osoba zúčastněná na řízení OMNIA projekt s. r. o.
Žalovaný namítá, že závěry soudu plynou z nesprávného právního posouzení věci.
Má za to, že osvědčení o autorizaci předložil (a tedy splnění kvalifikačního předpokladu prokázal)
každý účastník sdružení „vila Tugendhat – rekonstrukce“ řádně a zcela v souladu s požadavkem
zadavatele, tzn. samostatně a sám za sebe. O prokázání předmětného kvalifikačního předpokladu
Ing. arch. R. a Ing. arch. W. není sporu, ostatní účastníci sdružení – právnické osoby, pak tento
kvalifikační předpoklad řádně splnily předložením osvědčení o autorizaci od fyzických osob Ing.
arch. A. S. (za spol. OMNIA projekt, s. r. o., a spol. ARCHATT, s. r. o.) a Ing. arch. M. R., Ph.D.
(za spol. ARCHTEAM, s. r. o.). Vztah těchto fyzických osob k právnickým osobám –
účastníkům sdružení, je pak bezesporu vztahem „subdodavatelským“, na který se použije
ustanovení §2a odst. 5 zákona.
Soud se tedy mýlí, pokud uvádí, že osvědčení o autorizaci předložili pouze Ing. arch. R. a
Ing. arch. W., stejně tak s tvrzením, že ustanovení §2a odst. 5 by šlo použít pouze tehdy, pokud
by bylo jednoznačně uvedeno, že uchazeč bude plnit pomocí jiných osob, a že toto ze smlouvy o
sdružení nevyplývá. Stěžovatel odkazuje na bod 5.7 smlouvy o sdružení, z kterého podle něj
plyne, že pokud někteří ze jmenovaných architektů nejsou členy sdružení, je na ně nutno pohlížet
jako na „jiné osoby, s jejichž pomocí se předpokládá splnění zakázky“, tedy jako na
subdodavatele.
Dále žalovaný polemizuje s žalobními námitkami, k nimž uvádí, že ustanovení §2a odst. 5
umožňuje uchazečům o veřejnou zakázku, jejichž oprávnění k podnikání se nevztahuje na celý
rozsah veřejné zakázky, a proto předpokládají splnění zakázky pomocí jiných osob, aby splnění
kvalifikace prokázali „skrze“ tyto jiné osoby. Zákon žádným způsobem nevymezuje, jakou část
předmětu plnění veřejné zakázky musí svým oprávněním pokrývat sám uchazeč, aby mohl
na zbytek předmětu použít subdodávky. Dle názoru stěžovatele 1) kvalifikační předpoklad splnili
všichni účastníci sdružení a zadavatel tak neměl důvod vyloučit tohoto uchazeče z další účasti
na soutěži.
Stěžovatel OMNIA projekt, s. r. o., spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí
ve způsobu, jakým byla posouzena otázka povinnosti účastníků soutěže prokazovat odbornou
způsobilost. Uvádí, že dle zadavatele soutěže případ, kdy nabídku podává sdružení, není
případem podání nabídky více osobami. Sdružení v soutěži vystupovalo jako jeden účastník
a jednalo jako jedna osoba. Na základě smlouvy o sdružení byl specifikován rozsah úkolů
a povinností jednotlivých účastníků sdružení a další náležitosti. Ačkoliv sdružení nemá právní
subjektivitu, vystupovalo ve veřejné soutěži jako jedna osoba a jako jeden účastník soutěže
prostřednictvím vedoucího účastníka sdružení, který právní subjektivitu má. Za více osob
ve smyslu zadání veřejné soutěže je třeba považovat skupinu osob bez bližší dělby úkolů,
s právními vztahy založenými v jiné formě než sdružení. Právě pro takovýto případ stanovil
zadavatel podmínku prokázání kvalifikačních předpokladů u všech uchazečů. Tuto argumentaci
tento stěžovatel opírá o rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 83/2001, z něhož vyvozuje,
že z povahy sdružení vyplývá, že sdružení umožňuje zajistit jednotlivým subjektům věc, na kterou
by při samostatném postupu nedosáhly. Na sdružení osob je tak podle jeho názoru třeba hledět
jako na skupinu osob, za kterou jedná a vystupuje vedoucí účastník. Z logiky podstaty sdružení
je tedy podle něj zřejmé, že postačí, pokud naplní kvalifikační předpoklady sdružení jako celek,
nikoliv každý jeho účastník.
Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti v několika podáních polemizovali s důvody
uvedenými v kasačních stížnostech. Především poukázali na to, že stěžovatelé zaměňují
obecnou právní úpravu obsaženou v obchodním zákoníku se speciální úpravou v §2a zákona
č. 199/1994 Sb. Dovozovali, že nebyla ani uzavřena smlouva mezi vítěznými uchazeči
a subdodavateli a že nebylo předloženo od všech osob osvědčení o autorizaci. I smlouva
o sdružení, které se žalovaný dovolává, je ohledně případného „použití řady subdodavatelů“
nekonkrétní. Navrhli proto, aby kasační stížnosti byly zamítnuty.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasačními stížnostmi napadený rozsudek Krajského
soudu v Brně v rozsahu v nich uplatněných důvodů. Vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Zadavatel vedle kvalifikačních předpokladů pro splnění veřejné zakázky dle §2b odst. 1
zákona č. 199/1994 Sb. [včetně předpokladu podle písm. a)], v souladu s §2a odst. 3 téhož
zákona, vymezil další požadavek a to na předložení dokladu o autorizaci (k tomu především
viz §2 zákona č. 360/1992 Sb.). I přes souvislost autorizace s oprávněním k podnikání jde o další
samostatný požadavek.
Podle §2 a odst. 5 tohoto zákona, u nabídek předpokládajících splnění zakázky s pomocí
jiných osob, prokazuje splnění kvalifikačních předpokladů uchazeč, který nabídku podává, pokud
se jeho oprávnění k podnikání vztahuje na celý rozsah veřejné zakázky. Jinak prokazují splnění
kvalifikačního předpokladu podle §2b odst. 1 písm. a) cit. zákona i tyto osoby.
Jak je zřejmé již z dikce tohoto ustanovení (které je v předmětném zadání veřejné zakázky
v podstatě jen reprodukováno), vztahuje se toto ustanovení toliko na případy doložení jednoho
z kvalifikačních předpokladů, a to oprávnění k podnikání dle §2b odst. 1 písm. a) cit. zákona
a nikoli dalšího (shora uvedeného) požadavku zadavatele. Již z tohoto důvodu nemůže obstát
závěr žalovaného, opírající se o §2 odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb.
Pro úplnost je nutno uvést, že účelem tohoto ustanovení je upravit postup v případech,
kdy zakázka má být realizována „s pomocí jiných osob“ (v odborné literatuře se většinou hovoří
o subdodavatelích – viz např. Jurčík R. Zadávání veřejných zakázek v praxi, vydání první, Praha,
C. H. Beck, 2002). Jde o situaci, kdy určitou část zakázky realizuje uchazeč, ostatní části
zakázky subdodavatel (subdodavatelé). Proto i splnění kvalifikačního předpokladu dle §2b
odst. 1 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb. při podání nabídky dokládá především uchazeč,
a to i v případě, že část zakázky bude realizovat subdodavatel (subdodavatelé), pokud i sám
uchazeč splňuje tento předpoklad (neboť za realizaci zakázky odpovídá v prvé řadě uchazeč).
Teprve v případě, že uvedený kvalifikační předpoklad, pokud se týká části zakázky, sám
nesplňuje, je povinen doložit splnění tohoto předpokladu u subdodavatele (subdodavatelů).
Z tohoto dále vyplývá (i když to není v citovaném ustanovení výslovně uvedeno),
že pokud je příslušná kvalifikace dokládána i u subdodavatelů, musí uchazeč v nabídce přesně
uvést osoby, pomocí nichž bude zakázku realizovat a vymezit příslušné části zakázky, u nichž
uvažuje s provedením subdodavateli. Jen tak může zadavatel, a v dalším řízení i Úřad, a event.
i soud ve správním soudnictví posoudit, zda bylo u uchazeče i u subdodavatelů doloženo splnění
kvalifikačních předpokladů.
Z ničeho nelze dovodit, že jak uvádí v kasační stížnosti osoba zúčastněná na řízení,
že podmínka zadavatele týkající se prokázání kvalifikačních předpokladů u všech osob
předkládající společnou nabídku, se netýkala sdružení podle §829 a násl. občanského zákoníku.
Formulace této podmínky je obecná, přičemž právě sdružení několika osob k dosažení
sjednaného účelu (v tomto případě společné účasti na veřejné obchodní soutěži), je vhodnou
a obvyklou formou.
Pokud se žalovaný v kasační stížnosti dovolává a ohledně ujednání o subdodavatelích
bodu 5.7 smlouvy o sdružení, je třeba především poukázat na to, že se jednalo o značně neurčitou
formulaci, že „Případnými autory budou ---.“ (v dalším výčtu jsou uvedeni jak účastníci smlouvy
o sdružení, tak i další osoby). Je tedy třeba přisvědčit krajskému soudu, že skutečnost, že zakázka,
resp. její část, bude realizována pomocí subdodavatelů, z této smlouvy jednoznačně dovodit
nelze, v žádném případě pak, že by bylo konkrétně vymezeno, v jakém rozsahu se na zakázce
budou podílet uchazeči a v jakém rozsahu subdodavatelé. To nevyplývá ani z jiných písemností
předložených v průběhu řízení před soudem.
Ze všech těchto důvodů bylo žalobami napadené rozhodnutí předsedy Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže právem zrušeno. Proto byly kasační stížnosti jako nedůvodné
zamítnuty.
Úspěšným žalobcům přísluší právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti vůči
osobám, které podaly neúspěšnou kasační stížnost, tedy vůči žalovanému a osobě zúčastěné
na řízení. Protože v tomto případě nelze uvažovat o podílu jednotlivých těchto osob
na neúspěchu, byla vyslovena jejich povinnost uhradit náklady řízení rovným dílem, tj. u každého
povinného vůči každému žalobci jednou polovinu (analogické využití §140 odst. 1 o. s. ř.
i ve vztahu k náhradě nákladů řízení).
U každého z žalobců činí náklady řízení o kasační stížnosti náklady na právní zastoupení
společným advokátem a to za 2 úkony právní služby [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm.
a), d), §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.] po 1680 Kč, a na náhradě hotových výdajů
(§13 odst. 3 téže vyhlášky) po 300 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem 3960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu