ECLI:CZ:NSS:2008:8.ANS.4.2008:167
sp. zn. 8 Ans 4/2008 - 167
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Společenství
Národní třída 41, se sídlem Hodonín, Národní třída 41, zastoupeného JUDr. Josefem Šlampou,
advokátem se sídlem Kyjov, Komenského 617, proti žalovanému: Městský úřad Hodonín,
Hodonín, Horní Valy 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2007,
čj. 31 Ca 17/2007 - 112,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupce žalobce JUDr. Josefa Šlampa, advokáta, se u r č u je částkou
6902,50 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 2. 2. 2007, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 5. 2. 2007,
označeným jako žaloba dle §79 odst. 1 s. ř. s. se žalobce, tak jak je uvedeno v návrhu
rozsudečného výroku, domáhal vyslovení, že „Společenství Národní třída 41, se sídlem Národní
třída 41, 695 01 Hodonín, je účastníkem řízení o zařazení komunikace do kategorie místních
komunikací na pozemku p. č. 260/2 v k. ú. Hodonín. V rámci tohoto řízení je MěÚ Hodonín,
odbor investiční a dopravní jako silniční správní úřad, povinen vydat rozhodnutí, kterým se ruší
rozhodnutí 821/IaD/02/Šu ze dne 28. 1. 2004“.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2007, čj. 31 Ca 17/2007 - 41 byl
žalobce vyzván, aby odstranil vady žaloby tak, že:
- uvede, zda bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný
pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, o jaké prostředky se jednalo a doloží jejich bezvýslednost,
- uvede, podle jakého konkrétního ustanovení právních předpisů je žalovaný
povinen vydat rozhodnutí,
- uvede návrh výroku rozsudku v souladu s ustanovením §79, 80 a 81 s. ř. s.
Zároveň byl žalobce poučen o tom, že nebude-li této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno,
soud žalobu odmítne.
Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 7. 6. 2007, doručeným Krajskému soudu
v Brně dne 8. 6. 2007. V něm uvedl, že vyčerpal všechny zákonné prostředky, ale bezvýsledně
s tím, že jako důkaz přikládá korespondenci žalobce vůči úřadu za poslední cca 3 roky. V této
době použil všechny zákonné prostředky, tj. „odvolání, dovolání, žádost o obnovu řízení ...“.
Jako důkaz nečinnosti přikládá dopis Krajského úřadu Jihomoravského kraje, ve kterém
upozorňuje Městský úřad v Hodoníně na nečinnost a důsledky z ní vyplývající. V další části
žalobce poukazuje na nezákonnost rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že na pozemku
s obytným domem žalobce se nachází komunikace, navíc v majetku města Hodonín. Došlo
i k úpravě návrhu rozsudečného výroku, a to tak, že žalobce se domáhá vyslovení, že „MěÚ
Hodonín, odbor investiční a dopravní jako silniční správní úřad je povinen vydat rozhodnutí,
kterým se ruší rozhodnutí 821/IaD/02/Šu ze dne 28. 1. 2004“.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2007, čj. 11 Ca 17/2007 - 112 byla
žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud zejména vycházel
z toho, že žalobce ani po výzvě k doplnění a upřesnění žaloby v dodatku neuvedl, v jakém řízení
má být vydáno rozhodnutí a to vzhledem k tomu, že řízení o zařazení pozemní komunikace
je pravomocně skončeno. Rovněž tak neuvedl, podle kterého ustanovení dovozuje žalobce,
že správní orgán má vydat rozhodnutí o zahájení řízení, a nebo vydat rozhodnutí v řízení již
zahájeném. I závěrečný návrh je neurčitý, přesto, že žalobce byl soudem upozorněn
na skutečnost, že nelze v rámci rozhodnutí o žalobě na ochranu proti nečinnosti uložit správnímu
orgánu vydat rozhodnutí o určitém obsahu. Žalobce neuvedl, kdy podal návrh na zahájení
kterého správního řízení, o němž se domnívá, že by v něm mělo být vydáno rozhodnutí, a kdy
skončila lhůta k vydání rozhodnutí. Krajský soud pak uzavřel, že vzhledem k nedostatku
náležitostí žaloby podle §80 odst. 3 písm. a) a d) s. ř. s., které nebyly odstraněny, nejsou dány
podmínky řízení, a proto tento soud rozhodl o odmítnutí podle §46 odst. 1 s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost. V doplnění této stížnosti
(po ustanovení zástupce z řad advokátů) dovozuje, že nebyly dány podmínky k odmítnutí žaloby.
Uvádí, že z žaloby i z jejího doplnění je zřejmé, že podal návrh na obnovu řízení podle §100
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V rámci toho se domáhal, aby bylo zrušeno rozhodnutí
Městského úřadu v Hodoníně, odboru investičního a dopravního ze dne 28. 1. 2004,
čj. 821/IaD/02/Šu. O tomto návrhu na obnovu nebylo dosud rozhodnuto a v tom je spatřována
nečinnost správního orgánu. Žalobci není známa spisová značka, pod kterou by mohlo být
vedeno řízení o povolení obnovy a nemohl ani kromě uvedení čísla jednacího rozhodnutí ze dne
28. 1. 2004 řízení blíže specifikovat. Žalobce dále vylíčil dostatek důkazů, a další podklady mohly
být krajským soudem získány připojením dotyčného správního spisu. Žalobce má za to,
že jedinou chybou, které se v řízení u krajského soudu dopustil, byla špatná formulace petitu
žaloby. Vzhledem k neprávnímu vzdělání a nedostatku zkušeností se správním soudnictvím,
mohl krajský soud žalobce přesněji poučit, příp. jej znovu vyzvat ke správné formulaci petitu,
event. mu ustanovit advokáta pro doplnění podání. Proto žalobce v tomto podání (tj. v doplnění
kasační stížnosti) upřesňuje petit žaloby, který zní: „žalovaný je povinen vydat ve věci o povolení
obnovy řízení vedené žalovaným pod čj. 821/IaD/02/Šu rozhodnutí ve věci samé do pěti dnů
od právní moci tohoto rozsudku“.
Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
11. 9. 2007, čj. 31 Ca 17/2007 - 112 bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu
řízení.
Žalovaný se ke stížním důvodům nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal se zřetelem na důvody uplatnění v kasační stížnosti
napadené usnesení krajského soudu, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §37 odst. 3 s. ř. s. z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí,
proti komu směřuje, co navrhuje. Požadavky na určitost (přesnost) vyjádření jsou důležité
především u návrhu na zahájení řízení (žaloby). Tímto návrhem je totiž mj. vymezen i předmět
řízení. Proto se zřetelem i na zvláštnosti jednotlivých druhů řízení jsou v některých případech
upraveny i další náležitosti návrhu na zahájení řízení.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Usnesení (výzva) podle tohoto ustanovení musí bezesporu obsahovat v čem konkrétně
jsou spatřovány podstatné nedostatky. Tím se i účastníkovi, vedle poučení o možných následcích
neodstranění nedostatků, dostává i určitého - byť nepřímého – poučení, jak má podání upravit.
Rozsah takového poučení se zřetelem i na současné znění §5 o. s. ř. (zde použitelného
se zřetelem na §64 s. ř. s.) neznamená, že by soud měl ve výzvě uvádět jaká má být konkrétní
formulace příslušné části podání. To by v některých případech mohlo být považováno
i za nepřímý zásah do dispozičního práva účastníka řízení a znamenalo by to do určité míry
i porušení principu nestrannosti soudu. Z ničeho pak nevyplývá, že by soud, pokud po řádné
výzvě nedojde k odstranění vad podání, byl povinen činit výzvu opětovně.
V daném případě krajský soud v usnesení nejen, jak již bylo uvedeno, specifikoval, které
úpravy je třeba v žalobě provést, ale v podrobném odůvodnění dále dostatečně jasně rozvedl
zejména, čeho je možné se v řízení dle §79 a násl. s. ř. s. domáhat a jak má být tomu
odpovídajícím způsobem formulován návrh rozsudečného výroku. Z žaloby a jejího doplnění
je možné se i domnívat, že žalobce mohl mít na mysli neskončené řízení o obnově. Zda je tomu
skutečně tak, však nebylo jednoznačně vyjádřeno, přičemž i odkaz na písemnosti připojené
k dodatku k žalobě nemohou být pro zcela nesporný závěr o podstatě žaloby dostačující. Návrh
na ustanovení zástupce žalobce v řízení o žalobě nepodal.
Je tedy nutno přisvědčit krajskému soudu, že podaná žaloba ani po jejím doplnění
neumožňovala projednání věci samé a proto právem tento soud rozhodl o jejím odmítnutí.
Kasační stížnost tedy byla jako nedůvodná zamítnuta.
Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak, jak vyplývá
ze spisu, náklady nad rámec běžných výdajů nevznikly.
Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. V takovém
případě hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Nejvyšší soud proto určil odměnu advokáta částkou 4200 Kč, tj. za dva úkony právní služby
(seznámení se se spisem soud na rozdíl od zástupce nepovažuje za úkon ve smyslu §11 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.), dále částkou 600 Kč za náhradu hotových výdajů dle §13 odst. 3 též vyhlášky.
Ustanovenému zástupci byla přiznána i náhrada cestovních výdajů (§13 odst. 4 této vyhlášky)
za cestu ze sídla advokáta do Brna a zpět osobním vozem, v souladu s jeho vyúčtováním v částce
600,50 Kč a náhrada za promeškaný čas (§14 citované vyhlášky) 400 Kč. Celkem tedy 5800,50
Kč. Jako plátci daně z přidané hodnoty mu byla přiznána daň ve výši 1102 Kč. Celkem tedy
6902,50 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu