ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.33.2008:42
sp. zn. 8 As 33/2008 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) N. X. T., b) D.
A., oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie, Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2005,
čj. SCPP-4632/C-218-2005, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Měst ského soudu v Praze
ze dne 15. 2. 2008, čj. 8 Ca 340/2005 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké
a pohraniční policie Brno, oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 13. 5. 2004,
čj. SCPP-281/BR-XIII-C-2004 bylo vysloveno, že cizinci H. D. M., státnímu příslušníkovi
Vietnamské socialistické republiky, se podle §67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky a o změně některých zákonů uděluje povolení k trvalému pobytu na
území České republiky.
Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 6. 10. 2005, čj. SCPP-00639/BR-XIII-CI
2005 byla podle §62 odst. 2 ve spojení s §62 odst. 1 písm. e) zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (dále jen „správní řád“) nařízena obnova řízení ve věci shora uvedeného správního
rozhodnutí ze dne 13. 5. 2004. Zároveň podle §55 odst. 2 správního řádu byl vyloučen odkladný
účinek odvolání.
Správní orgán v tomto rozhodnutí vycházel ze závěru, že dodatečně (po právní
moci původního rozhodnutí) bylo zjištěno, že se nejedná o cizince H . D. M., ale o vietnamského
občana N. X. T., který se prokazoval padělaným cestovním dokladem.
Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie
ze dne 28. 11. 2005, čj. SCPP-4632/C-218-2005 bylo k odvolání žalobců (stěžovatelů) citované
rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu
k novému projednání a rozhodnutí s tím, že výrok rozhodnutí v části týkající se vyloučení
odkladného účinku zůstává beze změny. Důvodem tohoto zrušujícího správního rozhodnutí byla
procesní vada spočívající v tom, že účastníci řízení nebyli správním orgánem prvého stupně
vyrozuměni o zahájení řízení a obnově řízení.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se oba stěžovatelé domáhali přezkoumání
a zrušení tohoto rozhodnutí ve správním soudnictví. Navrhli, aby bylo zrušeno i rozhodnutí
správního orgánu prvého stupně. Dovozovali, že žalovaný měl podle §59 odst. 2 správního řádu
rozhodnutí správního orgánu prvého stupně pouze zrušit, jelikož nebylo řízení vůbec zahájeno
a nikoli postupovat podle §59 odst. 3 téhož zákona, tedy zrušit rozhodnutí s vrácením věci
správnímu orgánu, který rozhodnutí napadené odvolání vydal, k novému projednání
a rozhodnutí. Namítali i, že za této situace nemůže obstát ani výrok, že rozhodnutí o v yloučení
odkladného účinku odvolání zůstává beze změny, a navíc nebyly splněny ani podmínky
pro přiznání tohoto odkladného účinku.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2008, čj. 8 Ca 340/2005 – 24 byla tato
žaloba odmítnuta. Tento soud, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, dospěl k závěru,
že rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení, ve kterém se správní orgán nezabývá věcně
obsahem původního pravomocného rozhodnutí, není rozhodnutím dle §65 odst. 1 s. ř. s.,
protože se jím nezakládají nemění neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti žalobců.
Takovým rozhodnutím bude až rozhodnutí podle §64 správního řádu v obnoveném řízení.
Proti tomuto usnesení podali oba žalobci, s kterými městský soud jednal jako s účastníky
řízení (viz §102 s. ř. s.) včas kasační stížnost. V ní vyslovili nesouhlas s uvedeným právním
závěrem městského soudu. Poukázali na to, že i v případech povolení či nepovolení (nařízení
či nenařízení) obnovy řízení je třeba, aby soud posuzoval zákonnost tohoto rozhodnutí, přičemž
toto posuzování nelze předem vyloučit. Podanou žalobou stěžovatelé poukazovali na nezákonný
postup v řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační stížnosti vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
Se zřetelem na právní argumentaci městského soudu v napadeném usnesení je třeba
především poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006 – 46. V něm tento senát dospěl k závěru, že žaloba proti
rozhodnutí, jímž byla správním orgánem z moci úřední nařízena obnova řízení, je přípustná, jde-li
o rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s. Takovýto případ nastává např. tam, kde je s rozhodnutím
o nařízení obnovy řízení spojen odkladný účinek. K odkladu vykonatelnosti (§63 odst. 5 in fine
správního řádu) bylo zejména uvedeno: Pojem „vykonatelnosti“ nemůže být vyčerpán jen zúženým
ztotožněním s exekuční proveditelností, tedy nuceným výkonem povinností z rozhodnutí plynoucí veřejnou mocí.
Jde i o případy, kdy subjektivní právo rozhodnutím založené či autoritativně deklarované vykonává subjekt práva
ve svůj prospěch. Veřejná moc v takovém případě sama nepečuje o to, aby právo (na rozdíl od povinnosti) bylo
vykonáno, ale poskytuje ochranu proti tomu, kdo by z rozhodnutí oprávněného ve výkonu jeho práva rušil.
V této věci je však zejména podstatné, že žaloba nesměřovala proti rozhodnutí
žalovaného, kterým by byla nařízena obnova řízení, nebo kter ým by bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvého stupně o nařízení obnovy řízení (kdy
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek), ale bylo jí napadeno rozhodnutí
o zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci tomuto orgánu k dalšímu
řízení výlučně pro procesní vadu (nevyrozumění o zahájení řízení), které se dovolávali
stěžovatelé. Právním důsledkem tohoto rozhodnutí žalovaného bylo toliko založení procesní
situace umožňující správnímu orgánu prvého stupně znovu o nařízení obnovy rozhodnout.
Ostatně z předloženého správního spisu je zřejmé, že Policie České republiky, Oblastní ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo znovu obnovu
řízení nařídila a to rozhodnutím ze dne 10. 2. 2006, čj. SCPP-000639/BR-XIII-CI-2005. Zda
a jaké další úkony především prvý žalobce ve vztahu k tomuto novému správnímu úkonu učinil
není z předloženého spisu zřejmé.
Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného není tedy vzhledem k principu subsidiality,
kterým je ovládáno správní soudnictví, a ani se zřetelem na shora uvedené stanovisko rozšířeného
senátu, rozhodnutím přezkoumatelným soudem. Na tom nemůže nic změnit ani to, že odvolán í
proti citovanému rozhodnutí ze dne 6. 10. 2008 byl odňat odkladný účinek a v žalobou
napadeném rozhodnutí bylo vysloveno, že výrok týkající se vyloučení odkladného účinku
odvolání podle §55 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. zůstává beze změny. Výrok ve smyslu tohoto
ustanovení má totiž právní účinky jen po omezenou dobu správního řízení a to od doby vydání
rozhodnutí správního orgánu prvého stupně do doby vydání rozhodnutí a odvolání. Nelze tedy
ani dovodit, že by uvedeným konstatováním ve výroku rozhodnutí žalovaného byl žalobce
na svých právech zkrácen.
Je-li tedy žalobou napadený správní akt zcela vyloučen z přezkoumání soudem
ve správním soudnictví (bez zřetele, který subjekt se přezkoumání domáhá), nezabýval se zdejší
soud otázkou žalobní legitimace stěžovatelky, a ani tím zda měla mít postavení účastníce
ve správním řízení.
Napadeným usnesení městského soudu byla tedy žaloba právem odmítnuta a kasační
stížnost žalobců bylo jako nedůvodná zamítnuta.)
Úspěšnému žalovanému, kterému by jinak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§
60 odst. 1 ve spojení s §12 0 s. ř.s.), náklady řízení nad rámec jeho běžných výdajů nevznikly.
Proto bylo rozhodnuto, že se mu náhrada nákladů řízní o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu