ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.43.2007:156
sp. zn. 8 As 43/2007 - 156
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené
JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, proti
žalovanému Ministerstvu kultury, Praha 1, Maltézské nám. 1, o kasační stížnosti zástupkyně
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2007, čj. 11 Ca 227/2004 – 110,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2007,
čj. 11 Ca 227/2004 - 110 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně PhDr. H. P. se žalobou proti Ministerstvu kultury domáhá zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 7. 2004, čj. 10376/2004-SOK ve věci uložení pořádkové pokuty. Zároveň
podala žádost o osvobození od soudních poplatků. Po přiznání tohoto osvobození (usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 18. 11.2004, čj. 11 Ca 227/2004 – 36) samostatným podáním ze
dne 11. 2. 2005, doručeným městskému soudu dne 14. 2. 2005 podala žádost o ustanovení
zástupce soudem. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2005, čj. 11 Ca 227/2004 –
56 byl tento návrh zamítnut. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007,
čj. 8 As 5/2006 – 90 bylo toto usnesení zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu
řízení.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2007, čj. 11 Ca 227/2004 – 95 byla
žalobkyni ustanovena zástupcem JUDr. Marcela Lechnerová. Usnesením Nejvyššího správního
soudu byla kasační stížnost ustanovené zástupkyně proti usnesení ze dne 16. 3. 2007 odmítnuta,
neboť zdejší soud dospěl k závěru, že důvody uvedené v této stížnosti měla JUDr. Marcela
Lechnerová uplatnit nejprve v žádosti o zproštění povinnosti zastupovat žalobkyni.
Podáním ze dne 14. 5. 2007, doručeným městskému soudu dne 15. 5. 2007 ustanovená
zástupkyně tuto žádost o zproštění podala. Jako důvod uvedla, že si sjednala schůzku
se žalobkyní, na které jí žalobkyně sdělila, že očekává, že byla ustanovena soudem proto, že má
zkušenosti obdobných řízení proti rozhodnutí správního orgánu. JUDr. Marcela Lechnerová
musela konstatovat, že se správnímu právu nevěnuje, a praktické zkušenosti se soudním řízením
správním nemá vůbec. V žádosti je dále poukázáno na webové stránky České advokátní komory,
kde je u každého advokáta uvedeno jeho zaměření. Obává se proto, že by nemohla žalobkyni
poskytnout právní službu na té úrovni jakou očekává a ustanovení zástupce by tak nesplnilo
svůj účel.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2007, čj. 11 Ca 227/2004 – 110 bylo
vysloveno, že se žádosti JUDr. Marcely Lechnerové, advokátky, o zproštění povinnosti
zastupovat žalobkyni v této věci nevyhovuje. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, městský
soud vycházel z §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dle kterého advokát může
požádat o zrušení ustanovení tehdy, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem,
nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost. Žádnou takovou skutečnost, kterou zákon
stanoví pro možnost požádat o zrušení ustanovení zástupce soudem, však zástupkyně žalobkyně
neuvádí.
Včas podanou kasační stížností se zástupkyně žalobkyně domáhá přezkoumání a zrušení
tohoto usnesení. V této stížnosti a v jejím dodatku mj. znovu poukázala na obsah jednání na prvé
schůzce s žalobkyní s tím, že tyto skutečnosti uvedla ve svém podání ze dne 14. 4. 2007.
Dovozuje, že důvody pro její zproštění byly dány.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 9. 8. 2007 (označeném jako doplnění
kasační stížnosti) uvedla, že má za to, že byl naplněn zákonem stanovený důvod „naruše ní
nezbytné důvěry mezi advokátem a klientem, neboť žalobkyně zcela logicky nemůže důvěřovat
advokátu, který jí korektně předem sdělil, že se této oblasti práva prakticky nevěnuje.“
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení především se zřetelem na obsah
kasační stížnosti. Městský soud správně vycházel z §20 o dst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii; v konkrétním případě však došel k nesprávnému závěru.
Je nesporné, že jedním ze základních předpokladů pro poskytování právních služeb
advokátem, je vzájemná, tedy oboustranná důvěra. Proto i uvedené ustanovení narušení nezbytné
důvěry uvádí jako jednu z možností pro podání žádosti o zrušení ustanovení zástupcem.
Při rozhodování soudu o takovéto žádosti je třeba vždy pečlivě zkoumat, zda zákonné důvody
jsou dány, a zda pod tvrzenými skutečnosti se neskrývají jiné okolnosti . Z ničeho nevyplývá,
že by v daném případě se uváděné důvody odlišovaly od důvodů skutečných. Z obsahu spisu
nelze dovodit, že tvrzení ustanovené zástupkyně, že nemá dostatečné zku šenosti ve věcech
správního soudnictví, bylo nepravdivé. Naopak tomuto tvrzení, i obsahu sdělení na prvé schůzce
nasvědčuje obsah webových stránek České advokátní komory, kde (jak bylo zjištěno zdejším
soudem) je u této advokátky v rubrice „právní zaměření“ uvedeno „občanské právo, obchodní
právo a právo z přepravy.“
Zmíněný obsah jednání pak beze sporu mohlo klientce (ž alobkyni) vyvolat pochybnosti
o způsobilosti řádného poskytnutí právních služeb v dané věci (jak ostatně uvádí
i žalobkyně), které je třeba hodnotit jako narušení nezbytné důvěry ve smyslu §20 odst. 2 zákona
č. 85/1996 Sb.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení
Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta
prvá s. ř. s.). V něm je tento soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu