ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.43.2008:72
sp. zn. 8 As 43/2008 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Mgr. V. K.,
zastoupený JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Praha 1, ul. 28. října 1001/3,
proti žalovaným: 1) Úřad městské části Praha 1, Praha 1, Vodičkova 18, 2) Magistrát
hlavního města Prahy, Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Úřadu
městské části Praha 1, odboru výstavby ze dne 19. 4. 2007, čj. Výst. 121090/2006-HS-1/660, a
proti sdělení Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 29. 2. 2008,
čj. S-MHMP 61210/2008/OST/D1/He o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, čj. 9 Ca 178/2008 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Úřad městské části Praha 1, odbor výstavby vydal dne 19. 4. 2007,
pod čj. Výst 121090/2006/HS-1/660 rozhodnutí o umístění stavby a současně o stavebním
povolení pro stavbu „stavební úpravy domu na hotel vč. přípojek vody a kanalizace Praha 1, Staré
Město 660, U Obecního domu 3“ na pozemku parc. č. 673, 1072/1 v k. ú. Staré Město.
K podání Mgr. V. K., označenému jako odvolání, druhý žalovaný přípisem ze dne
29. 2. 2008, čj. S-MHMP 61210/2008/OST/D1/He, s obsáhlým rozborem žalobci sdělil, že toto
a následná doplňující podání posoudil jako podnět k přezkumnému řízení podle §94 a násl.
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“ či „správní řád z roku 2007“)
a neshledal důvod ke zrušení uvedeného rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se Mgr. V. K. (dále též „žalobce“
či „stěžovatel“) domáhal přezkoumání a zrušení obou těchto správních aktů.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, čj. 9 Ca 178/2008 – 28, byla tato
žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, městský soud dospěl k závěru,
že vyrozumění ze dne 29. 2. 2008 je toliko sdělením, že nebylo zahájeno přezkumné řízení
a nejedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. V tomto směru městský soud
poukázal na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššíh o správního soudu ze dne 14. 2. 2008,
čj. 8 As 55/2007 – 71 (toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
publikována pod www.nssoud.cz). Z principu přezkoumávání správních rozhodnutí soudem
vyplývá, že v případech, kdy zákon připouští podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný
prostředek, musí žaloba směřovat až proti konečnému rozhodnutí správního orgánu, tj. proti
pravomocnému rozhodnutí orgánu druhého stupně o opravném prostředku. Takovéto
rozhodnutí dosud vydáno nebylo. Městský soud dále uvedl, že pokud žalobce tvrdí, že odvolání
podal, má dostatečné prostředky domáhat se ochrany proti nečinnosti (§80 správního řádu a §74
a násl. s. ř. s.).
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
usnesení městského soudu. V dodatečném zdůvodnění kasační stížnosti po rekapitulaci
dosavadního průběhu řízení především poukazuje na to, že na rozdíl od zmíněného rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu v daném případě nebyl stěžovatel ani ostatní spoluvlastníci bytových
jednotek zahrnuti mezi účastníky stavebního řízení. Jakmile se dozvěděl o vydání stavebního
povolení, domáhal se přezkoumání tohoto rozhodnutí podáním, které zcela jednoznačně označil
jako odvolání. Písemnost druhého žalovaného ze dne 29. 2. 2008 je sice označena jako sdělení,
ale je nutno ji po stránce materiální považovat za rozhodnutí o odvolání, které je přezkoumatelné
soudem ve správním soudnictví.
Žalovaný ad 2 ve vyjádření ke kasační stížnosti se především ztotožnil se závěry
vyjádřenými v odůvodnění usnesení městského soudu a navrhl, aby kasační stížnost byla jako
nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městskéh o soudu se zřetelem
na stížní důvody. Vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Je nepochybné, že stěžovatel napadl citované rozhodnutí správního orgánu prvého
stupně podáním, které výslovně označil jako odvolání, přičemž zřejmě na podporu své legitimace
k tomuto procesnímu úkonu dovozoval, že je účastníkem správního řízení. Žalovaný ad 2 však
v rozporu s §92 odst. 1 správního řádu (pokud považoval odvolání za nepřípustné) nevydal
nejprve rozhodnutí o zamítnutí odvolání, ale jen stěžovateli sd ělil, že nejsou dány předpoklady
pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení - k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 8. 2006, čj. 8 As 1/2005 – 165, ve kterém bylo dovozeno i k §60
správního řádu z roku 1967, že odvolací orgán je povinen postupovat v těchto dvou krocích
(fázích) s tím, že §92 odst. 1 správního řádu z roku 2004 obsahuje již v tomto směru výslovnou
úpravu – viz dikce „...následně zkoumá...“. Procesní postup a správní akty v těchto fázích nelze
zaměňovat.
Sdělení žalovaného ad 2 ze dne 29. 2. 2008 nelze ani po obsahové stránce považovat
za rozhodnutí dle §92 odst. 1 správního řádu, jak se snaží dovodit žalobce. V tomto přípisu
je totiž výslovně uvedeno, že Magistrát hl. m. Prahy, odbor stavební nepovažuje předmě tné
podání žalobce za odvolání, ale za podnět k přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení,
přičemž poukazuje na §94 a násl. správního řádu (včetně příslušnosti dle §95 odst. 1
a povinnosti šetřit práva nabytá v dobré víře - §94 odst. 5 správního řádu).
Je nutno vyslovit souhlas i se závěrem městského soudu, že sdělení o odložení podnětu
k užití prostředků dozorčího práva (§94 správního řádu z roku 2004) není rozhodnutím
ve smyslu §65 s. ř. s. Z ustálené judikatury je možno poukázat např. i na rozsud ek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 5. 2008, čj. 9 Ans 1/2008 – 135. Proto byla žaloba v části týkající
se sdělení žalovaného ad 2 ze dne 29. 2. 2008 právem odmítnuta.
Vzhledem k principu subsidiacity správního soudnictví městský soud správně i dov odil,
že žaloba nemůže směřovat proti rozhodnutí žalovaného ad 1) jakožto správního orgánu prvého
stupně. Tím ovšem v této věci není stěžovateli odepřena soudní ochrana. Se zřetelem na to,
co bylo konstatováno v napadeném rozsudku městského soudu a bylo rozvedeno i v tomto
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k výkladu §92 odst. 1 správního řádu, nebyla vyloučena
možnost domáhat se vydání rozhodnutí o odvolání prostředky podle §80 správního řádu a poté
případně i žalobou proti nečinnosti podle §79 a násl. s. ř. s.
Kasační stížnost tedy nebyla shledána důvodnou a proto byla zamítnuta
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Protože bylo o kasační stížnosti rozhodnuto urychleně, nebylo samostatně rozhodováno
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Jak vyplývá ze spisu, úspěšným žalovaným nad rámec běžných výdajů náklady řízení
o kasační stížnosti nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že se jim tato náhrada nepřiznává (§120,
§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu