ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.52.2007:134
sp. zn. 8 As 52/2007 - 134
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. P., zastoupený
Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému:
Národní bezpečností úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 (dříve Kolegium na úseku
ochrany utajovaných skutečností Nejvyššího státního zastupitelství), v řízení o žalobě proti
rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností Nejvyššího státního zastupitelství
ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. Kl 34/2002, o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, čj. 9 Ca 144/2006 - 117,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
„Oznámením“ Národního bezpečnostního úřadu ze dne 8. 8. 2002,
čj. 37/2002-NBÚ/PFO-2 bylo s poukazem na §36 odst. 5 a 7 a §37 odst. 2 písm. b) zákona
č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů vysloveno, že platnost osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi
žalobce pro stupeň utajení „Přísně tajné“ zaniká.
„Oznámením“ ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 11. 2002,
čj. 3239/2002-NBÚ/07 byla zamítnuta stížnost žalobce proti uvedenému oznámení o zániku
platnosti osvědčení.
Rozhodnutím Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností Nejvyššího státního
zastupitelství ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. Kl 34/2002 bylo s poukazem na §77j odst. 2 zákona
č. 148/1998 Sb. (účinný v době vydání tohoto rozhodnutí) vysloveno, že se opravný prostředek
žalobce proti rozhodnutí ze dne 13. 11. 2002 zamítá.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2003 se žalobce domáhal
přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí kolegia. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne
17. 12. 2003, čj. 9 Ca 109/2003 - 29 byla žaloba odmítnuta. Usnesením Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 2 As 39/2004 - 80 bylo toto usnesení ze dne 17. 12. 2003 zrušeno
a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne
31. 1. 2006, čj. 9 Ca 299/2005 - 86 věc postoupil Krajskému soudu v Brně, který pak vyslovil
nesouhlas s tímto postoupením a věc předložil k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu
správnímu soudu.
Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 9. 2006, čj. Nad 32/2006 - 93 bylo vysloveno,
že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný Městský soud v Praze. Jak vyplývá
z odůvodnění tohoto usnesení soud se zřetelem na to, že v meziobdobí (po podání žaloby) došlo
ke zrušení Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností bez právního nástupce, dospěl
k závěru, že žalovaným je Národní bezpečnostní úřad, místně příslušným je tedy krajský
(městský) soud v místě sídla tohoto žalovaného.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007, čj. 9 Ca 144/2006 - 117 bylo
vysloveno, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Národním bezpečnostním
úřadem. Městský soud vycházel ze shodného právního závěru jako Nejvyšší správní soud
v uvedeném rozhodnutí o místní příslušnosti (na toto usnesení výslovně i odkázal). Dále uvedl,
že Národní bezpečnostní úřad se domáhal rozhodnutí o právním nástupnictví se zřetelem
na odlišný závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007,
čj. Nad 43/2006 - 78, aby proti tomuto usnesení městského osudu mohl v zájmu sjednocení
judikatury podat kasační stížnost.
Žalovaný ve včas podané kasační stížnosti proti citovanému usnesení ze dne 20. 6. 2002
dovozuje, že otázka nástupnictví Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností
při Nejvyšším státním zastupitelství (dále též jen „Kolegia“) byla nesprávně posouzena. Uvedl,
že soudní řád správní neřeší situaci, kdy žalovaný byl zrušen bez právního nástupce. Jediné
přechodné ustanovení (v souvislosti se zrušením Kolegia) obsahuje §157 odst. 22 zákona
č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, z kterého však
nelze dovodit, že procesním nástupcem Kolegia je právě stěžovatel. I v této kasační stížnosti
je poukázáno na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007, čj. Nad 43/2006 - 73,
s tím, že se otázkou tohoto procesního zástupnictví rovněž zabývá.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uvedených
v kasační stížnosti, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Především je třeba uvést, že v uvedeném usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2007 byla
otázka místní příslušnosti ve věci žaloby proti rozhodnutí Kolegia posouzena odlišně. V tomto
usnesení bylo především dovozeno, že je rozhodující stav v době podání žaloby, přičemž ani §69
s. ř. s. se změnou žalovaného nespojuje „přechod“ místní příslušnosti na jiný soud. Otázka,
kdo má nyní postavení žalovaného, nebyla v tomto usnesení vzhledem k odlišnému východisku
řešena (byla ponechána na rozhodnutí krajského soudu s tím, že ani případný závěr, že žalovaný
je Národní bezpečnostní úřad, nemůže na místní příslušnosti nic změnit).
V další obdobné věci (za shodné právní situace), se otázkou místní příslušnosti zabýval
rozšířený senát (§17 s. ř. s.), který v usnesení ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39 vyslovil,
že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Brně. Tento senát dospěl k závěru,
že je nutno vycházet ze zásady perpetuatio fori, a jsou tedy pro určení místní příslušnosti rozhodující
okolnosti v době zahájení řízení před soudem. Rozšířený senát se vyjádřil i k otázce, s kým
má být v řízení na straně žalovaného pokračováno. S poukazem na to, že zrušení Kolegia
bez nástupce nemůže být na újmu žalobci a nelze ani připustit, že by v řízení mohlo být
pokračováno jen s jednou procesní stranou, je žalovaným nadále orgán „quasi I. stupně“, tedy
Národní bezpečnostní úřad. Co do podrobností je možno odkázat na toto usnesení (publ.
na www.nssoud.cz).
Z tohoto rozhodnutí rozšířeného senátu soud vycházel i při posouzení důvodnosti této
kasační stížnosti Národního bezpečnostního úřadu. Protože napadené usnesení městského soudu
je v souladu s tímto právním stanoviskem, byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobci v řízení o kasační stížnosti náklady nevznikly. Proto
bylo rozhodnuto, že se mu náhrada těchto nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu