ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.12.2008:55
sp. zn. 8 Azs 12/2008 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: O. V., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se
sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 6. 11. 2006, čj. OAM-1103/VL-07-19-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2007, čj. 59 Az 124/2006 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Petra Mikety se u r č u je částkou 5712 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2006, čj. OAM-1103/VL-07-19-2006, neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu
v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, čj. 59 Az 124/2006 - 21, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud musel ve smyslu
§104a s. ř. s. nejprve zabývat otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kriterií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (www.nssoud.cz).
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve svém shora citovaném u snesení.
Stěžovatel v kasační stížnosti, následně doplněné ustanoveným advokátem, namítl,
že správní orgán nezjistil před vydáním rozhodnutí přesně a úplně skutkový stav věci, důkazy,
které si opatřil pro rozhodnutí nebyly úplné a rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů.
Podle stěžovatele jsou jeho problémy na Ukrajině zdánlivě soukromého charakteru,
ale znemožňují mu tam život. V té souvislosti stěžovatel poukázal také na Příručku k postupům
a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou „Vysokým komisařem v lednu
1992 v Ženevě“.
Stěžovatel polemizuje se závěrem, že neuvedl žádné skutečnosti na základě
kterých by byly splněny podmínky pro udělení azylu a naopak tvrdí, že v obsáhlém pohovoru
uvedl důvody politické i humanitární. Ukrajinu neopustil pouze se záměrem pracovat v České
Republice a vydělávat zde peníze, byť připouští, že tato skutečnost byla jedním z důvodů.
Ve správním řízení však stěžovatel uvedl celou řadu dalších důvodů, pro které mu měl být azyl
udělen. Stěžovatel v pohovoru tvrdil, že je členem Kongresu ukrajinských nacionalistů.
Toto politické uskupení je na Ukrajině utiskováno a jeho členové jsou perzekuováni. Správní
orgán i krajský soud tyto problémy bagatelizovaly i přes zprávy MZV ČR a MZV USA
konstatující, že Ukrajina není přes zlepšování situace v poslední době demokratickou zemí.
Žádná ze zpráv navíc nehovoří konkrétně o Kongresu ukrajinských nacionalistů. Zde vidí
stěžovatel nedostatečnost zjištění a podkladů správního orgánu pro vydání rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud ze spisů zjistil, že stěžovatel v řízení u správního orgánu neuvedl
žádné skutečnosti, které by zakládaly domněnky o konkrétním pronásledování jeho osoby
za uplatňování politických práv a svobod, nebo že by mohl mít odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve svém domovském státě. Nejvyšší správní soud
se podobnou situací již dříve zabýval a v tomto směru odkazuje např. na svůj rozsudek ze dne
21. 7. 2005, čj. 3 Azs 303/2004 - 79 (www.nssoud.cz), v němž bylo konstatováno, že pokud
sám žadatel o azyl není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově
relevantních důvodů, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve sm yslu §12 zákona a azylu,
a to i přes skutečnost, že pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem.
Stěžovatel rovněž namítl, že přes případnou akceptaci posouzení správního orgánu
a krajského soudu v této otázce se správní orgán dostatečně nevypořádal s otázkou důvodu
pro udělení azylu hodného zvláštního zřetele (§14 zákona o azylu). Důvodem zakládajícím
možnost udělení humanitárního azylu je podle stěžovatele jeho zdravotní stav a nemožnost léčby
na Ukrajině. Stěžovatel byl podle svých slov opakovaně hospitalizován z důvodu ozáření. Závěr
správních orgánů, které konstatovaly, že zdravotní stav stěžovatele nemohl být takto špatný
pokud přijel do České Republiky pracovat, není správný. Stěžovatel byl v zoufalé situaci, neměl
práci ani peníze na léčbu a proto přicestoval do České Republiky, aby zde získal prostředky
mimo jiné na léčbu své nemoci. Domnívá se, že měla být vyžádána lékařská správa, aby mohl
správní orgán zaujmout ke zdravotnímu stavu stěžovatele kvalifikované stanovisko.
Podle stěžovatele existují důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu, proto by měl
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
I zde Nejvyšší správní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, např. rozsude k
ze dne 25. 2. 2004, čj. 5 Azs 38/2003 - 58 (č. 591/2005 Sb. NSS), ve kterém byl, podobně
jako v tomto případě ve vztahu k černobylské oblasti, vysloven názor, že ekologická katastrofa
nepředstavuje samostatný důvod pro přiznání azylu podle §12 zákona o azylu. K tomu může
dojít jen za splnění dalších podmínek předvídaných zákonem o azylu.
S ohledem na existenci své ustálené a vnitřně jednotné judikatury Nejvyšší správní soud
v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal, proto odmítl kasační
stížnost jako nepřijatelnou (§104a s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
určil odměnu advokáta částkou 2x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci
a doplnění kasační stížnosti) a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3
písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč, částka pak byla zvýšena o DPH, neboť ustanovený
advokát předložil osvědčení o registraci plátce této daně, celková částka vč. DPH tak činí
5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu