ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.2.2008:119
sp. zn. 8 Azs 2/2008 - 119
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: E. Z. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Suchým, advokátem,
se sídlem Smilova 366, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2006, čj. OAM-192/LE-05-07-2006, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2006,
čj. 1 Az 19/2006 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, když svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických
znaků se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
V posuzované věci stěžovatel jako důvod přijatelnosti uvedl, že Nejvyšší správní soud
má posoudit zákonnost postupu městského soudu, který považoval výpověď stěžovatele
(o jeho politické aktivitě) za zjevně nevěrohodnou i přesto, že stěžovatel předložil na podporu
svých tvrzení důkazy (průkaz člena strany); Nejvyšší správní soud se má vyjádřit ke způsobu
poměřování vzájemně si odporujících důkazů.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že pokud zákon nestanoví, že některý podklad
je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán důkazy, podle své úvahy, vázán pouze
obecnými zásadami hodnocení důkazů, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení
najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil (srov. rozsudek
ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004 - 57, www.nssoud.cz), že není povinností žadatele o azyl,
aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou
výpovědí a je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny
dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují. Nejvyšší
správní soud dále vyslovil (srov. rozsudek ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004 - 89,
č. 1095/2007 Sb. NSS), že pokud žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení uvede
skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat závěru, že opustil zemi původu pro některý z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového
stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelových skutečných důvodech
odchodu ze země původu. Posouzení věrohodnosti žadatele o udělení azylu je přitom výsledkem
celkového hodnotícího procesu a úvah správního orgánu o osobnosti žadatele s přihlédnutím
k míře reálnosti, resp. věrohodnosti jím tvrzených důvodů odchodu ze země původu
v konfrontaci s obecnými informacemi o situaci v zemi původu. Konečně v rozsudku ze dne
19. 8. 2004, čj. 4 Azs 152/2004 - 36, č. 903/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vyslovil,
že pokud žadatel o udělení azylu tvrdí, že byl v zemi původu diskriminován pro své katolické
vyznání, nicméně neví, co je to Bible, a nezná vůbec křesťanské svátky, je jeho tvrzení
o diskriminovaném katolíkovi více než nedůvěryhodné; při nedostatku jiných důkazních
prostředků k ověření žadatelova tvrzení nelze pokládat otázky správního orgánu zaměřené
na alespoň základní povědomosti o katolickém náboženství za nemístné a odpovědi takto získané
za nepoužitelné v řízení. Citovaný závěr lze analogicky použít i na tvrzení stěžovatele o strachu
z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů v zemi původu a jeho absenci
základních znalostí (povědomostí) o politické straně (hnutí) SCNS, jejímž má být, podle svých
tvrzení a předložených dokladů, členem (legálnost strany, její zastoupení v parlamentu, strany
s ní spřízněné, motto a znak strany, vzhled stranického průkazu apod.). Žalovaný se ve svém
rozhodnutí a posléze městský soud v kasační stížností napadeném rozsudku dostatečně
konkrétně a logicky vypořádali s nevěrohodností stěžovatelových tvrzení o jeho politických
aktivitách v zemi původu i s nevěrohodností jím předložených dokladů (dvě fotokopie částí
stranických průkazů, na nichž jsou uvedeny rozporné údaje, přičemž stěžovatel nedokázal
tyto rozpory uspokojivě vysvětlit).
Stěžovatel dovozoval přijatelnost kasační stížnosti z nezbytnosti zodpovězení jeho otázky
Nejvyšším správním soudem. Ze shora uvedeného ovšem vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná
judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje po odpovídajícím zobecnění na tuto otázku
dostatečnou odpověď. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal v postupu městského soudu
jakékoli pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
neshledal. Z uvedeného důvodu kasační stížnost podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl
jako nepřijatelnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu