ECLI:CZ:NSS:2008:9.AFS.33.2008:61
sp. zn. 9 Afs 33/2008 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: M. S.,
zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 4, Ostrava-Moravská
Ostrava, proti žalovanému: Celní ředitelství Ostrava, se sídlem náměstí Svatopluka Čecha 8,
Ostrava-Přívoz, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 6. 2006, č. j. 1991a/06-1401-21, ze dne
20. 6. 2006, č. j. 2083/06-1401-21, ze dne 20. 6. 2006, č. j. 2083a/06-1401-21, ze dne 20. 6. 2006,
č. j. 2083b/06-1401-21, ze dne 20. 9. 2006, č. j. 3466/06-1401-21, ze dne 20. 9. 2006, č. j.
4642/06-1401-21, o dodatečném vyměření cla a daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti
žalovaného podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2007, č. j. 22 Ca
337/2006 – 23, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zrušena jeho v záhlaví uvedená
rozhodnutí, jimiž zamítl odvolání proti dodatečným výměrům celního dluhu vydaným Celním
úřadem Frýdek-Místek a Celním úřadem Ostrava. Těmito platebními výměry bylo žalobkyni
dodatečně vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty z důvodu neprokázání preferenčního původu
zboží. Žalovaný v řízení o kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Svůj návrh
odůvodnil obavou, že právní následky stěžovaného rozhodnutí mohou být v rozporu s veřejným
zájmem v důsledku nevybrání dovozního cla ve správné výši.
Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti zabývala pouze meritorními důvody,
k návrhu na přiznání odkladného účinku se nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku
následovně:
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §3
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalovaného nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Otázkou, zda správnímu orgánu může vzniknout v řízení o kasační stížnosti
nenahraditelná újma a zda může být jeho návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno,
se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, v němž dospěl k následujícímu závěru: „ ... správní orgán … může navrhnout
při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73
odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). … Pokud bylo správní rozhodnutí krajským soudem zrušeno a věc mu vrácena
k dalšímu řízení, pak přiznání odkladného účinku v sobě nese pouze to, že není realizován rozsudek krajského
soudu, tedy, že správní orgán není oprávněn, ani povinen v řízení pokračovat a ve věci znovu rozhodnout.“ Dále
z tohoto usnesení vyplývá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, ač stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, osobu zúčastněnou na řízení,
žalovaného), budou zjevně opřeny o jiné skutkové okolnosti podle toho, která z procesních stran
je uplatní. V závěru pak rozšířený senát uvedl, že „... s ohledem na postavení správního orgánu v systému
veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým
případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“
Po konstatování přípustnosti možného úspěšného podání návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ze strany správního orgánu se Nejvyšší správní soud při věcném
posuzování tohoto návrhu zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem
byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004,
č. j. 6 Afs 25/2003 – 59, publikovaném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli
při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.], musí představovat výjimečný a závažný
stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.“ Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení
o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže
jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s.,
není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
Nejvyšší správní soud na tomto místě dále odkazuje na své usnesení ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 – 49, v němž uvádí: „... tvrzená újma spočívající v ohrožení veřejného zájmu
na řádném stanovení a vybírání daní a ve zkrácení státního rozpočtu v souvislosti s vracením přeplatku na dani
jako důsledku pravomocného rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu
v daňové věci, není důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s. přiměřeně
použitý podle §107 s. ř. s.).“
Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil jediným argumentem,
obsahově shodným s tím, k jehož důvodnosti se zdejší soud vyjádřil v citovaném usnesení
prvního senátu, a to tak, že v tvrzených skutečnostech neshledal vznik nenahraditelné újmy.
V projednávané věci jde o zcela obdobné odůvodnění návrhu, skutkově se pouze jedná o celní
problematiku, nikoli daňovou. Tato skutečnost však na právní posouzení nemá žádný vliv,
a proto i v tomto případě jsou závěry zmíněného usnesení plně aplikovatelné.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že stěžovatel
ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti,
které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu