ECLI:CZ:NSS:2008:9.AFS.4.2008:73
sp. zn. 9 Afs 4/2008 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Rgm
YANNA Co, s.r.o., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem
Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2005, č. j. 5662/130/2003-
Šp, ve věci daně z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2000, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2007, č. j. 31 Ca 55/2007 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „krajský soud“), kterým tento
soud zamítl jeho žalobu podanou proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze
dne 5. 4. 2005, č. j. 5662/130/2003-Šp (dále též „správní orgán“), jímž bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2001, č. j.
91055/02/228912/3152, platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2000
ve výši nadměrného odpočtu 12 624 Kč.
Protože kasační stížnost neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel byl
usnesením krajského soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 31 Ca 55/2007 - 61, vyzván: v bodě a)
k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč, v bodě b) k doplnění kasační stížnosti
o náležitosti požadované ust. §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a v bodě c) k předložení plné moci advokáta, který
jej v řízení o kasační stížnosti bude zastupovat v souladu s ust. §105 odst. 2 s. ř. s., a to ve lhůtě
1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení. Tato výzva obsahovala rovněž poučení, že nebude-li
vyhověno výzvě pod bodem b) a c), tj. stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstraní vady podání,
předloží krajský soud věc po uplynutí lhůty Nejvyššímu správnímu soudu v Brně k rozhodnutí,
který v případě, že nebude moci pro nečinnost stěžovatele v řízení pokračovat, řízení ukončí
v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s., aniž by rozhodl ve věci samé. Z předloženého soudního spisu
vyplývá, že shora označené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno ve středu dne 7.
11. 2007. Stěžovatel odstranil pouze vady uvedené pod písm. a) a b), tj. uhradil soudní poplatek
ve výši 3000 Kč a doplnil kasační stížnost o náležitosti požadované ust. §106 odst. 1 s. ř. s., avšak
pokud jde o doložení plné moci advokáta, zůstal do dnešního dne nečinný.
Podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve
výzvě poučen.
Nepředložení plné moci advokáta brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínky řízení, který však ani po výzvě a poučení soudu nebyl odstraněn, takže
v dané věci jsou splněny zákonné podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti podle ust. §37 odst.
5 s. ř. s.
Kromě shora uvedeného je dále nutno uvést, že z obsahu předloženého soudního spisu
vyplynulo, že krajský soud již dříve v předmětné právní věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne
20. 3. 2006, č. j. 31 Ca 123/2005 - 23, kterým žalobě podané stěžovatelem vyhověl a rozhodnutí
správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti správního orgánu
však byl uvedený rozsudek krajského soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze
dne 23. 5. 2007, č. j. 7 Afs 109/2006 - 44, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud vyslovil pro krajský soud závazný
právní závěr ohledně aplikace vybraných ustanovení právních předpisů, zejména krajskému
soudu vytkl, že nesprávně zhodnotil postup správce daně jako postup v rozporu s ust. §31 odst.
2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud, vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, znovu
přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud vycházel z argumentace
obsažené ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost je nepřípustná
proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud
neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Vázanost právním názorem Nejvyššího správního soudu vyplývá z ustanovení §110 odst. 3
s. ř. s. a znamená povinnost krajského soudu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, respektovat
v novém rozhodnutí právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím
rozhodnutí. V případě opakované kasační stížnosti směřující proti novému rozhodnutí krajského
soudu pak lze toliko namítat, že se tento soud závazným názorem Nejvyššího správního soudu
neřídil. Uvedené závěry Nejvyšší správní soud vyslovil již ve svém rozhodnutí ze dne 8. 4. 2005,
č. j. 7 Azs 338/2004 - 106, publikovaném na www.nssoud.cz: „Pokud se stěžovatel v kasační stížnosti
podané proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem, dovolává stížních důvodů v předchozí kasační stížnosti již jednou uplatněných a Nejvyšším
správním soudem věcně přezkoumaných, je kasační stížnost v této části nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a)
s. ř. s.“
Z výše uvedeného vyplývá, že účelem ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je zamezit
opakovanému přezkumu Nejvyššího správního soudu ve věcech, ve kterých již jedenkrát svůj
právní názor na výklad práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud
tímto právním názorem řídil, jako tomu bylo v předložené věci. Podrobení takového rozhodnutí
krajského soudu novému přezkumu v rámci řízení o kasační stížnosti by bylo nadbytečným a
postrádajícím smysl.
V nyní posuzované věci byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena kasační stížnost
podaná druhým z účastníků předcházejícího řízení (žalobcem), jehož žaloba byla krajským
soudem zamítnuta poté, co tento respektoval právní závěry Nejvyššího správního soudu
vyslovené v jeho předchozím rozhodnutí. V kasační stížnosti stěžovatel brojí proti nesprávnému
právnímu posouzení, když v tomto konkrétním případě kasační námitka poukazující na
nerespektování závazného právního názoru ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.,
věty za středníkem, nepřichází u tohoto stěžovatele z povahy věci v úvahu a ani nebyla uplatněna.
Z uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud nemohl dospět k jinému závěru, než že kasační
stížnost je podle shora citovaného ustanovení s. ř. s. nepřípustná.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh (v tomto případě kasační stížnost), je-li podle tohoto zákona
nepřípustný. Nejvyšší správní soud proto ze všech shora uvedených důvodů (tj. nedostatku jedné
z podmínek řízení a nepřípustnosti) kasační stížnost, za použití §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve
spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu