ECLI:CZ:NSS:2008:9.AFS.40.2008:63
sp. zn. 9 Afs 40/2008 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: CENTR FACILITY MANAGEMENT, a.s. „v likvidaci“, se sídlem Náměstí
Svatopluka Čecha 3/516, Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Vítem Rybářem,
advokátem se sídlem Tvorkovských 223/13, Ostrava, proti žalovanému Finanční
ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 12. 2006, č. j. 8827/130/2006, ve věci daně z přidané hodnoty, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2008,
č. j. 22 Ca 142/2007 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 9. 4. 2008 prostřednictvím
zástupce JUDr. Víta Rybáře se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 12. 2006, č. j. 8827/130/2006, jako nedůvodná.
Z obsahu předloženého soudního spisu je zřejmé, že shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat proti němu
kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení,
byl stěžovateli, za něhož v souladu se zákonem jedná likvidátor Ing. Vladimír Kudrna,
doručen ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s ustanovením §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dne 20. 3. 2008.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese svého bytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zanechá adresátovi v místě
doručování výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost, doručovaná
do vlastních rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
64
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
Nejvyšší správní soud z doručenky připojené u č. l. 49 soudního spisu ověřil,
že pokus doručujícího orgánu o doručení písemnosti stěžovateli (likvidátoru společnosti)
byl učiněn v pondělí 10. 3. 2008 a vzhledem k tomu, že nebyl v místě doručení zastižen,
byla téhož dne písemnost uložena u držitele poštovní licence. Fikce doručení tak nastala
ve čtvrtek 20. 3. 2008 uplynutím desetidenní úložní doby, jejíž poslední den se považuje
za den doručení, i když se stěžovatel o tomto uložení nedozvěděl.
V daném případě byl tedy ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti čtvrtek 20. 3. 2008.
Na této skutečnosti nic nemění skutečnost, že stěžovatel předmětnou zásilku (rozsudek
krajského soudu) převzal osobně až dne 26. 3. 2008. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání
kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl
na den, který se svým pojmenováním shodoval s dnem určujícím počátek běhu lhůty,
tedy na čtvrtek 3. 4. 2008. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační
stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence předána
zástupcem stěžovatele k poštovní přepravě až dne 9. 4. 2008.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí a zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze
prominout. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému rozsudku
krajského soudu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu