ECLI:CZ:NSS:2008:9.AFS.92.2008:106
sp. zn. 9 Afs 92/2008 - 106
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: M. L., zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova
3360/47, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2006, č. j. 16/120911/2005/1354, o
uložení pokuty za porušení cenových předpisů, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2008, č. j. 8 Ca 157/2008 – 77,
o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva financí (dále jen „žalovaný“) ze dne 16. 2. 2006,
č. j. 16/120911/2005/1354. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal o přiznání
odkladného účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že výkon rozhodnutí by pro něj znamenal
nenahraditelnou újmu a dále podotkl, že přiznání odkladného účinku se nedotkne
žádným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zabýval pouze meritorními důvody,
k návrhu na přiznání odkladného účinku se nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku
následovně:
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění, dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 4
s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud z návrhu stěžovatele ověřil, že zde nejsou uvedeny žádné
skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý
právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10.
2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59 (publikováno na www.nssoud.cz): „Nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je
základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.), musí
představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.“
Stěžovatel v podané kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Tvrdil, že by mu jeho nepřiznáním vznikla nenahraditelná újma, nijak
však blíže nekonkretizoval, v čem by tato újma spočívala a své tvrzení ani ničím
nepodložil. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou přitom vždy subjektivní,
závislé pouze na osobě a situaci navrhovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání
odkladného účinku nese břemeno tvrzení navrhovatel, nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit.
Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle §73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto
skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že
stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který
by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní
soud návrhu stěžovatele nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu