ECLI:CZ:NSS:2008:9.ANS.3.2008:65
sp. zn. 9 Ans 3/2008 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Ing. J. Č. proti žalovaným: 1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem
Vyšehradská 16, Praha 2, 2) Nejvyšší soud, se sídlem Burešova 20, Brno, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 31. 1. 2008, č. j. 8 Ca 132/2007 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
zastaveno řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti shora uvedených žalovaných.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti zpochybňuje zákonnost napadeného
rozhodnutí městského soudu a poukazuje na skutečnost, že celé řízení před městským
soudem je zatíženo procesními vadami. Byť stěžovatel důvody kasační stížnosti výslovně
nepodřazuje pod konkrétní ustanovení §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), je zřejmé, že jako důvody kasační
stížnosti uplatňuje skutečnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Z obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující
skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
V projednávané věci bylo stěžovateli dne 4. 6. 2007 doručeno usnesení městského
soudu o odmítnutí žaloby, proti němuž podal dne 12. 6. 2007 kasační stížnost. Usnesením
ze dne 11. 7. 2007, č. j. 8 Ca 132/2007 - 22, byl stěžovatel městským soudem vyzván,
aby ve stanovené lhůtě od doručení výzvy zaplatil soudní poplatek ve výši 3000 Kč
za řízení o kasační stížnosti a zároveň byl poučen, že nebude-li soudní poplatek
v této lhůtě zaplacen, bude soudní řízení zastaveno. Uvedené usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 16. 7. 2007.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel na výzvu soudu žádným způsobem
nereagoval a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, městský soud usnesením
ze dne 31. 1. 2008, č. j. 8 Ca 132/2007 - 48, řízení o této kasační stížnosti zastavil.
V odůvodnění usnesení zdůraznil, že stěžovatel neuhradil ve stanovené lhůtě soudní
poplatek, ačkoli k tomu byl řádně usnesením vyzván a byl rovněž poučen o následcích
nesplnění výzvy k zaplacení poplatku dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Městský soud dále
uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, když z ohledem na marné uplynutí lhůty
k zaplacení poplatku řízení dne 31. 1. 2008 zastavil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
stížních bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Při posuzování
důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vycházel z následujících úvah:
Předně Nejvyšší správní soud považuje za vhodné v úvodu připomenout,
že v usnesení ze dne 31. 1. 2008, které je napadeno kasační stížností v tomto řízení,
se městský soud musel v odůvodnění vypořádat se splněním podmínek pro zastavení
řízení. Pouze skutečnosti relevantní pro důvody k zastavení řízení mohly být v kasační
stížnosti ze strany stěžovatele úspěšně namítány. Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační
stížnost ve vztahu k důvodům uvedeným v tomto napadeném usnesení neobsahuje kromě
obecného nesouhlasu stěžovatele se zastavením řízení jiné konkrétní námitky,
proto se Nejvyšší správní soud vzhledem k vázanosti uplatněnými stížními body (§109
odst. 2 s. ř. s.) mohl k zákonnosti rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení vyjádřit
též pouze obecně.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a), ve spojení s §7 odst. 1, zákona o soudních
poplatcích, je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti,
tedy podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 15 Sazebníku poplatků,
který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek v posuzované věci
3000 Kč. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této
lhůty pak soud řízení zastaví (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soud řízení
zastaví rovněž ve smyslu ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., stanoví-li tak soudní řád správní
nebo zvláštní zákon.
Zákon o soudních poplatcích umožňuje předejít následkům nezaplacení soudního
poplatku tím, že dává navrhovateli možnost zaplatit poplatek až na základě výzvy soudu
ve lhůtě soudem stanovené podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních
poplatcích, případně jej zaplatit ještě předtím, než usnesení o zastavení řízení nabude
právní moci (ustanovení §9 odst. 7 téhož zákona). Zákon pro tyto případy jednoznačně
stanoví, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení
vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo
právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto
usnesení. V okamžiku nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zaniká vůči předmětnému podání poplatková povinnost. Z jazykového
i logického výkladu předmětného ustanovení tedy jasně vyplývá, že ve věcech správního
soudnictví je nejpozdějším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní
moci rozhodnutí.
V přezkoumávaném případě byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku
usnesením ze dne 31. 1. 2008, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení, a zároveň
poučen o následcích pro případ, že výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyhoví.
Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 16. 7. 2007. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
zůstal nečinný a soudní poplatek ve lhůtě stanovené městským soudem nezaplatil,
městský soud vydal dne 31. 1. 2008 usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci
dnem doručení poslednímu účastníku řízení, tj. 11. 2. 2008. Ani do tohoto dne nebyl
stěžovatelem soudní poplatek zaplacen a stěžovatel tuto skutečnost v kasační stížnosti
nepopírá, proto podle citovaného ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích,
věta druhá in fine, poplatková povinnost za podanou kasační stížnost zanikla, neboť řízení
bylo pravomocně zastaveno.
V dané souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svou dosavadní judikaturu,
kdy např. v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 As 27/2005 - 87, publikovaném
na www.nssoud.cz, uvedl: „Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
(§9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) je nejen to, že poplatek nebyl
zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy
(odst. 3 tamtéž) a že marně uplynula lhůta k zaplacení.“
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že městský
soud se ve svém rozhodování nedopustil nezákonnosti, zastavil-li řízení o žalobě
z důvodu nezaplacení soudního poplatku, neboť v řízení postupoval zcela v souladu
se zákonem, neopomenul žádné procesní kroky, které mu zákon ukládá, a naopak využ il
všech prostředků daných mu zákonem, jak stěžovatele poučit o jeho právech,
dal mu příležitost soudní poplatek uhradit a vyčkal dostatečně dlouhou dobu k ověření,
zda stěžovatel tuto svou povinnost splnil či nikoli. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a ani žádnému
z žalovaných náklady řízení nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu