ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.66.2008:55
sp. zn. 9 As 66/2008 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce:
Ing. M. Č., zastoupeného obecným zmocněncem Ing. J . Č., proti žalovaným:
1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, 2) Městský soud
v Praze, se sídlem Slezská 9, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2008,
č. j. 3 Nc 1011/2006 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo
zastaveno řízení o kasační stížnosti proti usnesení téhož soudu ze dne 18. 7. 2006,
č. j. 3 Nc 1011/2006 - 7. Tímto rozhodnutím městský odmítl žalobu stěžovatele,
jíž se tento domáhal na žalovaných „splnění povinnosti v přiměřené lhůtě doručit platné usnesení
zástupci žalobce ve věci ochrany osobnosti č. j. 37 C 42/2003“.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti zpochybňuje zákonnost napadeného
rozhodnutí městského soudu a poukazuje na skutečnost, že celé řízení před městským
soudem je zatíženo procesními vadami. Byť stěžovatel důvody kasační stížnosti výslovně
nepodřazuje pod konkrétní ustanovení §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), je zřejmé, že jako důvody kasační
stížnosti uplatňuje skutečnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Z obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující
skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
V projednávané věci bylo dne 18. 7. 2006 vydáno usnesení městského soudu
o odmítnutí žaloby, proti němuž stěžovatel podal dne 14. 8. 2006 kasační stížnost.
Výzvou ze dne 20. 3. 2008, č. j. 9 As 77/2007 - 39, ve spojení s vyrozuměním ze dne
25. 3. 2008, č. j. 9 As 77/2007 - 44, byl stěžovatel zdejším soudem vyzván,
aby ve stanovené lhůtě od doručení výzvy zaplatil soudní poplatek ve výši 3000 Kč
za řízení o kasační stížnosti a zároveň byl poučen, že nebude-li soudní poplatek
v této lhůtě zaplacen, bude soudní řízení zastaveno. Uvedená výzva a vyrozumění byly
stěžovateli doručeny uložením dne 31. 3. 2008. Stěžovatel si zásilky obsahující obě
uvedené písemnosti vyzvedl na poště dne 4. 4. 2008.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel na výzvu soudu žádným způsobem
nereagoval a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, městský soud po vrácení spisu
zdejším soudem usnesením ze dne 23. 5. 2008, č. j. 3 Nc 1011/2006 - 38, řízení o kasační
stížnosti zastavil. V odůvodnění usnesení zdůraznil, že stěžovatel neuhradil ve stanovené
lhůtě soudní poplatek, ačkoli k tomu byl řádně vyzván a byl rovněž poučen o následcích
nesplnění výzvy k zaplacení poplatku dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudn ích
poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Městský soud dále
uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, když z ohledem na marné uplynutí lhůty
k zaplacení poplatku řízení zastavil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
stížních bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Při posuzování
důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vycházel z následujících úvah:
Předně Nejvyšší správní soud považuje za vhodné v úvodu připomenout,
že v usnesení ze dne 23. 5. 2008, které je napadeno kasační stížností v tomto řízení,
se městský soud musel v odůvodnění vypořádat se splněním podmínek pro zastavení
řízení. Pouze skutečnosti relevantní pro důvody k zastavení řízení mohly být v kasační
stížnosti ze strany stěžovatele úspěšně namítány. Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační
stížnost ve vztahu k důvodům uvedeným v tomto napadeném usnesení ne obsahuje kromě
obecného nesouhlasu stěžovatele se zastavením řízení jiné konkrétní námitky,
proto se Nejvyšší správní soud vzhledem k vázanosti uplatněnými stížními body (§109
odst. 2 s. ř. s.) mohl k zákonnosti rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení vyjádřit
též pouze obecně.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a), ve spojení s §7 odst. 1, zákona o soudních
poplatcích, je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti,
tedy podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 15 Sazebníku poplatků,
který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek v posuzované věci
3000 Kč. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této
lhůty pak soud řízení zastaví (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soud řízení
zastaví rovněž ve smyslu ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., stanoví-li tak soudní řád správní
nebo zvláštní zákon.
Zákon o soudních poplatcích nepostihuje navrhovatele za nezaplacení soudního
poplatku v okamžiku podání návrhu (přestože je již v této chvíli splatný), dává
mu možnost zaplatit poplatek až na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené
podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek
lze případně zaplatit i po uplynutí této lhůty, dokonce i po vydání usnesení o zastavení
řízení, až do okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci (ustanovení §9 odst. 7
téhož zákona). Zákon pro tyto případy jednoznačně stanoví, že usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen
ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních
věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. V okamžiku nabytí
právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zaniká vůči
předmětnému podání poplatková povinnost. Z jazykového i logického výkladu
předmětného ustanovení tedy jasně vyplývá, že ve věcech správního soudnictví
je nejpozdějším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní
moci rozhodnutí.
V přezkoumávaném případě byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku
výzvou ze dne 20. 3. 2008, ve spojení s vyrozuměním ze dne 25. 3. 2008, a to ve lhůtě 1
týdne od doručení, a zároveň poučen o následcích pro případ, že jí nebude ve stanovené
lhůtě vyhověno. Výzva a vyrozumění byly stěžovateli doručeny uložením dne 31. 3. 2008;
stěžovatel si je fyzicky na poště vyzvedl dne 4. 4. 2008. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
zůstal nečinný a soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem nezaplatil, městský soud
vydal dne 23. 5. 2008 usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci dnem doručení
poslednímu účastníku řízení, tj. 28. 6. 2008. Ani do tohoto dne nebyl stěžovatelem soudní
poplatek zaplacen a stěžovatel tuto skutečnost v kasační stížnosti nepopírá,
proto podle citovaného ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, věta druhá
in fine, poplatková povinnost za podanou kasační stížnost zanikla, neboť řízení bylo
pravomocně zastaveno.
V dané souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svou dosavadní judikaturu,
kdy např. v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 As 27/2005 - 87, publikovaném
na www.nssoud.cz, uvedl: „Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
(§9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) je nejen to, že poplatek nebyl
zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy
(odst. 3 tamtéž) a že marně uplynula lhůta k zaplacení.“
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že městský
soud se ve svém rozhodování nedopustil nezákonnosti, zastavil -li řízení o kasační
stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku, neboť v řízení postupoval zcela
v souladu se zákonem. Stěžovateli byla dána příležitost soudní poplatek uhradit a bylo
vyčkáno dostatečně dlouhou dobu k ověření, zda stěžovatel tuto svou povinnost splnil
či nikoli. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a ani žádnému
z žalovaných náklady řízení nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu