ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.87.2007:61
sp. zn. 9 As 87/2007 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: T. H., zastoupeného JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem Husova
1285/2, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad,
se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti oznámení ředitele žalovaného ze dne 7. 6.
2005, č. j. 1049/2005-NBÚ/07-SD, o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 7 Ca 192/2005 – 39,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007, č. j. 7 Ca 192/2005 – 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti oznámení ředitele žalovaného ze dne 7. 6. 2005,
č. j. 1049/2005-NBÚ/07-SD. Tímto oznámením byla zamítnuta stížnost stěžovatele
ze dne 3. 5. 2005 proti oznámení Národního bezpečnostního úřadu, ze dne 26. 4. 2005,
č. j. 7074/2005-NBÚ/BZ, jímž Národní bezpečnostní úřad rozhodl podle §81i odst. 2
zákona č. 148/1998 Sb., o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti stěžovateli.
Stěžovatel označuje za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“). Nijak nerozporuje, že mu rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne
15. 6. 2005, ani tu skutečnost, že žalobu podal k poštovní přepravě dne 8. 8. 2005.
Nesouhlasí však s tím, že má být v daném případě aplikováno ustanovení §73 odst. 2
zákona č. 148/1998 Sb., které stanoví patnáctidenní lhůtu k podání správní žaloby.
Tento zákon dle názoru stěžovatele upravuje dvě základní oblasti, a to ochranu
utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilost fyzických osob. Lhůta k podání
žaloby v délce 15 dní upravená ustanovením §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb.
se přitom týká pouze žaloby proti rozhodnutí o nevydání osvědčení podle §36
citovaného právního předpisu. Tento závěr vyplývá jednak z užitého termínu „osvědčení“
a nikoli „doklad“, a jednak ze systematiky zákona. V ustanovení §81s tohoto zákona,
obsahujícím úpravu řízení ve druhé části zákona č. 148/1998 Sb., pak stanovení speciální
lhůty pro podání žaloby chybí. Z toho je dle stěžovatelova názoru nutno dovodit,
že pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu o nevydání dokladu dle §81i dotčeného
zákona se uplatní lhůta stanovená ustanovením §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
z výše uvedených důvodů dovozuje, že v projednávané věci podal žalobu včas.
Žalovaný ke kasační stížnosti sděluje, že s námitkami stěžovatele souhlasí.
Dle jeho názoru by měl soud použít při posouzení včasnosti podání žaloby obecné
ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., nikoliv speciální ustanovení §73 odst. 2 zákona
č. 148/1998 Sb. Ve lhůtě stanovené s. ř. s. by přitom byla žaloba podána včas. Závěrem
žalovaný podotýká, že dosud městský soud při posuzování předmětné lhůty pro podání
žaloby ve správním soudnictví proti rozhodnutí Úřadu o nevydání dokladu postupoval
způsobem, který navrhuje stěžovatel. K tomu žalovaný odkazuje na rozhodnutí
městského soudu ve věci sp. zn. 7 Ca 147/2005.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Dne 3. 2. 2005 byla Úřadu doručena žádost obchodní společnosti EXIM TOURS
a. s. o vydání dokladu bezpečnostní způsobilosti pro stěžovatele. Úřad této žádosti
nevyhověl a oznámením ze dne 26. 4. 2005 rozhodl podle ustanovení §81i odst. 2 zákona
č. 148/1998 Sb., že doklad se nevydává. Stěžovatel proti tomuto oznámení podal stížnost,
kterou žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 6. 2005 zamítl.
Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou ve správním soudnictví
podanou k poštovní přepravě prostřednictvím držitele poštovní licence dne 8. 8. 2005.
Domáhal se jí zrušení zmíněných oznámení žalovaného a Úřadu. Otázkou včasnosti
podání žaloby se v jejím textu nijak nezabýval.
Městský soud při ověřování splnění procesních předpokladů pro řízení ve věci
dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně. Uvedl, že podle ustanovení §72 odst. 1
s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle právního názoru městského soudu je třeba
v případě žaloby proti rozhodnutí Úřadu o nevydání dokladu bezpečnostní způsobilosti
aplikovat ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., který k podání žaloby stanoví
lhůtu 15 dnů. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání žaloby uplynula dle městského
soudu dne 1. 7. 2005 a žaloba byla podána k poštovní přepravě až dne
8. 8. 2005, označil městský soud žalobu za opožděnou a podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. ji odmítl.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel formálně opírá
kasační stížnost o důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. o nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Obsahově námitky tomuto určení odpovídají. Rozsahem
a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.
Ustanovení §73 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb. stanoví, že na rozhodování
podle tohoto zákona se nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), s výjimkou
rozhodování o pokutách podle §71 a 72. Na rozhodování o pokutách se nevztahují ustanovení části
čtvrté oddíl dva a tři a části páté zákona č. 71/1967 Sb. Dle odst. 2 téhož ustanovení žalobu
proti rozhodnutí o nevydání osvědčení lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. V řízení
o této žalobě se účast osob zúčastněných na řízení nepřipouští.
Podle §81s zákona č. 148/1998 Sb. na rozhodování podle části druhé zákona
se nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), s výjimkou rozhodování
o pokutách podle §81p a 81r. Na rozhodování o pokutách se nevztahují ustanovení části čtvrté oddílů
2 a 3 a části páté zákona č. 71/1967 Sb.
Dle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje.
Zcela zásadní otázkou pro posouzení důvodnosti podané kasační stížnosti
je vzájemný vztah výše citovaných ustanovení a následné posouzení lhůty pro podání
žaloby proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu o stížnosti
proti rozhodnutí Úřadu o nevydání dokladu o bezpečnostní způsobilosti podle §81i
odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb.
Soudní řád správní jakožto obecný procesní předpis upravující řízení
před správními soudy stanoví pouze obecnou lhůtu k podání žaloby, přičemž výslovně
počítá s tím, že zvláštní zákony mohou tuto lhůtu upravit odchylně. Stanoví-li zvláštní
právní předpis k podání žaloby ve správním soudnictví jinou lhůtu, má takto stanovená
lhůta přednost před lhůtou obecnou. Městský soud dospěl k závěru, že zákon
č. 148/1998 Sb. v ustanovení §73 odst. 2 zvláštní lhůtu k podání žaloby ve správním
soudnictví stanoví, a jelikož v dané věci bylo vydáno rozhodnutí podle tohoto právního
předpisu, bez dalšího ji aplikoval. Stěžovatel a žalovaný oproti tomu shodně vyjádřili
názor, že je třeba rozlišovat lhůtu k podání žaloby proti rozhodnutí o nevydání osvědčení
a proti rozhodnutí o nevydání dokladu podle uvedeného právního předpisu. K posledně
uvedenému rozhodnutí se dle jejich právního názoru ustanovení §73 odst. 2 zákona
č. 148/1998 Sb. nevztahuje.
Z učiněného krátkého shrnutí právního rámce je zřejmé, že pro posouzení sporné
otázky je rozhodující systematický (a podpůrně využitelný historický) výklad zákona
č. 148/1998 Sb. Tento právní předpis se člení na čtyři části. První z nich v ustanoveních
§1 – §81 upravuje ochranu utajovaných skutečností, a její součástí je tedy i ustanovení
§73. Druhá část obsahuje v ustanoveních §81a – §81t úpravu bezpečnostní způsobilosti
fyzických osob. Obě části zákona obsahují jak hmotněprávní, tak i procesněprávní normy,
v obou jsou samostatná ustanovení o řízení (§73 a §81s). Třetí část citovaného zákona
upravuje změnu zvláštních právních předpisů, čtvrtá část zahrnuje toliko zrušovací
ustanovení a stanoví účinnost zákona.
Z výše uvedeného vyplývá, že zákon č. 148/1998 Sb. neobsahuje žádná společná
ustanovení pro část prvou a druhou; tyto upravují danou problematiku zcela autonomně
(z procesních norem lze poukázat především na výkon státního dozoru, pokuty a řízení).
Druhá část zákona č. 148/1998 Sb. byla do zákona vložena novelou (zákonem
č. 310/2002 Sb.) a tvoří samostatný celek. Úmyslem zákonodárce tedy pravděpodobně
bylo upravit obě části zákona č. 148/1998 Sb. nezávisle. Obě hlavní části tohoto zákona
jsou koncipovány natolik samostatně, že každá z nich obsahuje vlastní úpravu řízení,
obě mají zvláštní ustanovení o použitelnosti správního řádu při rozhodování podle části
první i druhé. Pouze v rámci části první je však upravena zvláštní lhůta k podání žaloby
proti rozhodnutí o nevydání osvědčení. Domáhal-li se stěžovatel vydání
dokladu podle §81i zákona č. 148/1998 Sb., v řízení podle části druhé tohoto zákona
(nikoli tedy osvědčení dle části první, §36), nelze aplikovat ustanovení o řízení podle části
první. Jelikož část druhá zákona č. 148/1998 Sb. (§81s) nestanoví zvláštní lhůtu k podání
žaloby ve správním soudnictví proti rozhodnutí o nevydání dokladu, je třeba se řídit
obecnou úpravou ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s.
Bylo-li tedy rozhodnutí žalovaného stěžovateli doručeno dne 15. 6. 2005 a žaloba
byla stěžovatelem podána k poštovní přepravě dne 8. 8. 2005 (což není v tomto řízení
sporné), byla žaloba podána ve dvouměsíční lhůtě dle §72 odst. 1 s. ř. s., a tedy včas.
Žalovaný dále v rámci vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost,
že městský soud dosud postupoval při posuzování lhůty pro podání správní žaloby
proti rozhodnutí žalovaného o nevydání dokladu způsobem navrhovaným
stěžovatelem, tj. aplikoval dvouměsíční obecnou lhůtu (např. rozhodnutí městského
soudu sp. zn. 7 Ca 147/2005). Nejvyšší správní soud k tomu již jen nad rámec výše
uvedeného uvádí, že v soudním řízení, při rozhodování o veřejných subjektivních právech
fyzických a právnických osob, je nanejvýš vhodné dodržovat principy předvídatelnosti
rozhodování a právní jistoty. V případě, že se soud hodlá odchýlit od stávající judikatury,
je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí takový postup vysvětlit.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud
pochybil, když žalobu odmítl jako opožděně podanou podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Jelikož v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí
žalobního návrhu, Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu pro nezákonnost
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud
je v něm povinen v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu,
jímž je dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit žalobní návrh
stěžovatele.
V novém rozhodnutí pak městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu