ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.88.2008:293
sp. zn. 9 As 88/2008 - 293
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: Ateliér pro životní prostředí, o.s., se sídlem Ve svahu 1, Praha 4, zastoupeného
JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územně a stavebně správní,
se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, zastoupenému prof. JUDr. Miroslavem Bělinou,
CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, ve věci umístění stavby, za účasti osob
zúčastněných na řízení: 1) ECM Finance a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4,
zastoupená JUDr. Kateřinou Jeráčkovou, advokátkou se sídlem Branická 128/17, Praha 4,
2) Sdružení-Občanská iniciativa Pankráce, se sídlem Bartákova 1108/38, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2008, č. j. 10 Ca 32/2006 - 143, o návrhu osoby
zúčastněné na řízení 1) na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalovaný [dále jen „stěžovatel a)“] a osoba zúčastněná
na řízení 1) [dále jen „stěžovatel b)“] domáhají zrušení v záhlaví označeného
pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým
bylo ve výroku II. zrušeno rozhodnutí stěžovatele a) ze dne 11. 11. 2005,
č. j. 20641/2005/63/O-1441/05, a věc vrácena zpět k dalšímu řízení; citovaným
rozhodnutím ve výroku II. bylo změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy,
odboru stavebního, ze dne 7. 3. 2005, č. j. MHMP-58513/2004/OST, kterým bylo
rozhodnuto o umístění stavby označené „DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ PANKRÁCKÉ
PLÁNĚ“, přičemž daná změna spočívala v dílčích úpravách na jednotlivých stranách
tohoto rozhodnutí, jejichž obsah se týkal výroku o námitkách účastníků řízení, jakož
i dalších souvisejících otázek.
Současně s podanou kasační stížností uplatnil stěžovatel b) také návrh na přiznání
odkladného účinku s tím, že podmínky pro přiznání odkladného účinku upravuje §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s., a že v projednávané věci jsou jednotlivé
podmínky splněny z následujících důvodů.
1) Následky napadeného rozsudku městského soudu znamenají pro stěžovatele b)
nenahraditelnou újmu, když již část předmětného dopravního řešení byla zrealizována
s investicí cca 6 000 000 EUR. V případě, že by měla být výstavba zatím nedokončeného
dopravního řešení přerušena (resp. zastavena), hrozí stavebníkovi, který se zavázal
toto dopravní řešení zrealizovat ve prospěch hlavního města Prahy (tento závazek
byl zajištěn bankovní zárukou) a ve prospěch investorů staveb, škoda spočívající
v povinnosti nahradit těmto osobám skutečnou škodu a ušlý zisk způsobené tím, že tyto
objekty by nebylo možné připojit na síť pozemních komunikací a zprovoznit.
2) Nepřiznání odkladného účinku by se dotklo nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob, a to konkrétně stavebníků staveb, jejichž zprovoznění (resp. kolaudace)
je vázáno na zprovoznění (resp. kolaudaci) žalobou napadené stavby. Dopravní řešení
totiž představuje infrastrukturní opatření, které má sloužit k řádnému užívání jak
stávajících, tak budoucích bytových a komerčních objektů v oblasti Pankráce.
Pro dokreslení komplexnosti daného dopravního řešení stěžovatel b) uvedl,
že je předmětem celkem 39 stavebních povolení a ohlášení staveb, které bylo nutné zajistit
za účelem výstavby, přičemž s výjimkou přídatného pásu ulice 5. května nebylo žalobou
napadeno žádné z těchto povolení a některé z nich již byly dokončeny, zkolaudovány
a jsou v provozu, jiné jsou ve fázi realizace. Jednotlivé stavby byly naprojektovány
s předpokladem, že předmětné dopravní řešení bude fungovat jako celek a dle stěžovatele
nelze připustit, aby všechny tyto řádně povolené stavby a majetková práva jejich vlastníků
byly ohroženy zastavením prací na poslední části dopravního řešení a aby tak vznikla
dotčeným subjektům zatím nevyčíslitelná škoda.
3) Nepřiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem, protože
soubor staveb pod názvem „Dopravní řešení Pankrácké pláně“ je základním
předpokladem rozvoje dané oblasti a přispěje k plynulejšímu provozu, jakož i odstranění
některých zbytných dopravních pohybů na pozemních komunikacích v oblasti Pankráce.
Pokud by se měla zastavit výstavba a dopravní řešení by zůstalo nedokončené, došlo
by k takovému přetížení dotčených a okolních ulic, že by se území mohlo stát
nepropustným pro automobilovou dopravu.
Osoba zúčastněná na řízení 2), tj. Sdružení-Občanská iniciativa Pankráce, ve svém
vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku předložené kasační stížnosti poukázala
na to, že některé stavby jsou již dokončeny a v provozu a dle jejího vyjádření žádné
drastické přerušení prací ani z toho vyplývající zpoždění připojení novostaveb
na komunikační síť nehrozí. K tvrzením o údajných možných ztrátách vyvolaných
vynesením rozsudku nelze proto přihlížet. Bylo ostatně pouze věcí stěžovatele b),
že nevyčkal na pravomocný rozsudek městského soudu a svoje investiční záměry
realizoval. Své komerční riziko si stěžovatel b) nesl sám, a pokud snad vznikly nějaké
škody třetím osobám, bude zcela po právu, aby nesl jejich náhradu. Závěrem svého
vyjádření osoba zúčastněná na řízení 2) navrhla, aby kasační stížnosti nebyl odkladný
účinek přiznán s odkazem na to, že by mohl být poškozen veřejný zájem spočívající
v novém projednání v územním řízení za účelem přezkoumání vydaného územního
rozhodnutí. Tomuto postupu se stěžovatel b) snaží zabránit svým účelovým návrhem
na přiznání odkladného účinku, aby v mezičase proběhly i další stavební práce a mohl
se pak dovolávat nevratné změny stavu a postupu v dobré víře.
Žalobce, tj. Ateliér pro životní prostředí, o.s., k danému návrhu na přiznání
odkladného účinku uvedl, že z napadeného rozsudku vyplývá, že rozhodnutí stěžovatele
a) o umístění stavby bylo vydáno v hrubém rozporu s právními předpisy a přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by tedy vedlo pouze k tomu, že by – nezákonně
umístěná – stavba byla dokončena, což by vedlo ke zmaření smyslu soudního přezkumu
správních rozhodnutí. Pokud jde o jednotlivá tvrzení stěžovatele b), k nim žalobce uvedl
následující skutečnosti.
Ad 1) Jakékoli případně vzniklé škody nemohou být považovány
za nenahraditelnou újmu, neboť škodu (zvláště spočívá-li zejména v ušlém zisku
či vynaložených nákladech) lze nahradit.
Ad 2) Podmínkou pro přiznání odkladného účinku je, že jeho přiznání se nedotkne
nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, avšak případné problémy při realizaci staveb
v daném území nemohou jít k tíži zákonného řešení předmětné stavby, ale jen k tíži
úřadu, který vydal nezákonné rozhodnutí. V této souvislosti žalobce rovněž poukázal
na to, že jestliže byl návrh na přiznání odkladného účinku žaloby zamítnut s tím,
že pravomocné rozhodnutí o umístění stavby nezakládá potencionálnímu stavebníkovi
ještě subjektivní právo stavět, takové právo mu zakládá až pravomocné stavební povolení
(viz usnesení městského soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 10 Ca 32/2006 - 44), potom
by mělo být postupováno stejně i vůči návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Ad 3) Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s veřejným
zájmem, neboť stavba byla umístěna, aniž by byly dostatečně vyhodnoceny všechny
její negativní vlivy na okolí a přiznání odkladného účinku by zapříčinilo, že by mohla
být dokončena a případně i zkolaudována, což by dle názoru žalobce bylo ignorováním
závěru pravomocného soudního rozsudku a popřením smyslu soudního přezkumu
správních aktů.
Závěrem, kromě výše uvedeného žalobce namítl, že tvrzení stěžovatele b), jimiž
odůvodňuje svůj návrh nejsou listinnými či jinými důkazy nijak doložena.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku
pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Uvedené ustanovení tedy
předepisuje pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti současné splnění pěti
podmínek (dvou podmínek procesní povahy a tří podmínek povahy hmotněprávní,
přičemž jádrem úvah soudu, jež vyústí v přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
anebo naopak v jeho nepřiznání, bude zásadně zkoumání podmínek hmotněprávních):
1) musí existovat návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
2) k návrhu by se měla vyjádřit protistrana stěžovatele,
3) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nenahraditelnou újmu,
4) přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob,
5) přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že v souzené věci jsou obě
procesní podmínky naplněny, neboť návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatel b) podal spolu se svojí kasační stížností a ke dni rozhodování soudu
o tomto návrhu na něm trval (tj. nevzal jej zpět) a žalobce, jakož i osoba zúčastněná
na řízení 2) se ke danému návrhu vyjádřili.
Nejvyšší správní soud proto musel posoudit, zda jsou naplněny podmínky
hmotněprávní.
Zaměřil se přitom primárně na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy, jenž představuje neurčitý právní
pojem, který již byl Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná
újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.],
musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“.
Odkladný účinek lze proto možno přiznat pouze na základě řádně odůvodněného
návrhu, tedy pokud stěžovatel zcela individualizovaně svými tvrzeními obsahově naplnil
právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane uvedením konkrétních práv
a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale dotčeny. Přitom
(jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou závislé
na osobě a situaci stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen je posoudit.
Pokud ovšem stěžovatel b) v projednávané věci svůj návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti odůvodnil pouze tak, že mu hrozí škoda spočívající v povinnosti
hradit dotčeným osobám skutečnou škodu a ušlý zisk způsobené tím, že by dané objekty
nebylo možné připojit na síť pozemních komunikací a zprovoznit, nelze to považovat
za dostatečné pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Jakkoli totiž Nejvyšší správní soud vnímá závažnost projednávané věci v celé
její šíři, včetně jejich významných finančních konsekvencí, nelze bez dalšího akceptovat,
že by pro stěžovatele výkon napadeného rozsudku městského soudu nebo jeho jiné
právní následky znamenaly takovou újmu, kterou by nebylo možné v dalším běhu času
nijak odčinit.
Skutečnost, že městský soud kasační stížností napadeným rozsudkem zrušil
žalobou napadené rozhodnutí stěžovatele a) pro jeho nezákonnost a vady řízení (§78
odst. 1 s. ř. s.) a vrátil věc k dalšímu řízení, sama o sobě neznamená, že by již nebylo nikdy
a za žádných okolností možné připojit dané objekty na síť pozemních komunikací
a zprovoznit je. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že napadeným rozsudkem
městského soudu došlo k zásahu do postavení stěžovatele b), to je však přirozeně spjato
s rozhodováním soud obecně a nelze z toho bez dalšího dovozovat takové dotčení práv
a právem chráněných zájmů stěžovatele a), jenž by bylo nevratné a nenahraditelné. Vznik
nenahraditelné újmy má mimořádný charakter a jako takový by ho bylo možné dovodit
např. v případě postihu samotné existence stěžovatele jako ekonomického subjektu
a zásadního ohrožení jeho podnikání. Takový následek, tj. reálnou hrozbu zániku
stěžovatele jako subjektu práv, by pak bylo nutno považovat za újmu, která je nevratná
a zásadně se dotýká esenciálních zájmů a postavení stěžovatele, a lze ji po právu vnímat
jako nenahraditelnou; srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
V tomto ohledu je tedy třeba konstatovat, že stěžovatel b) svými tvrzeními pojem
nenahraditelné újmy nenaplnil, a proto Nejvyšší správní soud neshledal, že by na jeho
straně byly dány podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stejně
tak Nejvyšší správní soud neshledal naplnění ani dalších dvou výše zmíněných
hmotněprávních podmínek.
Smysl a účel přiznání odkladného účinku kasační stížnosti či žalobě je obecně
nutno chápat jako vytvoření takového prozatímního stavu, aby se vůbec mělo smysl dále
soudit. V projednávané věci by ovšem přiznání odkladného účinku znamenalo pravý
opak, neboť – jak již ve svých vyjádřeních naznačili žalobce a osoba zúčastněná na řízení
2) – umístěná stavba by byla nevratně realizována, což by popřelo samotný smysl
soudního přezkumu. Soudní ochrana poskytovaná správním soudnictvím by se tak stala
zcela iluzorní namísto toho, aby představovala skutečnou efektivní právní ochranu,
což rozhodně nelze považovat za souladné s veřejným zájmem a nic na tom nemění
ani stěžovatelem b) namítaný veřejný zájem na potřebě rozvoje dané oblasti a jejím
řešením z hlediska automobilové dopravy. Napadený rozsudek městského soudu totiž
tento zcela legitimní veřejný zájem žádným způsobem neneguje, pouze ho svým
způsobem limituje a posouvá zpět k dalšímu řízení před stěžovatele a), jakožto odvolací
správní orgán povolaný k věcnému řešení dané oblasti státní správy. Současně je třeba
také poznamenat, že vedle stěžovatelem b) zmiňovaných třetích osob (stavebníků)
jsou zde i další třetí osoby, které reprezentují právě žalobce a osoba zúčastněná na řízení
2) a jejichž práva by byla přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dotčena.
Ze všech shora uvedených důvodů proto rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. prosince 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu