ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.96.2007:147
sp. zn. 9 As 96/2007 - 147
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: M. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská
třída 9, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní, se
sídlem Škroupova 4, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2006, č. j.
STAV/3150/06, o povolení stavby, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. C., o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2007,
č. j. 57 Ca 135/2006 – 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního (dále
jen „žalovaný“), ze dne 13. 9. 2006, č. j. STAV/3150/06. Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu městského obvodu
Plzeň 2 - Slovany, odboru výstavby a dopravy (dále jen „stavební úřad“) ze dne
20. 7. 2006, č. j. VaD/2069/06/KOK-8, jímž byla povolena stavba „bazén o velikosti 6m
x 3m u rod. domu č. pop. 291, Vřesinská č. or. 18, 362 00 Plzeň“, na pozemku
parc. č. 460, 463 v k. ú. Božkov (dále jen „stavba“).
Stěžovatel označuje za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V prvé řadě namítá, že v celém řízení nebyla
vypracována žádná znalecká studie z hlediska statiky. Proto mu nezbývalo, než nechat
objektivně posoudit situaci statikem, který vypracoval znalecký posudek a po vydání
rozhodnutí krajského soudu ještě dodatek k tomuto posudku. Jím stěžovatel dokládá vliv
dnes již uskutečněné nezkolaudované stavby na nezpevněné svahy jeho pozemku,
parc. č. 462 a dále i rozpor stavby se stavebním povolením. V kasační stížnosti nesouhlasí
s tím, aby byl zmíněný znalecký posudek brán soudem pouze jako listinný důkaz, neboť
originál je řádně opatřen pečetí znalce a o vstupních údajích pro vypracování posudku
není pochyby. Stěžovatel tyto údaje získal přímo od pracovnice stavebního úřadu.
V dalším stížním bodu stěžovatel zpochybňuje tvrzení, že rostlá zemina bazén obklopuje
ze všech stran, i ze strany, která tvoří hranici mezi jeho pozemkem a pozemkem osoby
zúčastněné na řízení (stavebníka). Stěžovatel vedle výše uvedeného nesouhlasí s tím,
aby jako klíčové bylo při jednání u krajského soudu považováno odborné vyjádření
výrobce bazénu při stavebním řízení. Závěrem stěžovatel rozporuje skutečnost, že mezi
roky 1984 a 1988 byly na jeho pozemku parc. č. 462 prováděny terénní úpravy.
Žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že správní orgány i krajský soud
se podrobně zabývaly všemi námitkami stěžovatele. Skutečnost, že jim nebylo vyhověno,
nezakládá vadnost rozhodnutí či řízení, jež mu předcházelo, ale pouze vyjádření jiného
názoru, než má stěžovatel. Všechny v řízení shromážděné informace podle žalovaného
potvrzují správnost projektu i jeho vstupních údajů. Na rozdíl od takto objektivně
zjištěných skutečností se posouzení ze strany stěžovatele i jím objednaného posudku jeví
jako účelové, subjektivní a odporující objektivnímu stavu věci. Kasační stížnost proto
žalovaný nepovažuje za důvodnou.
Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stavebník“) podala ke kasační stížnosti
stěžovatele obsáhlé vyjádření, v jehož úvodu odkazuje na své vyjádření k žalobě podané
ke krajskému soudu. Ke stěžovatelem předloženému znaleckému posudku a jeho
doplnění uvádí, že hlavní příčinou zásadního rozporu závěrů těchto dokumentů
se skutečným stavem a předpověďmi o vlivu bazénu na jeho okolí po dostavbě jsou
tendenčně zkreslené a zcela nepravdivé vstupní informace předané stěžovatelem
posuzovateli (zpracovateli posudku). Tyto vstupní informace si posuzovatel neověřil
z dostupných písemných dokladů ani na místě samém. Stavebník se dále podrobně
vyjadřuje ke třem zásadním námitkám stěžovatele proti umístění bazénu,
a to k nestabilnímu podloží v blízkosti pozemku stěžovatele, ohrožení tohoto pozemku
v případě tisícileté povodně a narušení vodních poměrů (ohrožení studny jako jediného
zdroje pitné vody). Posuzovatel se podle názoru stavebníka nepokusil zpochybnit
argumenty a závěry obsažené v písemných podkladech rozhodnutí správních orgánů,
v těchto rozhodnutích ani v rozsudku krajského soudu. Dne 31. 3. 2008 bylo zdejšímu
soudu doručeno doplnění vyjádření stavebníka. Jeho obsahem není věcná reakce
na námitky stěžovatele, pouze příloha tohoto doplnění obsahuje kopii formální stížnosti
na chování a postup soudního znalce, který zpracoval na objednávku stěžovatele v této
věci znalecký posudek, zaslanou stavebníkem místopředsedovi krajského soudu.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Stěžovatel je vlastníkem nemovitosti sousedící s pozemkem, na němž se nachází
stavba stavebníka (výše specifikovaný bazén). Žádost o stavební povolení stavebník podal
dne 3. 7. 2006. Stavební úřad na základě výsledku projednání jeho žádosti ve sloučeném
územním a stavebním řízení stavbu povolil v rozsahu projektové dokumentace
a pro provedení stavby stanovil celkem 31 podmínek. Stavební povolení ze dne
20. 7. 2006 obsahuje i rozhodnutí o námitkách účastníků řízení, mimo jiné i o námitkách
stěžovatele, z nichž některé staveb. úřad zamítl v celém rozsahu a některé uznal
jako oprávněné. Proti rozhodnutí o povolení stavby podal stěžovatel odvolání. Žalovaný
v něm rozpoznal celkem 16 samostatných důvodů, které postupně vypořádal. Jelikož
žádný z nich neshledal důvodným, odvolání dne 13. 9. 2006 zamítl a rozhodnutí
stavebního úřadu potvrdil.
Dne 2. 10. 2006 napadl stěžovatel toto rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského
soudu. Ani ten neshledal námitky vznesené stěžovatelem v žalobě důvodné a podanou
žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nesdílí názor stěžovatele, podle
něhož se správní orgány nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami, nedostatečně
se zabývaly místními podmínkami a neprovedly řádně místní šetření. Rovněž po věcné
stránce podle závěrů krajského soudu nelze žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného
nic vytýkat. V této souvislosti se krajský soud vyjádřil k umístění bazénu u společných
hranic pozemků stavebníka a stěžovatele, blízkosti vzdušného elektrického vedení
a negativnímu vlivu stavby pro spodní vody a zdroj pitné vody. Uvedl, že závěry
žalovaného považuje za zcela správné. K elaborátu zpracovanému Ing. J. A., označenému
jako znalecký posudek, krajský soud konstatoval, že nemá povahu znaleckého posudku,
protože po formální stránce není opatřen pečetí znalce. Proto jej soud hodnotil jako
listinný důkaz prezentující stanovisko zpracované odborně způsobilou osobou. Tento
důkaz však podle názoru vysloveného krajským soudem nebyl způsobilý zpochybnit
zjištěný skutkový stav, z jeho obsahu je zřejmé, že zpracovatel si byl vědom
jednostrannosti a omezené přesnosti vstupních údajů, závěry v něm obsažené jsou pouze
doporučující. Pro neurčitost se pak krajský soud nemohl zabývat stěžovatelem tvrzenou
nepřezkoumatelností rozhodnutí správních orgánů v části omezujících podmínek
uložených stavebníkovi.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel opírá kasační
stížnost o důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., tj. namítá
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.], a řízení před krajským soudem dle jeho názoru též trpí vadou, která má
vliv na nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozsahem
a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Předně je třeba podotknout, že ne všemi námitkami uvedenými v kasační stížnosti
se zdejší soud mohl zabývat. Je tomu tak proto, že byly poprvé vzneseny právě až v řízení
o kasační stížnosti. Krajský soud se k daným skutečnostem bez námitky stěžovatele
nevyjadřoval, a proto tak nemůže učinit ani Nejvyšší správní soud přezkoumávající
zákonnost rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Tato úvaha je zcela
v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s., podle něhož ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (rozuměj krajského soudu), Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
S odkazem na toto ustanovení nemohla být věcně přezkoumána námitka, že stavebník
postavil bazén v rozporu se stavebním povolením, zejména s body týkajícími se odvodu
dešťové a vypouštěné vody z pozemku stavebníka. Tato námitka přitom nebyla
výslovným tvrzením stěžovatele, ale vyplývala z dodatku znaleckého posudku,
na který stěžovatel odkázal. Dále je třeba (s přihlédnutím k tomu, že se jedná pouze
o uvozující konstatování) ze stejných důvodů vyloučit z věcného přezkumu i námitku
stěžovatele, že v celém řízení není vypracována žádná znalecká studie z hlediska statiky.
Stěžejní námitkou kasační stížnosti se jeví být namítaný vliv stavby na její okolí.
Bazén dle tvrzení stěžovatele „vyvrací“ zem do jeho pozemku. Na jiném místě kasační
stížnosti stěžovatel zpochybňuje závěr, že rostlá zemina obklopuje bazén ze všech stran.
Není zřejmé, v jaké souvislosti stěžovatel tuto námitku předkládá, podle okolností celé
věci se však vztahuje právě k vlivu bazénu na jeho bezprostřední okolí. Proto budou oba
body posouzeny společně. Stavební úřad ke stejné námitce vznesené ve správním řízení
uvedl, že technický postup budování bazénu počítá se zpevňováním terénu vyztuženým
obetonováním stěn bazénu a dostatečně dimenzovanou železobetonovou deskou.
Žalovaný se ve svém rozhodnutí vyjádřil podrobněji v tom smyslu, že základová spára
bazénu je níže než úroveň sousedního pozemku. Hmotnost konstrukce bazénu včetně
vodní náplně je o 5,5 tuny nižší než stejný objem zeminy, která se v místě nachází,
přičemž problematika posouzení hmotnosti je tak jednoduchá, že k ověření tohoto závěru
není třeba znaleckého posudku. Žalovaný dále připojil, že výkop pro umístění bazénu
bude proveden v rostlé zemině a ne v navážce, která začíná na sousedním pozemku,
samotný bazén bude uložen na železobetonové desce. Podotkl rovněž, že projektovou
dokumentaci vypracoval projektant, který je podle předloženého osvědčení
autorizovaným technikem v oboru pozemní stavby. S dokumentací i s poměry na místě
se navíc seznámil specialista přizvaný stavebním úřadem, jenž nevyslovil žádné výhrady.
Ohrožení sousedního pozemku tak není podle žalovaného technicky možné. Krajský
soud konstatoval, že správní orgány měly ve shromážděných podkladech především
dostatečnou oporu pro závěr, že stabilita sousedního pozemku není stavbou ohrožena.
Pro posouzení důvodnosti této námitky je třeba vyjít z ustanovení §75 odst. 1
s. ř. s., podle kterého při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Na základě citovaného ustanovení není
možné v řízení před soudem zkoumat, zda je dotčená stavba již fakticky dokončena
a jaký je v současné chvíli vliv na její bezprostřední okolí (to může být předmětem
přezkumu rozhodnutí, ve kterém správní orgán byl povinen posoudit již dokončenou
stavbu, tj. kolaudačního rozhodnutí). Krajský soud proto v souladu se zákonem toliko
ověřil, zda stavební úřad a žalovaný dostáli všem svým povinnostem dle příslušných
právních předpisů. Postup správních orgánů obou stupňů porovnal s ustanovením §62
zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„stavební zákon“), jenž stanoví, které skutečnosti stavební úřad zkoumá ve stavebním
řízení a jaké okolnosti přitom bere v úvahu. Jím vyslovený závěr tak nelze mít
za nezákonný a námitce stěžovatele není možno vyhovět. Stěžovateli se vznesenými
námitkami nepodařilo účinně zpochybnit závěr krajského soudu, dle něhož správní
orgány ve sloučeném územním a stavebním řízení v souladu s ustanovením §37 a §62
stavebního zákona zjistily skutkový stav věci v dostatečném rozsahu, obstaraly si všechny
potřebné podklady pro rozhodnutí. V případě, že stěžovatel přesto stávající faktický stav
či jeho následný vývoj pociťuje jako nezákonný zásah do svého vlastnického práva,
nezbývá mu, než aby využil jiných prostředků právní ochrany vedle soudního přezkumu
vydaných správních rozhodnutí.
Ohledně posudku vypracovaného soudním znalcem a předloženého v průběhu
řízení před krajským soudem ze strany stěžovatele, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že krajský soud při hodnocení tohoto důkazního prostředku nepochybil takovým
způsobem, že by jeho posouzení mělo vliv na zákonnost jím vydaného rozsudku. Krajský
soud, jak výše uvedeno, elaborát označený jako znalecký posudek hodnotil jako listinný
důkaz, nikoli jako znalecký posudek soudního znalce, jelikož předložený dokument
nesplňoval po formální stránce všechny potřebné náležitosti, nebyl opatřen pečetí znalce.
Dále souhlasil se žalovaným, že tento důkaz nebyl způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový
stav. Stěžovatel se s názorem krajského soudu neztotožňuje, tvrdí, že znalecký posudek
neměl být brán pouze jako důkaz, neboť originál je řádně opatřen pečetí znalce (krajský
soud disponoval kopií, měl si vyžádat originál) a rovněž o vstupních údajích
pro vypracování posudku nejsou pochyby.
Nejvyšší správní soud při zhodnocení důvodnosti této námitky vycházel z dikce
ustanovení §127 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, podle něhož závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba
odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také
uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek.
Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Toto ustanovení je podle §64 s. ř. s. přiměřeně použitelné i v soudním řízení správním.
Z citovaného textu právního předpisu vyplývá, že znalecký posudek ve smyslu dotčeného
ustanovení vypracovává znalec, jenž je ustanoven soudem a ve svém znaleckém posudku
odpovídá na odborné dotazy formulované rovněž ze strany soudu. Nebylo-li ve věci
zadáno vypracování znaleckého posudku uvedeným způsobem, tj. soudem, nýbrž
účastníkem řízení, je v souladu se zákonem, pokud na něj krajský soud nahlížel v rámci
hodnocení důkazů jako na listinný důkaz, nikoli jako znalecký posudek, (obdobně srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 As 69/2007 - 86:
„Tento posudek má charakter důkazního prostředku navrženého účastníkem řízení […]“. Jinými
slovy, určujícím pro závěr, zda se jedná o znalecký posudek ve smyslu §127 o. s. ř.,
není pouze skutečnost, že jej vypracoval znalec, nýbrž jeho zadání ze strany soudu.
Označil-li krajský soud posudek vypracovaný znalcem na základě zadání stěžovatele
„pouze“ za listinný důkaz, neznamená to, že by v řízení nebyly skutečnosti uvedené
v předmětném posudku vyhodnoceny. Stěžovatel tímto posudkem dokládal správnost
svých tvrzení, v řízení byl v porovnání s jinými důkazy prokázán i přes posouzení znalce
opak. Krajský soud, ačkoli veden nesprávnou úvahou o nesplnění formálních náležitostí
znaleckého posudku, posudek předložený stěžovatelem v souladu s výše uvedenými
závěry správně hodnotil jako listinný důkaz, a proto není možno námitku stěžovatele
přijmout jako důvodnou.
Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, aby „za odborné vyjádření při stavebním řízení bylo
při jednání u Krajského soudu klíčové vyjádření výrobce bazénu“. Z takto formulované námitky
není zcela jednoznačně seznatelné, čeho se stěžovatel domáhá. Kasační soud si tuto
námitku vyložil tak, že stěžovatel nesouhlasí s tím, aby jako určující bylo při jednání
u krajského soudu považováno odborné vyjádření výrobce bazénu. Z protokolu o ústním
jednání, založeného na č. l. 74 až 79 soudního spisu přitom nevyplývá, že by vyjádření
výrobce bazénu bylo při ústním jednání před soudem jakkoli zmíněno. Po zahájení
jednání, poučení o procesních právech a konstatování podstatného obsahu správního
spisu krajský soud přistoupil k provedení důkazu posudkem vypracovaným znalcem
pro stěžovatele. Dokazování se týkalo tohoto materiálu, jinými prostředky již doplňováno
nebylo, po jeho skončení soud účastníkům udělil slovo ke konečným návrhům. Nelze
se tak ztotožnit s výše citovanou námitkou stěžovatele. Z rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů ani z odůvodnění rozsudku krajského soudu stejně tak nevyplývá,
že by vyjádření výrobce bazénu bylo považováno za zásadní při stavebním řízení a byla
by mu přisuzována v poměru k ostatním podkladům rozhodnutí větší váha. Lze
tak odkázat na odůvodnění rozsudku krajského soudu, dle kterého stavební úřad vyšel
z projektové dokumentace, z poznatků získaných při místním šetření, z odborných
vyjádření provozovatele distribuční energetické soustavy a výrobce bazénu a žalovaný
navíc z výpočtu přizvaného specialisty.
Stěžovatel dále zpochybnil tvrzení žalovaného, dle něhož mezi roky 1984 a 1988
byly na jeho pozemku prováděny terénní úpravy. Nejvyšší správní soud ze spisové
dokumentace zjistil, že stěžovatel zde nijak nepolemizuje se závěry správních orgánů,
tím méně s důvody rozhodnutí krajského soudu. Reaguje na tvrzení obsažené ve vyjádření
stavebníka k žalobě. O ně však rozsudek soudu opřen nebyl, ani se na ně neodvolává.
Proto ani toto závěrečné konstatování stěžovatele nevedlo k posouzení kasační stížnosti
jako důvodné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelem uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku
krajského soudu důvodnými, přičemž k některým námitkám zdejší soud nemohl
přihlédnout. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší
správní soud dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla
v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu