ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.13.2008:53
sp. zn. 9 Azs 13/2008 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala
Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: N. Q. H.,
zastoupený JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem Komenského
4,Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 5. 2007, č. j. OAM-10-138/LE-BE03-BE07-2007, ve věci mezinárodní ochrany,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2007,
č. j. 47 Az 15/2007 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2007,
č. j. OAM-10-138/LE-BE03-BE07-2007, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a a o změně zákona
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že napadený rozsudek
krajského soudu byl stěžovateli doručen fikcí ve smyslu ustanovení §46 odst. 3 a §50c
odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v e znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
dne 10. 12. 2007.
Podle ustanovení §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese svého pobytu či místa, kde se zdržuje, doručující orgán jinou
písemnost, která není určena do vlastních rukou adresáta, doručí vhodné fyzické osobě
bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná
a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, doručující
orgán písemnost uloží a zanechá adresátovi v místě doručování výzvu, aby si písemnost
vyzvedl. Nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nejvyšší správní soud z doručenky založené pod č. l. 33 soudního spisu ověřil,
že pokus doručujícího orgánu o doručení písemnosti stěžovateli byl učiněn ve středu
28. 11. 2007 a vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v místě doručení, tj. v Pobytovém
středisku S. p. R., kde se v danou dobu zdržoval, jak vyplývá z evidence Ministerstva
vnitra, zastižen, byla téhož dne písemnost uložena u držitele poštovní licence. V souladu s
ustanovením §40 odst. 3, věty první, s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu (v
daném případě připadl na sobotu 8. 12. 2007), neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den, tedy v tomto případě poslední den lhůty, který je
možno považovat za doručení, připadl na pondělí 10. 12. 2007. Pro úplnost je třeba
dodat, že stěžovateli byla písemnost vydána osobně prostřednictvím kanceláře krajského
soudu krátkou cestou dne 20. 12. 2007, což stvrdil svým podpisem na protokole o
doručení (č. l. 34 spisu); fikce doručení však nastala již dne 10. 12. 2007 uplynutím
desetidenní úložní doby, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se
stěžovatel o tomto uložení nedozvěděl.
Součástí napadeného rozsudku bylo i řádné poučení o možnosti stěžovatele
podat proti tomuto rozsudku kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení
písemného vyhotovení rozsudku, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
krajského soudu.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí a zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze
prominout. Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě bylo ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti pondělí 10. 12. 2007. Konec
lhůty pro podání kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše
uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval s dnem určujícím počátek
běhu lhůty, tedy na pondělí 24. 12. 2007. V souladu s ustanovením §40 odst. 3,
větou první, s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tedy v tomto případě poslední
den lhůty, který je možno považovat za den pro podání kasační stížnosti, připadl
na čtvrtek 27. 12. 2007. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační
stížnosti, tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla prostřednictvím zástupce
stěžovatele předána držiteli poštovní licence k přepravě až dne 2. 1. 2008.
Podle poslední věty ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento
zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému rozsudku
krajského soudu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu