ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.191.2007:48
sp. zn. 9 Azs 191/2007 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: J. Y., zastoupené JUDr. Filipem Chytrým,
advokátem se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 20. 7. 2006, č. j. OAM-796/VL-07-04-2006, o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2007, č. j. 59 Az 82/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá
v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2006,
č. j. OAM-796/VL-07-04-2006, o zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Vzhledem k okolnosti, že se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany
(dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č.
150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být její kasační stížnost podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho
dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na
www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či
právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve
věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti uplatňuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Dle jejího názoru žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjišt ěného stavu věci, neboť
se nikterak nezajímal o situaci v zemi původu, neopatřil si veškeré důkazy a dostatečné
podklady pro posouzení situace stěžovatelky, což jej následně vedlo k nesprávnému
rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka se domnívá, že i přes existenci množství zdrojů informací o
zemi původu žalovaný zcela opomněl využít osvědčených a mezinárodně uznávaných
institucí, které se specializují právě na monitorování stavu dodržování lidských práv
v Mongolsku (např. Amnesty International, OBSE, Evropský parlament a další mezinárodní a
nevládní organizace). V jednání žalovaného tak lze spatřovat porušení jedné
z nejvýznamnějších zásad hodnocení skutkových okolností případu, konkrétně zásady
objektivní pravdy, a krajský soud proto měl z uvedených důvodů žalobou napadené
rozhodnutí zrušit.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka uvedla jako důvody k opuštění vlasti
špatné životní a zejména ekonomické podmínky. V České republice by chtěla žít, pracovat a
přispět tak ke zlepšení svého života, získání vlastního bydlení a vzdělání dětí.
K takto uplatněným kasačním námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost
stěžovatelky o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatelka ve své
žádosti neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit její pronásledování ve vlasti
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Za této situace tedy neměl žalovaný povinnost
zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu dle §12, §13 či §14 zákona o azylu tak, jak
stěžovatelka namítá. Tato otázka již byla v minulosti předmětem posouzení Nejvyššího
správního soudu, který např. ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45,
publikovaném pod č. 349/2004 Sb. NSS, uvádí, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o
azyl jako zjevně nedůvodné vylučuje posouzení žádosti o udělení azylu podle ustanovení §12,
případně dle ustanovení §14 zákona o azylu. Rovněž v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs
35/2003 - 71, publikovaném na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě
zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné není prováděno dokazování ohledně
zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, což dále vylučuje
rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny).
K povinnosti správního orgánu zjistit skutečný stav věci se Nejvyšší správní soud již dříve
vyjádřil také ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publikovaném
pod č. 181/2004 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41,
publikovaném na www.nssoud.cz, v němž se uvádí, že „povinností správního orgánu je zjišťovat
skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. Z žádného ustanovení
zákona však nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní
důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění.
Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32 správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu důvodů,
které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“ Rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, publikovaného pod č. 173/2004 Sb. NSS, vyplývá, že
k posouzení naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu jsou rozhodující důvody uvedené
žadatelem v jeho žádosti o udělení azylu a skutečnosti uváděné následně ve správním řízení,
zejména při pohovoru k důvodům této žádosti.
Ke kasační námitce stěžovatelky, v níž poukazuje na svou obavu z pronásledování
z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, Nejvyšší správní soud nemohl ve smyslu
ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet, neboť tato byla stěžovatelkou nově uplatněna
až v kasační stížnosti, tj. poté, kdy bylo ve věci vydáno rozhodnutí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou, a
proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve
spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu