ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.74.2008:66
sp. zn. 9 Azs 74/2008 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: V. T. N., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 12. 2007, č. j. OAM-1-928/VL-07-12-2007, o udělení mezinárodní
ochrany, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 19. 5. 2008, č. j. 62 Az 33/2007 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 4. 12. 2007,
č. j. OAM-1-928/VL-07-12-2007. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou.
V dané věci stěžovatel podal blanketní kasační stížnost, v níž pouze požádal
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť bezodkladný výkon rozhodnutí
správního orgánu by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu. V doplnění kasační
stížnosti stěžovatel tvrdí, že jím podaná žaloba netrpěla vadami vytčenými krajským
soudem. Ač bylo podání směřované soudu laické, bylo z něj jasně patrné,
čeho se stěžovatel žalobou domáhal. Výzva krajského soudu ze dne 10. 3. 2008
k doplnění a upřesnění podání stěžovatele byla ryze formál ní a stěžovatel poučení,
jak doplnění žaloby provést, neporozuměl. V dalším bodu kasační stížnosti stěžovatel
namítá, že při nedostatečném zjišťování skutkové podstaty bylo porušeno především
ustanovení §2 odst. 4 a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního ř ádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), a to takovým způsobem, že mohla být ovlivněna
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Podle názoru stěžovatele došlo ze strany
správního orgánu též k porušení ustanovení §14 zákona o azylu, neboť správní orgán
se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil na pouhé neodůvodněné konstatování,
že v případě stěžovatele nebyly shledány důvody k udělení mezinárodní
ochrany z humanitárních důvodů. K povinnosti zdůvodnit řádně rozhodnutí
o neudělení humanitárního azylu stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 6 Azs 30/2008 – 77, a rozsudek téhož soudu
ze dne 13. 3. 2008, č. j. 5 As 51/2007 – 105. Stěžovatel tedy neuvádí žádné skutečnosti,
pro které by jeho kasační stížnost měla být posouzena jako přijatelná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany formou azylu, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v ří zení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit
podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů,
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí, že kasační stížnost posoudil v souladu
s právním názorem, který zaujal rozšířený senát zdejšího soudu v rozsudku ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS,
a dle kterého „líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být
toliko typovou charakteristikou určitých ‘obvyklých’ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého
druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných
konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. … Žalobce je též povinen
vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. … Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti,
jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový
odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo
patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
Citované závěry se týkají žalobních bodů, nicméně jsou bezprostředně použitelné
i na stížní námitky. Ve světle tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud nemohl z důvodu
pouze obecného vymezení blíže přezkoumat jeden z výše uvedených důvodů kasační
stížnosti. Stěžovatel v něm tvrdí, že „při nedostatečném zjišťování skutkové podstaty bylo porušeno
především ustanovení §2 odst. 4 a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, a to takovým způsobem, že mohla být ovlivněna zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit“. Pokud stěžovatel
nijak blíže nekonkretizoval, v čem spatřuje porušení citovaných ustanovení správního
řádu, nelze taková konstatování považovat za jednotlivé body kasační stížnosti
a samostatně se jimi zabývat. Krajský soud se mimo to ani nevyslovil ke stěžovatelem
namítaným pochybením správního orgánu, jelikož žalobu stěžovatele odmítl pro její vady
procesním usnesením.
Stěžovatel dále v kasační stížnosti rozvádí svou námitku o nedostatečném
odůvodnění rozhodnutí správního orgánu v části neudělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud na tomto místě toliko odkazuje
na své rozhodnutí ze dne 16. 4. 2007, č. j. 8 Afs 161/2005 – 87, podle něhož „ Nejvyšší
správní soud zamítne kasační stížnost, která se míjí s důvody, pro něž krajský soud napadené
rozhodnutí zrušil“. Je zřejmé, že stěžovatel v tomto bodu kasační stížnosti brojí
proti postupu správního orgánu, nikoli proti závěrům uvedeným v rozhodnutí krajského
soudu. Ten se totiž k této námitce nevyjadřoval a rozhodnutí o ní nebylo obsahem
kasační stížností napadeného rozhodnutí, neboť – jak je již výše uvedeno – žalobu odmítl
usnesením pro neodstranění jejích vad.
Jedinou námitkou, která směřuje proti důvodům rozhodnutí krajského soudu,
je tak tvrzení stěžovatele, že podaná žaloba byla projednatelná a výzva k jejímu doplnění
ryze formální, přičemž stěžovatel neporozuměl poučení krajského soudu, jak žalobu
doplnit. Z předložené spisové dokumentace Nejvyšší správní soud ověřil, že žaloba
stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu byla krajskému soudu d oručena dne
20. 12. 2007. Na první straně tohoto podání jsou označeni účastníci a napadené
rozhodnutí správního orgánu, přičemž podání je nadepsáno jako „žaloba proti tomuto
rozhodnutí“. Na druhé straně se nachází text ve vietnamském jazyce, který soudem
ustanovený tlumočník přeložil
takto:„Dne sedmnáctého prosince jsem zmocnil advokáta, aby podal
odvolání. Byl jsem na pohovoru dne 19. 12. 2007. Podpis nečitelný.“ Usnesením ze dne 10. 3. 2008
byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě do 5 dnů od jeho doručení do plnil a upřesnil
svoje podání označené jako žaloba tak, aby 1) označil žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné, 2) označil advokáta, kterého dne 17. 12. 2007 zmocnil k zastupování.
V závěru tohoto usnesení krajský soud stěžovatele poučil o tom, že neodstraní-li
ve stanovené lhůtě vady podání, bude řízení o správní žalobě odmítnuto. Toto usnesení
bylo soudním tlumočníkem přeloženo do vietnamského jazyka a dne 1. 4. 2008 doručeno
stěžovateli. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel podání nedoplnil, krajský soud
usnesením ze dne 19. 5. 2008 jeho návrh odmítl. Z uvedeného souhrnu je jednoznačně
patrné, že podání stěžovatele označené jako žaloba oproti tvrzení obsaženému v kasační
stížnosti neobsahovalo nezbytné náležitosti podle ustanovení §37 odst. 2 a 3 a §71
odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel byl řádně v souladu s ustanovením §37 odst. 5 téhož právního
předpisu usnesením vyzván k odstranění vad podání a poučen o následcích
jeho nedoplnění. Tato výzva byla dostatečně určitá a stěžovateli byla navíc doručena
v jeho rodném jazyce. Po marném uplynutí lhůty stanovené v tomto usnesení krajský
soud podání stěžovatele odmítl. Na základě těchto skutečností dospěl zdejší soud
k závěru, že kraj ský soud se v řízení nedopustil žádného hrubého pochybení,
které by založilo přijatelnost stěžovatelovy kasační stížnosti. Správností postupu krajského
soudu podle §37 odst. 5 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud nadto již zabýval
ve svých rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 3. 6. 2003, č. j. Na 148/2003 – 14,
publikovaném pod č. 50/2004 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 22. 12. 2003,
č. j. 7 Azs 53/2003 – 66, publikovaném pod č. 759/2006 Sb. NSS, nebo v rozsudku
ze dne 19. 8. 2008, č. j. 8 Ans 4/2008 – 167, dostupném na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané
v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodov al. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu) .
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu