ECLI:CZ:NSS:2008:APRK.1.2008:143
sp. zn. Aprk 1/2008 - 143
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci navrhovatele
J. K. mladšího, o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 5 Ca 235/2007 (dříve pod sp. zn. 5 Ca 206/2005),
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 12. 1. 2008, označeným jako „návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu“, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze (dále i jen
městský soud) téhož dne a tímto soudem předloženo Nejvyššímu správnímu soudu dne
24. 1. 2008, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to nařízení jednání ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 235/2007, dříve pod sp. zn. 5 Ca 206/2005.
Svůj návrh odůvodnil tím, že v dané věci podal na uvedený soud dne 26. 11. 2007 stížnost
na nečinnost soudu a nedůvodné průtahy, na kterou odpověděl místopředseda městského soudu
tak, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 17. 12. 2007, s tím však navrhovatel
nesouhlasí, neboť si nepřál, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.
Předsedkyně senátu 5 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová
ve svém vyjádření uvedla, že v předmětné věci soud rozhodl rozsudkem bez jednání dne
17. 12. 2007, a proto navrhla zamítnutí návrhu.
Z obsahu předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 235/2007 Nejvyšší
správní soud zjistil, že navrhovatel podal dne 28. 7. 2005 u tohoto soudu žalobu proti fiktivnímu
rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky o zamítnutí žádosti o poskytnutí informace. Tato
žaloba byla odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2006, č. j. 5 Ca 206/2005
– 35, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2006. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel kasační
stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 7. 2007, č. j. 2 As 89/2006
– 107, tak, že napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 16. 8. 2007. Poté městský soud po provedení
nezbytných procesních úkonů v dané věci meritorně rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2007,
č. j. 5 Ca 235/2007 - 136.
Podle §174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění (dále
jen zákon o soudech a soudcích), má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho
stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla
řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu,
u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Dle odst. 6 citovaného ustanovení pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty
směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný
soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, a to nařízení jednání, a dospěl k závěru, že není důvodný z následujících
důvodů:
Navrhovatel se svou žalobou ze dne 27. 7. 2005, která byla doručena Městskému soudu
v Praze dne 28. 7. 2005, domáhal zrušení fiktivního rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky
o zamítnutí žádosti o poskytnutí informace. O této žalobě rozhodl Městský soud v Praze
usnesením ze dne 7. 6. 2006, č. j. 5 Ca 206/2005 – 35, tak, že žalobu odmítl a že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedené usnesení městského soudu napadl
navrhovatel včas podanou kasační stížností, o které rozhodl Nejvyšší správní soud shora
uvedeným rozsudkem tak, že napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení, v němž tento soud rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2007. Z předloženého soudního
spisu je tak patrné, že v dané věci již bylo vydáno meritorní rozhodnutí, takže návrh navrhovatele
na nařízení jednání v této věci je zcela bezpředmětný. Na tomto právním závěru nemůže nic
změnit ani skutečnost, že navrhovatel nesouhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť
soud postupoval v souladu s ust. §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění, dle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení
bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal návrh
navrhovatele jako důvodný, a proto ho zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §174a odst. 7, větu druhou, zákona
o soudech a soudcích, dle kterého je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm
stát. Návrh v dané věci nebyl uznán jako oprávněný, a proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§174a odst. 8, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 14. února 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu