ECLI:CZ:NSS:2008:KOMP.4.2008:49
sp. zn. Komp 4/2008 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Jaroslava
Vlašína, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Oživení, o. s.,
se sídlem Lublaňská 18, Praha 2, 120 00, kontaktní adresa Pelléova 7, Praha 6, 160 00, proti
žalovaným: 1) Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, 160 00, a 2) Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 7, Brno, 604 55, o žalobě ve věci záporného
kompetenčního sporu o pravomoc k vydání rozhodnutí o odvolání navrhovatele proti
rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 10. 2007, čj. OMI/6195/2007,
MHMP 435641/200, o odmítnutí poskytnutí informací,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou o určení pravomoci vydat rozhodnutí (dále jen „kompetenční žaloba“) ze dne
30. 4. 2008 se žalobce domáhal určení, který ze žalovaných správních úřadů má pravomoc
k vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen
„magistrát“) o neposkytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 9. 10. 2007,
čj. OMI/6195/2007, MHMP 435641/200. Informace, kterou žalobce požadoval, spočívala
v poskytnutí kopií zápisů ze zasedání hodnotících komisí k zakázkám OMI Magistrátu hlavního
města Prahy na stavby č. 7258 „VOŠ grafická a SPŠ grafická Hellichova 22“ a č. 7242 „VOŠE
a OA Kollárova“.
Magistrát žalobci na jeho žádost sdělil, že všechny informace, které je povinen sdělit
podle zákonů č. 190/1994 Sb, č. 40/2004 Sb. a č. 137/2006 Sb. v platném znění, jsou řádně
zveřejněny a lze je nalézt na internetu, přičemž tyto internetové adresy konkretizoval. Dále
vyjádřil ochotu odpovědět žalobci na konkrétní dotaz, ale odmítl mu poskytnout kopie
požadovaných listin, neboť tyto jsou přístupné pouze Úřadu na ochranu hospodářské soutěže
(dále jen „Úřad“), členům příslušné komise a zadavateli, případně pověřenému auditu. Proti
tomuto sdělení žalobce podal odvolání, v němž uvedl, že toto sdělení považuje za rozhodnutí,
jímž magistrát odmítl sdělit požadované informace. Odvolání zaslal prostřednictvím magistrátu
Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“). To si vyžádalo od magistrátu další informace
k předmětné věci, zejména v tom směru, zda se žádost o poskytnutí informací vztahovala
k informacím z oblasti zadávání veřejných zakázek v režimu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Poté
ministerstvo dospělo k závěru, že podle ustanovení §178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je nadřízeným správním
orgánem mj. ten orgán, který ve věci vykonává dozor. Tímto orgánem je podle §112 a násl.
zákona o veřejných zakázkách Úřad. Z toho ministerstvo dovodilo, že orgánem příslušným
k projednání „odvolání“ žalobce [(které ovšem ministerstvo dle obsahu vyložilo jako stížnost
proti neposkytnutí informace podle ustanovení §16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.)],
je věcně příslušný ústřední správní úřad pro danou oblast, jímž je Úřad, a proto mu postoupilo
odvolání žalobce k vyřízení. Úřad poté sdělil ministerstvu, že nepovažuje ustanovení §178
správního řádu za aplikovatelné na daný případ, neboť zadávání veřejných zakázek je procesem
směřujícím k uzavírání obchodněprávních smluv, a zasahuje tedy do oblasti nacházející se mimo
oblast působnosti správního řádu. Z toho důvodu je nutno nadřízený orgán magistrátu určit
v souladu s ustanovením §20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož, nelze-li dle §178
správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo
stojí v čele povinného subjektu – v případě magistrátu tedy podle jeho názoru primátor hlavního
města Prahy.
Žaloba byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 5. 2008. Žalobce v ní
požadoval, aby Nejvyšší správní soud určil, který z uvedených žalovaných správních úřadů má
pravomoc k vydání rozhodnutí o odvolání proti sdělení magistrátu ze dne 9. 10. 2007, které
žalobce považoval za rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí požadovaných informací ze strany
povinného subjektu. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 11. 2007, čj. 2 As 20/2007 – 67, a argumentoval tím, že ustanovení §178 odst. 1 správního
řádu má aplikační přednost před ustanovením §178 odst. 2 správního řádu.
Dne 6. 6. 2008 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno elektronické podání žalobce
nazvané jako „sdělení žalobce o jeho uspokojení.“ V tomto podání žalobce informoval Nejvyšší
správní soud o skutečnosti, že mu dne 3. 6. 2008 bylo doručeno rozhodnutí ministerstva
(tj. žalovaného č. 1), kterým ministerstvo přikázalo magistrátu, aby vyřídil žalobcovo odvolání
proti výše uvedenému rozhodnutí. Vydáním tohoto rozhodnutí odpadl předmět řízení, a proto
žalobce sdělil, že byl uspokojen. Přílohou tohoto podání byla kopie rozhodnutí ministerstva
ze dne 2. 6. 2008, čj. MV-407-9/ODK-2008, jímž ministerstvo přikázalo magistrátu, aby ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí vyřídil žádost žalobce o poskytnutí informací
zaevidovanou povinným subjektem pod čj. MHMP 422284/2007.
Návrhem na zastavení řízení doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 6. 2008
se k tomuto sdělení připojilo i ministerstvo, přičemž v příloze tohoto podání rovněž přiložilo
kopii svého rozhodnutí o odvolání žalobce.
Podle ustanovení §62 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že „soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel,
že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech
okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.“ Toto obecné ustanovení je třeba použít
subsidiárně i v řízení o kompetenční žalobě, neboť ustanovení §97 – 101 s. ř. s., v nichž je řízení
o kompetenční žalobě upraveno, neobsahují pro takový případ žádnou speciální úpravu. Podle
ustanovení §62 odst. 5 s. ř. s. dále platí, že „rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá
právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.“ Účinky
úkonu, kterým správní orgán uspokojil navrhovatele, jsou tedy ze zákona odloženy až ke dni
nabytí právní moci usnesení soudu o zastavení řízení.
V předmětné věci má Nejvyšší správní soud za prokázané, že podmínky uspokojení
navrhovatele (tj. žalobce) byly naplněny, neboť ministerstvo o jeho odvolání rozhodlo a uložilo
magistrátu povinnost vyřídit žalobcovu žádost o informace ve stanovené lhůtě. Žalobce se navíc
výslovně vyjádřil v tom smyslu, že je postupem ministerstva uspokojen, neboť to přijalo
žalobcem namítanou pravomoc za svou a jejím prostřednictvím i rozhodlo o jeho odvolání.
V takové situaci Nejvyšší správní soud nevidí důvod, pro nějž by bylo třeba v řízení dále
pokračovat. Proto rozhodl o zastavení řízení o kompetenční žalobě. V souladu s ustanovením
§62 odst. 5 s. ř. s. nabude spolu s právní mocí tohoto usnesení právní moci rovněž rozhodnutí
ministerstva o uložení povinnosti magistrátu vyřídit žádost žalobce o informace.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §101 s. ř. s.
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kompetenční žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu