ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.12.2008:9
sp. zn. Konf 12/2008 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Petr
Příhoda, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Marie Žišková
o návrhu Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem, Velká Hradební 8A, Ústí nad Labem,
na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi tímto úřadem a Okresním soudem v Ústí nad Labem,
za další účasti 1) V. V. I., a 2) I. A. I., ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. 22 C 414/2007,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 22 C 414/2007 o návrhu na rozvod manželství je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. března 2008 navrhl Úřad
městského obvodu Ústí nad Labem – město, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc
podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem, ve věci
sp. zn. 22 C 414/2007, postoupené Okresním soudem v Ústí nad Labem navrhovateli.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Dne 7. 8. 2007 podali V. V. I. (jakožto navrhovatel), občan Ruské federace, návrh na
rozvod manželství s odpůrkyní I. I., rovněž občanskou Ruské federace.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31,
řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Úřadu
městského obvodu Ústí nad Labem – město. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že oba účastníci
řízení byli v době podání návrhu na rozvod manželství občany Ruské federace a rozvod
manželství se tudíž s ohledem na čl. 26 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou
republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích
ve věcech občanských, rodinných a trestních (publikované ve Sbírce zákonů pod č. 95/1983) řídí
ruským právem. Podle čl. 19 odst. 1 zákona Ruské federace ze dne 29. 12. 1995 – rodinného
zákoníku Ruské federace, v případě vzájemného souhlasu obou manželů o zrušení manželství
rozvodem, kteří nemají společné nezletilé děti, zrušení manželství provádí orgány registrace aktů
občanského stavu. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení mají jedno společné dítě, které je již
zletilé, nepřísluší rozhodnutí o rozvodu soudům, nýbrž orgánům registrace aktů občanského
stavu – tedy v České republice orgánům pověřeným vedením matriky.
Úřad městského obvodu Ústí nad Labem – město podal zvláštnímu senátu v úvodu
zmíněný návrh s tím, že popírá svou pravomoc vydat rozhodnutí v této věci, neboť nemá
ve věcech rozvodu dánu pravomoc a není v těchto věcech ani věcně příslušný, a navrhuje,
aby zvláštní senát rozhodl, která ze stran je příslušná vydat rozhodnutí ve věci rozvodu občanů
Ruské federace.
Zvláštní senát o předloženém sporu uvážil následovně:
Podle čl. 26 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských,
rodinných a trestních (dále jen „Smlouva o právní pomoci“) se rozvod manželství řídí právním
řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu, v daném případě tudíž
právním řádem Ruské federace, která je právním nástupcem Svazu sovětských socialistických
republik. Okresní soud zjistil, že oba účastníci řízení jsou občany Ruské federace (viz č. l. 4 a 5
spisu okresního soudu). Dvoustranné smlouvy o právních stycích, resp. právní pomoci, jsou
významným pramenem mezinárodního práva soukromého, které zpravidla obsahují kolizní
normy k provedení výběru práva pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Dle §5
odst. 2 zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské
Federativní republiky, Česká republika převzala práva a závazky, které pro ČSFR vyplývaly
z mezinárodních smluv ke dni jejího zániku, s výjimkou závazků ČSFR spojených s územím,
na které se vztahovala svrchovanost ČSFR, ale nevztahuje se na ně svrchovanost ČR. Ustanovení
§2 zákona č. 97/1963, o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších
předpisů, stanoví, že se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného
mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V předložené věci je tudíž nutno
se zabývat posouzením výběru rozhodného práva a otázkou rozsahu jeho použití.
Podle čl. 1 odst. 1 a 2 Smlouvy o právní pomoci občané jedné smluvní strany požívají
na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako
vlastní občané. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek
na soudy, prokuratury a státní notářství (dále jen "justiční orgány") a na jiné orgány druhé smluvní
strany činné ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi
vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek,
jako občané druhé smluvní strany.
Podle čl. 27 odst. 1 cit. smlouvy je k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26
odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání
návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany,
je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.
K pojmu pravomoci v mezinárodním právu procesním je nutno uvést, že „pojmem
pravomoci soudů se zabývá teorie občanského práva procesního. Touto pravomocí se rozumí souhrn oprávnění,
která zákon přiznává soudům jako orgánům státu. Do této pravomoci patří také provádění řízení a rozhodování
v soukromoprávních věcech (...). Stanovením rozsahu této pravomoci vymezuje ji také ve vztahu k pravomoci jiných
tuzemských orgánů (zejména orgánů státní správy). Normy mezinárodního práva procesního vymezují tuto
pravomoc ve vztahu k cizině. Odpovídají tak v konkrétních případech na otázku, zda určitá věc, která není čistě
vnitrostátní povahy a má určitý vztah k cizímu státu (jde o vztah s mezinárodním prvkem), ještě spadá
do pravomoci tuzemských soudů, či zda tyto orgány nejsou oprávněny konat řízení o této věci. Má-li se tuzemský
soud zabývat určitým případem obsahujícím mezinárodní prvek (zejména protože došel návrh na zahájení řízení),
musí nejdříve vyřešit otázku, zda vůbec jsou české orgány oprávněny jednat ve věci. S ohledem na mezinárodní
prvek to zde znamená přezkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů podle ustanovení ZMPS. Jde
o podmínku řízení, k níž je nutno přihlížet kdykoliv za řízení (§103 o. s. ř.), tzn. z důvodů
procesněekonomických ihned po zahájení řízení. Teprve po kladném vyřešení této otázky a otázky příslušnosti
konkrétního orgánu se přikročí k určení práva rozhodného pro věcné řešení případu na základě kolizní normy,
pokud věc nespadá do předmětu úpravy přímých norem.“ [viz Zdeněk Kučera, Mezinárodní právo
soukromé, Doplněk, Brno 2004, str. 379]
Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení o rozvod manželství mají bydliště na území
České republiky, je v řízení o rozvod manželství občanů Ruské federace dána i pravomoc orgánů
České republiky (čl. 27 odst. 1 smlouvy o právní pomoci).
Jde-li o kolizní normu obsaženou v čl. 26 odst. 1 cit. smlouvy, vztahuje se tato na otázky
rozvodu manželství, přičemž určuje, který právní řád se pro jeho řešení použije. V řízení před
českými orgány je tak nutno pro otázky rozvodu manželství občanů Ruské federace nutné použít
ruské právo. Citovanou smlouvou se však nezakládá pravomoc jiných orgánů k rozhodování
o otázkách rozvodu manželství, ta je v případě České republiky svěřena výhradně obecným
soudům (§7 odst. 1 o. s. ř.). Kolizní úprava v citované smlouvě tedy přináší odpovědi na otázky,
kterým právním řádem se konkrétní občanskoprávní vztah s mezinárodním prvkem řídí a zda
tyto věci vůbec spadají do pravomoci zdejších orgánů. Dospěje-li soud k závěru, že předmětná
věc spadá do pravomoci orgánů České republiky, byť s tím, že je nutné aplikovat cizí právo, toto
cizí právo již dále nemění pravomoc a věcnou příslušnost domácích orgánů.
Jinak řečeno, podle čl. 27 odst. 1 cit. smlouvy je v daném případě dána také pravomoc
českých orgánů. Smluvní strany zvolily obecný termín „pravomoc orgánů“. O tom, který
z orgánů je věcně příslušný k rozhodnutí v dané věci je nutné použít právních norem lex fori.
Pouze takový výklad je v souladu s veřejným pořádkem, na nějž pamatuje ustanovení §36 zákona
o mezinárodním právu soukromém a procesním. Proto zvláštní senát rozhodl, že věc týkající
se rozvodu manželství občanů Ruské federace projedná a rozhodne soud.
Podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Ústí
nad Labem ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu