ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.20.2007:8
sp. zn. Konf 20/2007 - 8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie Žišková,
JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu
M. H., zastoupené obecným zmocněncem S. S., na rozhodnutí kompetenčního sporu, o žalobě
navrhovatelky proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5,
Křížová 25, o předčasný starobní důchod, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
4 Cad 34/2007,
takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Po právní moci tohoto usnesení b u d e věc p o s t o u p e n a Nejvyššímu
správnímu soudu.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. 6. 2007 se M. H. jako navrhovatelka domáhala u zvláštního senátu
zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, aby
tento senát rozhodl „kompetenční spor dle zákona č. 131/2002 Sb., dle §1, 2, 3, 4“, ve věci její
žaloby proti České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, (dále jen
žalovaná), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cad 34/2007.
Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí významné skutečnosti:
Městskému soudu v Praze bylo prostřednictvím žalované (dopisy ze dne 23. dubna
a 25. dubna 2007) předloženo podání navrhovatelky ze dne 11. dubna 2007 nazvané „odvolání
proti rozhodnutí ve věci finančního výměru mého předčasného starobního důchodu ze dne
8. března 2007“. Z průvodního dopisu žalované ze dne 23. dubna 2007 vyplývá, že uvedené
podání směřuje proti rozhodnutí ze dne 8. března 2007, jímž žalovaná rozhodla o předčasném
starobním důchodu navrhovatelky. Lustrací provedenou Městským soudem v Praze bylo zjištěno,
že u téhož soudu probíhá pod sp. zn. 1 Cad 29/2007 řízení ve věci navrhovatelky proti žalované,
o přezkoumání téhož rozhodnutí žalované ze dne 8. března 2007, na základě návrhu
navrhovatelky došlého soudu dne 13. dubna 2007.
Městský soud v Praze proto podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), žalobu navrhovatelky podanou
prostřednictvím žalované usnesením ze dne 30. dubna 2007, čj. 4 Cad 34/2007 - 6, odmítl
s odůvodněním, že o téže věci již řízení u soudu probíhá. Současně žalobkyni poučil, že proti
usnesení může podat do dvou týdnů kasační stížnost.
Navrhovatelka se poté obrátila výše zmíněným podáním ze dne 13. června 2007
na předsedu Nejvyššího správního soudu s žádostí, aby postoupil její podání zvláštnímu senátu,
který by měl sloučit všechny věci vedené navrhovatelkou proti žalované a poté podle §5
odst. 1,2, zákona č. 131/2002 Sb. zrušit dosavadní „veškerá rasově diskriminační usnesení
Městského soudu v Praze a ČSSZ“, a rozhodnout, kdo je příslušný vydat nová rozhodnutí
v těchto věcech.
Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky, za nichž může o věci jednat
a rozhodnout.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen „zákon“) se postupuje
podle tohoto zákona při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo
věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §1 odst. 2 zákona je kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna
strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž
bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků.
Podle §3 odst. 2 cit. zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu je oprávněna
podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat
rozhodnout stala spornou.
Podle §4 zákona se na řízení před zvláštním senátem přiměřeně užijí ustanovení části třetí
hlavy první s. ř. s.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo
nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Podle §64 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon
nesprávně označen.
Podle §104 odst l věta druhá o. s. ř., nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li
předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému
orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají přitom zachovány.
V předmětné věci podala navrhovatelka žalobu u Městského soudu v Praze proti
rozhodnutí žalované, kterým jí byl přiznán předčasný starobní důchod. Podle §7 odst. 3 s. ř. s.
je k řízení ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení a dávek podle zvláštních
předpisů vyplácených spolu s důchody příslušný krajský soud ve správním soudnictví, v jehož
obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Přípustným opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační
stížnost (§102 s. ř. s.), o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud (§109 odst. 1 s. ř. s.). V tomto
směru byla také navrhovatelka poučena.
Obsah podání navrhovatelky ze dne 13. června 2007 nelze podřadit pod citované
ustanovení §1 odst. 1 a 2 zákona, nejde tak o návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
Ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s §4 zá kona a §64 s. ř. s.) jej zvláštní senát posoudil
jako kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud. Vzhledem k tomu, že tak není
dána pravomoc zvláštního senátu nezbylo, než podání navrhovatelky podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s odmítnout.
K dalšímu postupu zvláštního senátu je třeba uvést, že soudní řád správní, na který
odkazuje §4 zákona, nemá výslovné ustanovení o postoupení věci ze soudnictví správního
příslušnému orgánu, jak tomu je v civilním i trestním soudnictví /viz §104 odst. 1 věta druhá,
§221 odst. 1 písm. c) a §243b odst. 4 o. s. ř.; §171, §222 odst. 2, §257 odst. 1 písm. b) trestního
řádu/. Absencí této úpravy se již zabýval Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne
18. 12. 2007, čj. Nad 39/2006 - 16, kde se přiklonil k výkladové alternativě přímého postoupení
věci soudem správnímu orgánu podle §104 odst. 1 věta druhá o. s. ř., systematicky zařazeného
do části třetí občanského soudního řádu, jež se (vedle části první) podle §64 s. ř. s., případně
podle tohoto ustanovení ve spojení s §120 s. ř. s., použije pro řízení ve správním soudnictví
přiměřeně, nestanoví-li soudní řád správní jinak. Svůj postup mimo jiné odůvodnil tím, že „přímé
postoupení věci soudem správnímu orgánu /děje-li se tak podle §104 odst. 1 věty druhé o. s. ř., dokonce s tím,
že právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány/ je rychlé,
hospodárné a z hlediska „uživatelské přívětivosti“ postupu orgánů rozhodujících o právech a povinnostech
a právního řádu jako takového i nejúčelnější. Ve správním soudnictví přitom nelze vidět žádné zvláštnosti, pro
které by takový postup nebyl vhodný či dokonce možný“.
Zvláštní senát je toho názoru, že uvedený postup lze přiměřeně použít i na řízení
před tímto senátem. Proto věc postoupil podle §104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Nejvyššímu
správnímu soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu