ECLI:CZ:NSS:2008:NA.36.2008:8
sp. zn. Na 36/2008 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
podatelky: D. G., ve věci podání trestního oznámení proti JUDr. Marii Prokopové, soudkyni
Okresního soudu v Blansku,
takto:
I. Podání ze dne 28. 1. 2008 se odmítá.
II. Po právní moci tohoto usnesení b u d e věc p o s t o u p e n a Okresnímu
státnímu zastupitelství v Blansku.
II. Podatelka D. G. nemá právo na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším
správním soudem.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 28. 1. 2008 se paní D. G. (dále jen „podatelka“) obrátila na Nejvyšší
správní soud, aby projednal jí podávané trestní oznámení proti JUDr. Marii Prokopové,
soudkyni Okresního soudu v Blansku. Podatelka se domnívá, že uvedená soudkyně spáchala
trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele.
Při posuzování věci Nejvyšší správní soud vycházel z následujících úvah:
Dle ustanovení §12 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování
tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále
rozhoduje o věcech volebních, ve věcech politických stran a hnutí a v řízení o kompetenčních
žalobách.
Dle §58 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění
(dále jen „trestní řád“), oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen
oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel
požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve
věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví může jednat a rozhodovat pouze
v těch typech řízení a za podmínek, které mu zákony výslovně svěřují. Mezi tyto zákonem
vymezené kompetence možnost projednávat podaná trestní oznámení nespadá; ta je dle §158
odst. 2 trestního řádu vyhrazena orgánům činným v trestním řízení, jimiž jsou policejní
orgány a státní zastupitelství.
V situaci, kdy Nejvyšší správní soud nemá pravomoc se trestním oznámením
podatelky zabývat a o něm rozhodnout, se však nutně musel vypořádat s otázkou procesního
vyústění této situace. Při jejím řešení Nejvyšší správní soud vycházel z rozhodnutí ze dne 18.
12. 2007, č. j. Nad 39/2006 - 16. V něm zdejší soud zaujal názor, že: „Zjistí-li soud
rozhodující ve správním soudnictví, že v projednávané věci není dána pravomoc soudů (resp.
že soudnímu řízení má předcházet řízení před jiným orgánem) a na místě není ani postup
podle §46 odst. 5 s. ř. s., návrh podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne pro neodstranitelný
nedostatek jedné z podmínek řízení a věc za přiměřeného použití §104 odst. 1 věty druhé o. s.
ř. postoupí příslušném orgánu.“
Je tedy zřejmé, že i v řízení ve správním soudnictví, a to jak v řízení před krajskými
soudy, tak v případě předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu, může být aplikováno
ustanovení §104 odst. 1, věta druhá, o. s. ř., podle kterého „nespadá-li věc do pravomoci
soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o
zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na
zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.“
Dospěje-li tedy soud rozhodující ve správním soudnictví k závěru, že věc nespadá do
rozhodovací pravomoci soudů (tj. k rozhodnutí nemá pravomoc tento ani jiný soud
rozhodující ve správním soudnictví a není dána ani pravomoc soudu rozhodujícího
v občanském soudním řízení), nebo dospěje-li k závěru, že má řízení před soudem předcházet
jiné řízení, rozhodne o odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný
nedostatek pravomoci soudů jako jedné z podmínek řízení a věc podle §104 odst. 1, věty
druhé, o. s. ř., ve spojení s §64 s. ř. s. (případně též §120 s. ř. s.) postoupí příslušnému
orgánu.
Nejvyšší správní soud podotýká, že postup podle §104 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. není
možný tehdy, jde-li o případ výslovně upravený v §46 odst. 5 s. ř. s., který stanoví, že
„podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom,
že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu návrh
odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu
příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.
Uvedená právní úprava pro případy, na něž dopadá, vylučuje přiměřenou aplikovatelnost §
104 odst. 1, věty druhé, o. s. ř., neboť není splněna podmínka §64 s. ř. s., že soudní řád
správní nestanoví jinak. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Nejvyšší správní soud v případě podatelky nemá pochyb, že v její věci není dána
pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví a mají se jí zabývat orgány činné
v trestním řízení. Nejvyšší správní soud proto podání ze dne 28. 1. 2008 podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. odmítl a věc podle §104 odst. 1, věty druhé, o. s. ř., ve spojení s §64 s. ř. s.,
postoupil Okresnímu státnímu zastupitelství v Blansku.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., neboť podání podatelky bylo odmítnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu