ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.106.2008:76
sp. zn. Nao 106/2008 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 1 a 2,
České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 3/2008 - 62, o námitce podjatosti,
takto:
Soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav
Vlašín a JUDr. Milan Kamlach nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 3 As 41/2008.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 8. 2008,
č. j. 10 Ca 3/2008 - 62, nepřiznal žalobci (dále jen „stěžovatel“) osvobození od soudních
poplatků. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud poučil
účastníky řízení o složení senátu s tím, že v dané věci bude podle rozvrhu práce rozhodovat třetí
senát Nejvyššího správního soudu ve složení JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav Vlašín
a JUDr. Milan Kamlach. V případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů uvedeného
senátu bude senát doplněn některým ze soudců podle aktuálního rozvrhu práce. Pokud dojde
ke změně rozvrhu práce, jsou o těchto změnách aktuálně podávány informace na webových
stránkách Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz). Současně je poučil o tom, že mají-li
za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost
v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.
Na toto poučení reagoval stěžovatel podáním, v němž mimo jiné uvedl, „že se namítá
podjatost soudcovského sboru 3. senátu, kteří se podílejí na rozhodování nejen ve věci
3 As 24/08 takovým způsobem, že je ohrožena nezávislost soudnictví i vymahatelnost práva (…).
Členové senátu se ztotožňují s názorem podřízeného soudu, při svém rozhodování zaměňují
doložení nedostatku prostředků s prokázáním poměrů.“
Věc byla v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. postoupena jinému senátu Nejvyššího správního
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 7. 2003, č. j. Nao 28/2003 - 5, publikováno pod č. 49/2004 Sb. NSS).
K námitce podjatosti se shodně vyjádřili JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach
tak, že k této věci nemají žádný vztah a rovněž nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení
a nikoho z nich neznají. JUDr. Marie Součková se k námitce nevyjádřila, neboť je v dlouhodobé
pracovní neschopnosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech.
Předpokladem pro zajištění záruky správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení
jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním stavu k účastníkům
a k jejich zástupcům a který není nikterak zainteresován na výsledku řízení. Proto důvodem
vyloučení soudce je soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, přičemž zákon
dále vylučuje soudce, který věc již projednával anebo o ní rozhodoval v jiném stupni,
v předchozím soudním řízení nebo v řízení u správního orgánu. Poměr k věci vyplývá především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdyby
byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen
na svých právech, např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem. Vyloučen je také soudce,
který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení, např. jako svědek
vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování. Soudcův poměr k účastníkům
nebo k jejich zástupcům může být také založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem,
např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. V postupu soudce při projednávání
konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě
nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a ze závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani ke konstituování
soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Stěžovatel spatřuje podjatost soudců ve způsobu jejich rozhodování ve skutkově a právně
obdobných věcech. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení
soudců je, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním
řízení je například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze
u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního
soudu věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu nebo jako specializovaný
samosoudce a měl by ji znovu projednávat). Taková situace však v dané věci nenastala a není
ani namítána. V této souvislosti lze plně odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS, kde Nejvyšší
správní soud uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu
§8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci
u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i
týkala týchž účastníků.
Vzhledem ke shora uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení soudců třetího senátu
z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 3 Ans 41/2008 důvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu