ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.110.2008:61
sp. zn. Nao 110/2008 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: P. Č., proti žalovanému: Jihočeská vědecká knihovna České Budějovice,
se sídlem Na Sadech 26-27, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008 - 49,
v řízení o námitce podjatosti soudců sedmého senátu Nejvyššího správního soudu ,
takto:
Soudci sedmého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová,
JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. et PhDr. Karel Šimka, PhD., LL.M., nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Ans 4/2008.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 19. 9. 2008 poučil účastníky řízení o tom,
že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat sedmý senát Nejvyššího správního
soudu ve složení JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. et PhDr. Karel
Šimka, PhD., LL.M., a o tom, že v případě dlouhodobé nepřítomnosti některého
ze soudců sedmého senátu může být senát doplněn některým ze soudců pátého senátu
Nejvyššího správního soudu, a to JUDr. Václavem Novotným, JUDr. Ludmilou
Valentovou, JUDr. Lenkou Matyášovou, Ph.D, nebo JUDr. Jakubem Camrdou, Ph.D.
Současně je poučil o tom, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen
z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto
vyrozumění.
Na uvedené poučení reagoval žalobce (dále též „stěžovatel“) včasným podáním
ze dne 6. 10. 2008, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 10. 2008,
v němž mj. uvedl, „že se namítá podjatost soudcovského sboru 7. senátu, kteří se podílejí
na rozhodování nejen ve věci 7 Ans 2/08 takovým způsobem, že je ohrožena nezávislost soudnictví
i vymahatelnost práva… Členové senátu se ztotožňují s názorem podřízeného soudu, při svém
rozhodování zaměňují doložení nedostatku prostředků s prokázáním poměrů“.
Věc byla v souladu s §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí
o námitce podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2003,
č. j. Nao 28/2003 - 5, publikováno pod č. 49/2004 Sb. NSS). Pro řízení o podjatosti
jí byla přidělena sp. zn. Nao 79/2008.
K námitce podjatosti se dne 6. 10. 2008 vyjádřili všichni členové sedmého senátu
Nejvyššího správního soudu, že nemají žádný poměr k věci, účastníkům ani k jejich
zástupcům. Nikdo ze soudců tohoto senátu se nepodílel na projednávání nebo
rozhodování věci v předchozím soudním řízení u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, které bylo a je nadále vedeno pod sp. zn. 10 Ca 24/2008.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soud ním
řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Předpokladem pro zajištění záruky správného a spravedlivého rozhodnutí je,
aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním stavu
k účastníkům a k jejich zástupcům a který není nikterak zainteresován na výsledku řízení.
Proto důvodem vyloučení soudce je soudcův poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, přičemž zákon dále vylučuje soudce, který věc již projednával
anebo o ní rozhodoval v jiném stupni, v předchozím soudním řízení nebo v řízení
u správního orgánu. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení,
nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech
(např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal
o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům
nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. V postupu
soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví
a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti
soudce.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny zák ladních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně
brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje
vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip pře dpokládá.
Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho,
že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani ke konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
Stěžovatel spatřuje podjatost soudců ve způsobu jejich rozhodování ve skutkově
a právně obdobných věcech. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že jedním z důvodů
pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc;
podílem na předcházejícím soudním řízení pak bude například situace, kdy soudce působil
ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě
naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního soudu věc vrátil krajskému soudu,
kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce a měl by ji znovu
projednávat). Taková situace však v posuzované věci nenastala a výslovně není
ani namítána. V této souvislosti lze plně odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS,
kde Nejvyšší správní soud uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zak ládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci
u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků.
Vzhledem ke shora uvedenému a s přihlédnutím k tomu, že sami výše jmenovaní
soudci uvedli, že se necítí být v této věci podjati, neshledal devátý senát Nejvyššího
správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení soudců sedmého senátu zdejšího soudu
z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 7 Ans 4/2008 důvodný m.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu