ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.13.2008:32
sp. zn. Nao 13/2008 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S.
M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje se sídlem Jeremenkova 40a,
Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Kra jského soudu v Ostravě ze dne 4.
4. 2007, č. j. 38 Cad 21/2005 - 7, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Nejvyššího
správního soudu JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi, JUDr. Miladě To mkové a JUDr. Brigitě
Chrastilové,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková
a JUDr. Brigita Chrastilová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 140/2007.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení
Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo přerušeno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 21. 7. 2005, č. j. KÚOK/21204/05/OSV-DS/7025/SD-124, neboť bylo zjištěno,
že probíhá dosud neskončené řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti žalobce k právním
úkonům a výsledek tohoto řízení může mít vliv na rozhodování ve věci samé .
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči shora
uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu. Důvody podjatosti pak shrnul tvrzením,
že „...v uvedené věci jednají vyloučení soudci NSS, kteří v této věci rozhodli v předcházejícím
řízení“. Ke svému vyjádření připojil fotokopie rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 1. 2006, č. j. 3 Ads 88/2005 - 54, vyjádření žalobce sepsané jeho advokátem JUDr. Vítem
Vohánkou k věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 264/2006, usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2007, č. j. 4 Cad 119/2006 - 28 a rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č. j. 4 Ads 36/2007 - 134.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst . 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný . Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst . 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody
zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s. (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces .
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“
interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu
projednávat a rozhodovat stejný soudce. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě bylo vydáno samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem, je patrné, že ani zde
důvod podjatosti dán není. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ani na tomto rozhodnutí
se nikdo z výše uvedených soudců Nejvyššího správního soudu nepodílel. Pokud jde o žalobcem
předložená rozhodnutí, ani z nich nevyplývá, že by se na nich jakkoliv podílel některý ze soudců
Nejvyššího správního soudu, jejichž podjatost je namítána . Kromě toho je třeba zdůraznit,
že ani v případech, kdy by se soudce Nejvyššího správního s oudu již v minulosti podílel
na rozhodování týkající se shodného správního rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu, není
podjatost dána, neboť pojem „předchozí soudní řízení“ uvedený v §8 odst . 1 s. ř. s. míří
na situace, kdy by se soudce podílel na rozhodnutí v jiném stupni.
Žádný ze zákonných důvodů k vyloučení shora uvedených soudců tedy nebyl
při posouzení námitky podjatosti žalobce v dané věci shledán. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu