ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.17.2008:119
sp. zn. Nao 17/2008 - 119
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: BENET
a.s., se sídlem Sokolovská 25, Praha 8, zastoupeného Jakubem Hajdu číkem, daňovým poradcem
se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město
Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2004, č. j.
FŘ-12704/13/03, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského
soudu v Praze JUDr. Evě Pechové, Mgr. Aleně Krýlové a Mgr. Jaromíru Sklenářovi, ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 162/2007,
takto:
Soudci správního úseku Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová,
Mgr. Alena Krýlová a Mgr. Jaromír Sklenář nejsou v y l o u č e n i z projednávání a
rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 162/2007.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále i „městský soud“) napadl
žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2004, č. j. FŘ-12704/13/03, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání ze dne 16. 1. 2003 (doplněné dne 23. 6. 2003, 23. 9. 2003, 24. 9. 2003 a 8. 2. 2004)
proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 19. 11. 2002, č. j.
204101/02/008512/7864, na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2000, kterým byla
odvolateli dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty v částce 366 960 Kč.
Městským soudem byla tato žaloba usnesením ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ca
209/2004 – 53, odmítnuta a žalobce jej napadl kasační stížností. Nejvyšší správní soud
napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení rozsudkem
ze dne 25. 4. 2007, č. j. 1 Afs 91/2006 - 101.
Žalobce poté, kdy se dozvěděl o nařízeném jednání, dne 22. 1. 2008 elektronick ým
podáním vznesl námitku podjatosti proti soudcům Městského soudu Praze JUDr. Evě Pechové,
Mgr. Aleně Krýlové a Mgr. Jaromíru Sklenářovi. Pochybnosti o nepodjatosti výše uvedených
soudců spatřuje žalobce ve skutečnosti, že v této věci již zmínění soudci jednou rozhodovali a po
zrušení a vrácení věci Nejvyšším správním soudem budou tuto věc znovu projednávat a v ní
rozhodovat. Žalobce ve své námitce podjatosti dále uvádí, že městský soud mu svými
nezákonnými usneseními způsobil škodu spočívající ve vynaložení soudního poplatku a
nákladech na advokáta, o kterých budou tito soudci rozhodovat. Žalobce je názoru, že nikdo
nemůže být soudcem ve své věci a jestliže mají soudci rozhodovat o náhradě nákladů řízení, jde
částečně o rozhodování o škodě, kterou svými nezákonnými usneseními způsobili, rozhodování o
své věci je však vyloučeno a podle žalobce soudce tak nemůže dostát své povinnosti rozhodovat
nestranně. Současně uvedl, že soudci vyložili soudní řád správní v jeho neprospěch tak intenzivně
negativně, že považovali za správné odepřít mu právo na soudní ochranu chráněné Listinou
základních práv a svobod. Včasnost své námitky podjatosti odvozuje žalobce od skutečnosti,
že zatím neproběhlo v druhé fázi řízení, tedy po vrácení věci od kasačního soudu, ve věci žádné
jednání, při kterém by se složení senátu dozvěděl, tuto skutečnost se dověděl až z předvolání
k jednání, které bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 21. 1. 2008.
K podané námitce podjatosti se vyjádřili dotčení soudci zařazení dle rozvrhu práce
Městského soudu v Praze pro rok 2008 do správního úseku (č. l. 114 spisu), kteří budou
o žalobě stěžovatele rozhodovat. Soudci JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová a Mgr. Jaromír
Sklenář shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci samé ani k jejím účastníkům nebo jejich
zástupcům a ve věci se necítí podjatí.
Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní ho
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k
vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl.
Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidský ch práv a základních
svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost
a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou
z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy
České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich zástupcům), o které je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem
nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko
účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které
mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Námitku podjatosti v dané věci odůvodňuje žalobce tím, že věc budou projednávat a
rozhodovat po zrušení předchozího rozhodnutí opakovaně shora uvedení soudci správního
úseku. Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice skutečnost,
že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení, to však pouze za předpokladu, že jde o totožnou věc, kdy podílem
na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil ve věci
jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak,
kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal
jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková
situace však v posuzovaném případě nenastala a výslovně není ani namítána. Postup, kdy soudce
rozhoduje znovu ve věci po jejím zrušení a vrácení zpět Nejvyšším správním soudem, je zcela
standardní a nemůže ve svém důsledku způsobit podjatost soudce. Zcela mylné je rovněž ničím
neodůvodněné tvrzení žalobce, že soudci budou sami rozhodovat o škodě, kterou nezákonným
rozhodnutím způsobili, neboť soud v novém rozhodnutí rozhodne kromě věci samé o náhradě
nákladů řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, nikoliv však o žádné náhradě škody.
K poslední námitce, že soud v předchozím řízení odepřel žalobci právo na soudní
ochranu, je nutno uvést, že zákon vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti
mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení o projednávané věci,
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudu při projednávání konkrétní věci se
totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem
k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů,
nikoli pro subjektivní a ničím nepodložené přesvědčení účastníka řízení. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli ničím neodůvodněná
námitka podjatosti soudců.
S ohledem na vše shora uvedené, zejména na skutečnost, že rozhodování v téže věci po
zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti
o podjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sami tito
soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal Nejvyšší správní soud
návrh žalobce na vyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování posuzované věci
důvodným. Ve věci budou proto dále rozhodovat shora uvedení soudci Městského soudu
v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu