ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.32.2008:107
sp. zn. Nao 32/2008 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: BENET
a.s., se sídlem Sokolovská 25, Praha 8, zastoupeného Jakubem Hajdučíkem, daňovým poradcem
se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město
Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2004, č. j.
FŘ-6781/13/04, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyním Městského
soudu v Praze Mgr. Janě Brothánkové, JUDr. Marcele Rouskové a JUDr. Ludmile Sandnerové,
ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 173/2007,
takto:
Soudkyně správního úseku Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková,
JUDr. Marcela Rousková a JUDr. Ludmila Sandnerová nejsou v y l o u č e n y
z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 Ca 173/2007.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále i „městský soud“) napadl
žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2004, č. j. FŘ-6781/13/04, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 19.
11. 2002, č. j. 204105/02/008512/7864, na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec
2000, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty v částce 538 296 Kč.
Městským soudem byla tato žaloba usnesením ze dne 13. 9. 2005,
č. j. 10 Ca 240/2004 – 50, odmítnuta a žalobce jej napadl kasační stížností. Nejvyšší správní
soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení
rozsudkem ze dne 11. 4. 2007, č. j. 2 Afs 135/2006 - 76.
Žalobce poté, kdy se dozvěděl o nařízeném jednání, dne 28. 1. 2008 elektronickým
podáním vznesl námitku podjatosti proti soudkyním Městského soudu Praze Mgr. Janě
Brothánkové, JUDr. Marcele Rouskové a JUDr. Ludmile Sandnerové. Pochybnosti
o nepodjatosti výše uvedených soudkyň spatřuje žalobce ve skutečnosti, že v této věci již zmíněné
soudkyně jednou rozhodovaly a po zrušení a vrácení věci Nejvyšším správním soudem budou
tuto věc znovu projednávat a v ní rozhodovat. Žalobce ve své námitce podjatosti
dále uvádí, že městský soud mu svými nezákonnými usneseními způsobil škodu spočívající ve
vynaložení soudního poplatku a nákladech na advokáta, o kterých budou tyto soudkyně
rozhodovat. Žalobce je názoru, že nikdo nemůže být soudcem ve své věci a jestliže mají
soudkyně rozhodovat o náhradě nákladů řízení, jde částečně o rozhodování o škodě,
kterou svými nezákonnými usneseními způsobily, rozhodování o své věci je však vyloučeno
a podle žalobce soudce tak nemůže dostát své povinnosti rozhodovat nestranně. Současně uvedl,
že soudkyně vyložily soudní řád správní v jeho neprospěch tak intenzivně negativně,
že považovaly za správné odepřít mu právo na soudní ochranu chráněné Listinou základních
práv a svobod. Včasnost své námitky podjatosti odvozuje žalobce od skutečnosti, že zatím
neproběhlo v druhé fázi řízení, tedy po vrácení věci od kasačního soudu, ve věci žádné jednání,
při kterém by se složení senátu dozvěděl, pouze z předvolání k jednání je patrné, že
předsedkyní senátu je Mgr. Jana Brothánková.
K podané námitce podjatosti se vyjádřily dotčené soudkyně Městského soudu v Praze (č.
l. 99 a 104 spisu). Soudkyně Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Ludmila Sandnerová shodně uvedly,
že nemají žádný poměr k věci samé ani k jejím účastníkům nebo jejich zástupcům a ve věci se
necítí být podjaty. Předsedkyně senátu Mgr. Jana Brothánková ve svém vyjádření k námitce
podjatosti dále uvedla, že senát 10 Ca podle rozvrhu práce na rok 2008 v této věci je v obsazení
předsedkyně senátu Mgr. Jana Brothánková a soudci JUDr. Ludmila Sandnerová a JUDr. Jan
Ryba. JUDr. Jan Ryba nebyl dosud účasten rozhodování v této věci a JUDr. Marcela Rousková
již není členem senátu 10 Ca a není ani členem zastupujícího senátu 9 Ca a 12 Ca. Soudkyně
JUDr. Marcela Rousková uvedla, že nemá žádný poměr k dané věci, ani k účastníkům nebo
jejich zástupcům a nezná žádné okolnosti způsobující důvod pochybovat o její nepodjatosti.
Současně uvedla, že podle platného rozvrhu práce již není členkou senátu, který bude věc
rozhodovat, ani členkou zastupujícího senátu.
Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k
vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl.
Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost
a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou
z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy
České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich zástupcům), o které je schopen relativně přesně referovat toliko soudce
sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem
nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko
účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které
mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Námitku podjatosti v dané věci odůvodňuje žalobce tím, že věc budou projednávat a
rozhodovat po zrušení předchozího rozhodnutí opakovaně shora uvedené soudkyně správního
úseku. Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice skutečnost,
že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení, to však pouze za předpokladu, že jde o totožnou věc, kdy podílem
na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil ve věci
jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak,
kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal
jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková
situace však v posuzovaném případě nenastala a výslovně není ani namítána. Postup, kdy soudce
rozhoduje znovu ve věci po jejím zrušení a vrácení zpět Nejvyšším správním soudem, je zcela
standardní a nemůže ve svém důsledku způsobit podjatost soudce. Zcela mylné je rovněž ničím
neodůvodněné tvrzení žalobce, že soudkyně budou samy rozhodovat o škodě, kterou
nezákonným rozhodnutím způsobily, neboť soud v novém rozhodnutí rozhodne kromě věci
samé o náhradě nákladů řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, nikoliv však o žádné
náhradě škody.
K poslední námitce, že soud v předchozím řízení odepřel žalobci právo na soudní
ochranu, je nutno uvést, že zákon vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti
mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení o projednávané věci,
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudu při projednávání konkrétní věci se
totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem
k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů,
nikoli pro subjektivní a ničím nepodložené přesvědčení účastníka řízení. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli ničím neodůvodněná
námitka podjatosti soudců.
S ohledem na vše shora uvedené, zejména na skutečnost, že rozhodování v téže věci po
zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti
o nepodjatosti soudkyň Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Ludmily Sandnerové, které v dané věci
mají znovu rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že samy tyto soudkyně se necítí být
z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeny, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na
vyloučení uvedených soudkyň z projednávání a rozhodování posuzované věci důvodným. Pokud
jde o soudkyni JUDr. Marcelu Rouskovou, tato již dle platného rozvrhu práce pro rok 2008,
jakož i obsahu svého vyjádření, není členkou senátu, který bude danou věc rozhodovat, a ani
členkou zastupujícího senátu, takže její podjatost v dané věci nepřichází v úvahu, proto soud
neshledal důvody, o které žalobce opřel svoji námitku podjatosti, za schopné způsobit vyloučení
ani jedné ze shora uvedených soudkyň v projednávané věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu