ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.4.2008:66
sp. zn. Nao 4/2008 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupen JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem Na Zámecké 45 7/5, Praha, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti us nesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007, č.
j. 2 Cad 80/2006 - 34, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Nejvyššího správního soudu
JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi, JUDr. Miladě Tomkové a JUDr. Brigitě Chrastilové ,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková
a JUDr. Brigita Chrastilová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 86/2007.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení
Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, aby byla
žalovanému uložena povinnost poskytnout žalobci částku životního minima ve výši 8000 Kč
měsíčně do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 2 Cad 80/2006.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči shora
uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu. Důvody podjatosti pak shrnul tvrzením,
že „...v uvedené věci jsou přímo ze zákona s. ř. s., §8/1 vyloučeni všichni uvedení soudci,
kteří v uvedené věci jednali v předchozím řízení“. Ke svému vyjádření připojil fotokopie
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2006, č. j. 3 Ads 88/2005 - 54, rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j. 13 Co 371/2007 - 1126 a rozsudek Okresního
soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 40 P 335/88 - 999.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně d ána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s. , je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody
zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s . (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces.
S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“
interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu
projednávat a rozhodovat stejný soudce. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Městského
soudu v Praze bylo vydáno samosoudcem Mgr. Jiřím Tichým, je patrné, že ani zde důvod podjatosti dán není. Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ani na tomto rozhodnutí se nikdo
z výše uvedených soudců Nejvyššího správního soudu nepodílel. Pokud jde o žalobcem
předložená rozhodnutí, ani z nich nevyplývá, že by se na nich jakkoliv podílel někte rý ze soudců
Nejvyššího správního soudu, jejichž podjatost je namítána. Kromě toho je třeba zdůraznit,
že ani v případech, kdy by se soudce Nejvyššího správního soudu již v minulosti podílel
na rozhodování týkající se shodného správního rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu,
není podjatost dána, neboť pojem „předchozí soudní řízení“ uvedený v §8 odst. 1 s. ř. s. míří
na situace, kdy by se soudce podílel na rozhodnutí v jiném stupni.
Žádný ze zákonných důvodů k vyloučení shora uvedených soudců tedy nebyl
při posouzení námitky podjatosti žalobce v dané věci shledán. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu