ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.40.2008:81
sp. zn. Nao 40/2008 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupený JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006,
č. j. 4 Cad 111/2005 - 29, o námitce podjatosti vznesené žalobcem mj. vůči soudcům 6. senátu
zdejšího soudu,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Brigita Chrastilová
a JUDr. Milada Tomková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 101/2007.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 29, zamítl
žalobcův návrh na ustanovení mu zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 12, kterým tento soud zamítl
žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. Proti následnému rozhodnutí o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce podal žalobce dne 19. 12. 2006 další kasační stížnost, jež byla
předložena k projednání Nejvyššímu správnímu soudu Městským soudem v Praze a které byla
přidělena spisová značka 6 Ads 101/2007. Pro toto řízení si žalobce pravděpodobně zvolil
zástupce JUDr. Víta Vohánku (třebaže podmínka povinného zastoupení advokátem pro řízení
o kasační stížnosti by mu byla prominuta vzhledem k tomu, že tato otázka je předmětem
kasačního přezkumu; plná moc není ve spise založena), jehož prostřednictvím žalobce svou
kasační stížnost dne 28. 5. 2007 doplnil.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 29. 11. 2007 poučil účastníky řízení o tom,
že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení JUDr. Bohuslav
Hnízdil, JUDr. Brigita Chrastilová a JUDr. Milada Tomková, a že v případě dlouhodobé
nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým ze soudců
čtvrtého senátu. Současně je poučil o tom, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců
je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto
vyrozumění.
Na uvedené poučení reagoval žalobce (dále též „stěžovatel“) podáním ze dne 5. 12. 2007,
v němž mj. uvedl, „že v uvedené věci jednají vyloučení soudci NSS, s . ř. s., §8/1, v této věci
již rozhodli v předchozím soudním řízení, pouze se opakují.“
Vzhledem k tomu, že stěžovatelem vznesená námitka podjatosti neobsahovala specifikaci
co do konkrétních osob a důvodů, vyzval zdejší soud stěžovatele k jejímu upřesnění do deseti
dnů od obdržení této výzvy.
Stěžovatel reagoval svým přípisem opět na samé hranici čitelnosti ze dne 5. 2. 2008,
ve kterém ovšem pouze zopakoval, že „v uvedené neskončené věci v řízení dle Listiny zákl. práv
a svobod, čl. 30, jednají vyloučení soudci NSS v čele s Baxou, kde uvedení soudci a všichni soudci
NSS v této věci MS v Praze, a KS Ostrava opakovaně nic než 100x rozhodli, pouze se opakují.“
K námitce podjatosti se dne 20. 2. 2008 vyjádřili všichni členové senátu, který má podle
rozvrhu práce o kasační stížnosti stěžovatele rozhodnout (JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Brigita
Chrastilová a JUDr. Milada Tomková) a všichni tři shodně uvedli, že se necítí podjati a že v dané
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 101/2007 nemají žádný poměr
k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Stěžovatel v rozporu s §8 odst. 5 s. ř. s. neuvedl žádný relevantní důvod a omezil
se pouze na konstatování, že všichni soudci zdejšího soudu se již podíleli na rozhodování
v předcházejících řízeních v této věci. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním
z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc;
podílem na předcházejícím soudním řízení pak bude například situace, kdy soudce působil ve věci
jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako
člen senátu Nejvyššího správního soudu věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen
senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat). Taková situace
však v posuzované věci nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS),
v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků.
Vzhledem ke shora řečenému a také se zřetelem k tomu, že sami výše jmenovaní soudci
uvedli, že se necítí být v této věci podjati, neshledal druhý senát Nejvyššího správního soudu
návrh stěžovatele na vyloučení soudců 6. senátu zdejšího soudu z projednávání a rozhodování
věci vedené pod sp. zn. 6 Ads 101/2007 důvodným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 a contr.).
V Brně dne 4. března 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu