ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.43.2008:57
sp. zn. Nao 43/2008 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupen JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 2. 2007,
č. j. 2007/14480-212, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cad 18/2007, o návrhu
na vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování této věci,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Dana Černovská, JUDr. Miroslava Hrehorová
a Mgr. Jiří Tichý nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cad 18/2007.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 28. 2. 2007 žalobu u Městského soudu v Praze , v níž se domáhal
zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen ž alovaný) ze dne 21. 2. 2007,
č. j. 2007/14480-212, neboť rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné. Ve shora uvedeném
rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého
kraje, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče
a toto rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2007, č. j. 2 Cad 18/2007 – 7, žalobce
vyzval, aby ve lhůtě 21 dnů odstranil vady žaloby a poučil jej, že pokud tak ve lhůtě stanovené
soudem neučiní, žalobu odmítne.
Na uvedené usnesení Městského soudu v Praze žalobce reagoval přípisem ze dne
10. 5. 2007, ve kterém požádal o ustanovení zástupce, a to JUDr. Víta Vohánky, advokáta,
který mu byl ustanoven již v předcházejících řízeních.
S ohledem na žádost žalobce o ustanovení zástupce zaslal Městský soud v Praze ža lobci
vzor 060 - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který žalobce vyplnil
a zaslal zpět Městskému soudu v Praze. Na základě žalobcových majetkových poměrů dospěl
soud k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §36
odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”), a proto k ochraně
jeho zájmů ustanovil mu usnesením ze dne 2. 7. 2007, č. j. 2 Cad 18/2007 – 34, zástupce,
JUDr. Víta Vohánku, advokáta.
Dne 13. 2. 2008 bylo zástupci stěžovatele osobně d oručeno poučení účastníků
podle ustanovení §8 odst. 1, 2 a 5 s. ř. s. a výzva - poučení podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce byl tedy informován o možnosti namítnout podjatost soudců, jakož i dalších soudních
osob, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout a o možnosti rozhodnout o věci
samé bez jednání.
V podání ze dne 15. 2. 2008 žalobce konstatoval, že „ nedává souhlas k neveřejnému jednání”
a namítal, že ve věci jednají vyloučení soudci Městského soudu v Praze, kteří v téže věci
již opakovaně v předchozích řízeních rozhodli a pouze by se opakovali, přičemž poukázal na §8
odst. 1 s. ř. s.
Městský soud v Praze poté spis s námitkou podjatosti dne 3. 3. 2008 předložil Nejvyššímu
správnímu soudu podle §8 odst. 5 s. ř. s . k rozhodnutí o ní. Soudci Městského soudu v Praze
JUDr. Miroslava Hrehorová, Mgr. Jiří Tichý a Mgr. Dana Černovská ve svém vyjádření ze dne
21. 2. 2008 sdělili, že věci, které dle ustanovení §31 odst. 2 s. ř. s. projednávají a rozh odují
jako samosoudci, jsou u Městského soudu v Praze zapisovány do senátů 1 Cad, kde věci tam
napadlé projednává a rozhoduje JUDr. Miroslava Hrehorová, 2 Cad, kde věci tam napadlé
projednává a rozhoduje Mgr. Jiří Tichý a 4 Cad, kde věci tam napadlé rozhod uje a projednává
Mgr. Dana Černovská. Konstatovali, že nikomu z nich nejsou známé žádné okolnosti,
které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí ve věcech žalobce. Shodně proh lásili, že nemají
žádný vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci. Zároveň odk ázali
na §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s., dle které nejsou důvodem k vy loučení soudce okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Jak již bylo předesláno v uvedeném vyjádření soudců Městského soudu v Praze, podle §8
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich pom ěr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na proje dnávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Podle §8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové ú kony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká -li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Ú mluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze
takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjekt ivní hledisko
účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu žalobce na vyloučení soudců Městského soudu v Praze, podaného žalobcem
dne 18. 2. 2008, vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje skutečnostmi, které v minulosti
nastaly v jiných (dřívějších) soudních řízení. S ohledem na skutečnost, že v daném případě
se jedná o věc ve smyslu §31 odst. 2 s. ř. s. (rozhoduje ji specializovaný samosoudce),
která napadla do senátu 2 Cad, kde tyto věci rozhoduje Mgr. Jiří Tichý , je třeba námitku žalobce
chápat tak, že Mgr. Jiří Tichý, ale ani soudkyně Mgr. Dana Černovská a JUDr. Miroslava
Hrehorová, které též vyřizovaly věci téhož žalobce, nepostupovaly nestranně při projednávání
a rozhodování v jiných věcech. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věty
třetí, důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování
v jiných věcech, tedy v tomto případě v rozhodování soudců Mgr. Jiřího Tichého, Mgr. Dany
Černovské a JUDr. Miroslavy Hrehorové v jiných věcech, které však žalobce blíže neoznačil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzované věci ze s oudního spisu nevyplývá jakýkoliv
poměr uvedených soudců k věci či k účastníkovi a jeho zástupci. Jmenovaní soudci se rovněž
nepodíleli na rozhodování věci v řízení u správního orgánu.
Se zřetelem k tomu, že důvod uplatňovaný stěžovatelem, tj. vyloučení samosoudců
pro okolnost, ke které došlo v jiném soudním řízení, není důvodem způsobilým vyvolat
pochybnosti o nepodjatosti samosoudců, kteří v dané věci mají rozhodovat, a dále vzhledem
k tomu, že sami samosoudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal
čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobce na vyloučení samosoudců z projednávání
a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaní samosoudci
nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Mě stského soudu v Praze
pod sp. zn. 2 Cad 18/2007, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu