ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.48.2008:97
sp. zn. Nao 48/2008 - 97
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila ve věci žalobkyně: M. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, a kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2007, č. j. 16 Cad 144/2007 - 27, o námitce
podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar
Nygrínové, JUDr. Marii Turkové a doc. JUDr. Petru Průchovi, CSc.,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková
a doc. JUDr. Petr Průcha, CSc., ne js ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.
Odůvodnění:
Před Nejvyšším správním soudem je pod sp. zn. 4 Ads 139/2007 vedeno řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 16 Cad 144/2007 - 27 ze dne
3. 8. 2007.
Ve svém podání ze dne 18. 1. 2008 žalobkyně nejprve konstatovala, že nikoho z členů
senátu, kteří dle obdržené informace o probíhajícím řízení budou její věc rozhodovat, nezná
a nemůže proto posoudit jejich podjatost. Zároveň však požádala o to, aby v soudním senátu
nebyly žádné osoby „které jsou v lustracích“ anebo které vykonávaly svou činnost
už za komunistického režimu, protože v jejich morální kodex žalobkyně nemá důvěru.
Už před svou emigrací byla zaregistrována u STB jako podezřelá osoba , a tudíž nelze počítat
s nepodjatostí takových soudců. Zároveň žalobkyně vyslovila pochybnosti o nezávislosti
a fungování české justice jako celku.
Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí šestému senátu Nejvyššího správního soudu.
Soudci čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu ve svém vyjádření k námitce
podjatosti uvedli, že k uvedené věci nemají žádný vztah a rovněž nemají žádný vztah
k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, žádnou z těchto osob osobně neznají. Zároveň mají
za to, že okolnosti, z nichž žalobkyně dovozuje podjatost, nelze podřadit žádnému z důvodů
pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké
ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické
závislosti. Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně však spatřuje důvod možné podjatosti soudců v tom,
že vykonávali svou funkci před rokem 1990, pročež jsou zaujati vůči osobám, které byly
v této době označeny za podezřelé. Všichni soudci čtvrtého senátu (přestože uvedená námitka
se ani nemůže týkat soudce doc. Průchy, neboť ten byl jmenován soudcem až v roce 2003)
se k námitce vyjádřili tak, že žalobkyni neznají a nemají ani žádný jiný poměr k věci. Z pouhé
obecně vyslovené nedůvěry k soudcům působícím v justici již před rokem 1990 případnou
podjatost soudce dovozovat nelze. Je třeba připomenout, že justice prošla po změně
společenského režimu na počátku devadesátých let personálními změnami; morální předpoklady
soudců jmenovaných do funkcí před rokem 1990 vyřešil zákonodárce, když v §69 zákona
č. 335/1991 Sb., rozhodl o kontinuitě funkce soudců z povolání ustanovených do funkce
v období předchozího režimu, ale na druhé straně očistu soudcovského sboru od soudců,
kteří se v minulosti zpronevěřili svému povolání, zajistil ustanovením §67 tohoto zákon a,
který umožňoval odvolání soudce z důvodu, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým
rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, které měl jako nezávislý
soudce plnit, nebo neoprávněně zasahovat do nezávislého a nestranného rozhodování soudu,
a to ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti citovaného zákona. Tímto řešením tak zákonodárce
odmítl princip kolektivní viny. Uplynutím lhůty k odvolání soudce podle citovaného ustanovení
se tak u soudců ustanovených před rokem 1990 aktivizoval základní atribut této funkce v podobě
soudcovské nezávislosti.
Pokud jde o žalobkynin požadavek, aby její věc nerozhodovala žádná osoba,
která nesplňuje požadavky zákona č. 541/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady
pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní
Republiky, České republiky a Slovenské republiky (tzv. lustrační zákon), pak lze konstatovat,
že se tento zákon podle §1 vztahuje i na soudce Nejvyššího správního soudu. Všichni
jeho stávající soudci, včetně soudců 4. senátu, se podrobili režimu tohoto zákona a byli shledáni
oprávněnými vykonávat tuto funkci.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soudci
Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a doc. JUDr. Petr
Průcha, CSc., nejsou vyloučeni z projednávání této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu