ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.54.2008:87
sp. zn. Nao 54/2008 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce J. H.,
zastoupeného Ing. Ladislavem Kubicou, advokátem se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov I.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12
Cad 9/2008,
takto:
I. Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Jiří Tichý a Mgr. Dana Černovská nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 12 Cad 9/2008.
II. Námitka podjatosti proti JUDr. Jitřence Kopecké se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“)
napadl žalobce rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 9. 2005, č. j. X,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr Pražské správy sociálního
zabezpečení č. 472/2005 ze dne 19. 7. 2005, č. j. 21078/020-9004/1-19.7.05/1223/HA-PV 472.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Cad 27/2005 - 27
byla žaloba zamítnuta a následně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008,
č. j. 6 Ads 125/2006 - 59 byl ke kasační stížnosti žalobce tento rozsudek městského soudu zrušen
a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce po doručení předmětného rozsudku Nejvyššího správního soudu vznesl námitku
podjatosti proti soudcům Městského soudu v Praze Mgr. Jiřímu Tichému, Mgr. Daně Černovské
a JUDr. Jitřence Kopecké. Pochybnosti o nepodjatosti výše uvedených soudců spatřuje v tom,
že v této věci již tito soudci jednou rozhodovali a po zrušení a vrácení věci Nejvyšším správním
soudem budou tuto věc znovu projednávat a v ní rozhodovat. Městský soud žalobci
svým nezákonným rozsudkem způsobil škodu spočívající ve vynaložení soudního poplatku
a v nákladech na advokáta, o níž budou tito soudci rozhodovat. Nikdo však nemůže být soudcem
ve své věci. Jestliže tedy mají soudci znovu rozhodovat o náhradě nákladů řízení, jde částečně
o rozhodování o škodě, kterou svým nezákonným rozsudkem způsobili. Rozhodování o své věci
je u uvedených soudců proto vyloučeno, neboť nemohou dostát své povinnosti rozhodovat
nestranně. V uvedeném směru je mu sice známa rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu,
vyjádřená např. v usneseních sp. zn. Nao 14-17/2008 a Nao 25-27/2008, nicméně žalobce
nemůže souhlasit s obecnými a nekonkrétními úvahami o povaze podjatosti soudce. Věta „zcela
mylné je rovněž ničím neodůvodněné tvrzení žalobce, že soudci budou sami rozhodovat o škodě,
kterou nezákonným rozhodnutím způsobili, neboť soud v novém rozhodnutí rozhodne kromě
věci samé o náhradě nákladů řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, nikoliv
však o žádné náhradě škody“, proto svědčí o obecnosti úvah Nejvyššího správního soudu.
K podané námitce podjatosti se vyjádřili soudci zařazení podle rozvrhu práce městského
soudu pro rok 2008 na správním úseku, kteří budou o žalobě rozhodovat. Soudci Mgr. Jiří Tichý
a Mgr. Dana Černovská shodně uvedli, že jim nejsou známé žádné důvody,
které by odůvodňovaly jejich podjatost v této věci ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. JUDr. Jitřenka
Kopecká se k námitce podjatosti nevyjádřila, protože od 1. 4. 2008 již není soudkyní Městského
soudu v Praze.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl.
Součástí práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních
předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných
subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Nestrannost soudce je především subjektivní
kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o které je schopen relativně přesně
referovat pouze soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního
rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní.
Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice
skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, to však pouze za předpokladu, že jde o totožnou věc,
kdy podílem na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy by soudce působil
ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak,
kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal
jako člen senátu nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18,
které bylo uveřejněno pod č. 53/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Taková
situace však v posuzovaném případě nenastala. Postup, kdy soudce rozhoduje znovu ve věci
po jejím zrušení a vrácení zpět Nejvyšším správním soudem, je zcela standardní a nemůže
ve svém důsledku způsobit podjatost soudce. Zcela mylné je rovněž ničím neodůvodněné tvrzení
žalobce, že soudci budou sami rozhodovat o škodě, kterou nezákonným rozhodnutím způsobili.
Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne kromě věci samé i o náhradě nákladů řízení
a náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, nikoliv však o náhradě škody. Soudní poplatky,
odměna zástupce a jeho hotové výdaje jsou totiž náklady řízení (§57 odst. 1 s. ř. s.), a kriteriem
práva účastníka řízení na náhradu nákladů řízení je zásadně úspěch ve věci (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Podle posledně uvedeného ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo
na náhradu poměrné části nákladů.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů,
nikoli pro subjektivní a ničím nepodložené přesvědčení účastníka řízení. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli ničím neodůvodněná
námitka podjatosti soudců.
S ohledem na vše shora uvedené, zejména na skutečnost, že rozhodování v téže věci
po zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem není způsobilé vyvolat pochybnosti
o podjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sami tito
soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal Nejvyšší správní soud
návrh žalobce na vyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování posuzované věci
důvodným.
Námitka podjatosti vznesená proti JUDr. Jitřence Kopecké byla odmítnuta
pro nedostatek podmínek řízení (§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), neboť JUDr. Jitřenka Kopecká
již od 1. 4. 2008 není soudkyní Městského soudu v Praze, a z tohoto důvodu nebude o věci
rozhodovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu