ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.74.2008:157
sp. zn. Nao 74/2008 - 166
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Městský úřad Čáslav, se sídlem náměstí Jana Žižky z Trocnova 1, Čáslav, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca
62/2004 - 36, o návrhu na vyloučení soudců senátu 44 Ca Krajského soudu v Praze z
projednávání a rozhodování v této věci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze Olga Stránská, JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Jarmila
Hanušová, JUDr. Věra Šimůnková a Mgr. Luboš Dörfl nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36, odmítl žalobu
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2000, č. j. Výst. 1089/2000, a rozhodl dále,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost a domáhal se jeho zrušení.
Žalobce současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o bezplatné přidělení právní
pomoci.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 44, osvobodil
žalobce od soudního poplatku z jedné poloviny.
Po změně poměrů žalobce znovu požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2007, č. j. 44 Ca 62/2004 - 87, rozhodl, že se žádost
žalobce o osvobození od druhé poloviny soudního poplatku z kasační stížnosti proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36, zamítá. Toto usnesení
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2007, č. j. 4 As 25/2007 - 105, zrušil a věc vrátil
krajskému soudu s tím, že krajský soud svým právním názorem zavázal, aby žalobce osvobodil
i od druhé poloviny soudního poplatku, neboť předpoklady pro jeho osvobození od soudních
poplatků v plném rozsahu jsou splněny.
Usnesením ze dne 18. 9. 2007, č. j. 44 Ca 62/2004 - 116, Krajský soud v Praze ustanovil
Ing. Miroslava Bartůňka, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, znalcem
a uložil mu vypracovat znalecký posudek k ocenění nemovitostí ve vlastnictví žalobce.
Podáním ze dne 3. 10. 2007 žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně Olgy Stránské.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 10. 2007, č. j. Nao 73/2007 - 121, rozhodl,
že soudkyně Olga Stránská není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci.
Krajský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. 1. 2008, č. j. 44 Ca 62/2004 - 132,
zprostil Ing. Miroslava Bartůňka funkce znalce pro toto řízení a ustanovil znalkyni Ing. Marcelu
Prokopovou. Usnesením ze dne 29. 4. 2008, č. j. 44 Ca 62/2004 - 146, Krajský soud v Praze
rozhodl, že znalkyně Ing. Marcela Prokopová je podjatá a zprostil ji funkce. Současně ustanovil
znalce Ing. Bohumila Bartůňka.
V kasační stížnosti ze dne 21. 5. 2008, směřující proti usnesení krajského soudu ze dne
29. 4. 2008, žalobce mimo jiné namítl podjatost senátu 44 Ca Krajského soudu v Praze. Žalobce
nesouhlasil s postupem soudu, který ustanovil znalce k ocenění nemovitostí ve vlastnictví
žalobce. Konstatoval, že spisem OŘ PČR Kutná Hora sp. zn. ORKH 754/05 je prokázáno,
že Krajský soud v Praze „vydával rozhodnutí na podporu represe zinsenované a objednané zdejší komunální
svérou za součinnosti vedení SD + PČR + SZ“.
Dne 6. 6. 2008 byl spis krajského soudu předložen Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o námitce podjatosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 13. 6. 2008,
č. j. Nao 74/2008 - 157, vrátil spis krajskému soudu s tím, že spis neobsahuje vyjádření všech
soudců senátu 44 Ca k námitce podjatosti vznesené žalobcem, když na vyjádření na č. l. 154
jsou toliko dva podpisy, z nichž lze identifikovat jen podpis soudkyně JUDr. Jarmily Hanušové.
Dne 19. 8. 2008 byl spis krajského soudu opětovně předložen Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Soudkyně Olga Stránská k námitce podjatosti přednesené žalobcem uvedla, že k věci
ani k osobě žalobce nemá žádný vztah, necítí se podjatá. Soudkyně JUDr. Dalila Marečková
uvedla, že nemá žádný vztah k účastníkům ani k projednávané věci. Soudkyně JUDr. Jarmila
Hanušová uvedla, že se necítí být ve věci podjatá, nemá žádný vztah k účastníkům řízení,
ani k věci samé. Soudkyně JUDr. Věra Šimůnková uvedla, že k účastníkům řízení ani k věci nemá
žádný poměr. Soudce Mgr. Luboš Dörfl uvedl, že k účastníkům řízení ani k věci nemá žádný
vztah.
Nejvyšší správní soud předesílá, že podle jeho konstantní judikatury i ve fázi po vydání
rozhodnutí o věci samé je v případě, kdy proti rozhodnutí byla podána kasační stížnost a kdy je tato stížnost
přípustná, nezbytné (a tedy i přípustné) rozhodnout o námitce podjatosti soudců krajského soudu, kteří rozhodnutí
vydali, byla-li taková námitka včas vznesena (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34). Je tomu tak proto, že ve fázi mezi podáním kasační stížnosti
a předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o ní činí krajský soud podle §108
s. ř. s. řadu přípravných úkonů směřujících k tomu, aby o kasační stížnosti mohlo být řádně
rozhodnuto; v rámci toho je často potřeba vydávat i rozhodnutí procesní povahy (vyzvat
k odstranění vad kasační stížnosti, rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků
či o ustanovení zástupce, apod.). Tato rozhodnutí se závažným způsobem dotýkají právního
postavení účastníků řízení, a proto je třeba, aby - stejně jako při rozhodování o věci samé - byla
vydána nepodjatými soudci.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku
řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním
pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít
výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z podání žalobce vyplývá, že důvod podjatosti soudců Krajského soudu v Praze spatřuje
v tom, že tento soud „vydával rozhodnutí na podporu represe zinsenované a objednané zdejší komunální
svérou za součinnosti vedení SD + PČR + SZ“. Toto tvrzení žalobce shledal Nejvyšší správní soud
krajně nepravděpodobným a přičítá je silně napjatému vztahu žalobce vůči soudcům Krajského
soudu v Praze, který je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho předchozí činnosti znám. V uvedené
skutečnosti však Nejvyšší správní soud vidí toliko subjektivní hledisko žalobce, které nenachází
odraz v objektivních zjištěních a nezakládá pochybnost o nepodjatosti soudců Krajského soudu
v Praze.
Z obsahu podání žalobce lze dále usuzovat, že podjatost soudců krajského soudu spatřuje
také v tom, že soud ustanovil znalce k ocenění nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Uplatněný
důvod podjatosti představuje okolnost, která spočívá v postupu soudu v řízení o projednávané
věci. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. tato skutečnost není důvodem pro vyloučení soudců z projednávání
a rozhodování v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36.
Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být
pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech,
kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům
nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem
(ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
Se zřetelem k tomu, že důvody uplatněné žalobcem nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti
o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Praze a dále vzhledem k tomu, že se výše uvedení
soudci necítí být podjatí, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na jejich vyloučení
z projednávání a rozhodování v této věci důvodným.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci Krajského soudu v Praze Olga
Stránská, JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Jarmila Hanušová, JUDr. Věra Šimůnková
a Mgr. Luboš Dörfl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že svým rozhodnutím ze dne
24. 7. 2007, č. j. 4 As 25/2007 - 105, uložil krajskému soudu, aby žalobce osvobodil
od druhé poloviny soudního poplatku z kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36. Skutečnost, že následný postup krajského
soudu nekoresponduje se závazným právním názorem zdejšího soudu, nezakládá podjatost
soudců tohoto soudu, neboť jde o postup v řízení o projednávané věci; může však založit kasační
důvod v případě, že krajský soud rozhodne v rozporu s vysloveným právním názorem.
Nejvyšší správní soud jako soud věcně příslušný k rozhodování o kasačních stížnostech,
aniž by chtěl jakkoliv zasahovat do postupu krajského soudu podle §108 s. ř. s. v dané věci,
současně poukazuje na princip procesní ekonomie a zdůrazňuje obecný požadavek na rychlost
a plynulost soudního řízení. Tyto zásady podle dosavadních zjištění krajský soud nectí,
když navzdory závaznému právnímu názoru Nejvyššího správního soudu neúměrně prodlužuje
(uplynul již více než rok od doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007
účastníkům řízení) a zbytečně prodražuje (50 listů spisu a korespondence, včetně nadbytečného
ustanovování znalců) řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
4. 3. 2005, č. j. 44 Ca 62/2004 - 36.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu