ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.85.2007:139
sp. zn. Nao 85/2007 - 139
1
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobců:
a) Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu, IČ 67010041, se sídlem Cejl 48/50, Brno,
b) Svoboda zvířat Hradec Králové, občanské sdružení, se sídlem Lochenice 156,
Předměřice nad Labem - Lochenice, oba zastoupeni Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem
Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem
Komenského nám. 125, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ředitelství vodních
cest České republiky, se sídlem Vinohradská 184, Praha 3, zastoupen JUDr. Jiřím Stránským,
advokátem, se sídlem Jandova 8, Praha 9, 2) Město Přelouč, se sídlem Masarykovo nám. 25,
Přelouč, v řízení o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, Mgr. Petry Venclové, vznesené v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 52 Ca 14/2006,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, Mgr. Petra
Venclová ne ní v yl oučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 52 Ca 14/2006.
Odůvodnění:
Žalobci ad a) a b) podali u věcně a místně příslušného Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2005,
č. j. KrÚ - 22569/167/2005/OM/KI. Žalobce ad b) - dále jen „žalobce“ - ve svém podání
ze dne 29. 10. 2007 uplatnil námitku podjatosti soudkyně tohoto soudu Mgr. Petry Venclové,
když jako důvod uvedl dosavadní postup soudu, konkrétně usnesení ze dne 2. 8. 2006,
č. j. 52 Ca 14/2006 - 111, kterým bylo řízení přerušeno z důvodu vedení řízení o kasační stížnosti
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 48/2006.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který věc projednává, předložil
Nejvyššímu správnímu soudu podání žalobce ze dne 28. 10. 2006, doručené osobně krajskému
soudu 12. 11. 2007, k rozhodnutí podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
Ke vznesené námitce podjatosti se soudkyně Mgr. Petra Venclová vyjádřila
tak, že se vyloučenou z projednávání a rozhodování věci necítí, a nejsou jí známé žádné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno pochybovat o její nepodjatosti se zřetelem
na vztah k předmětu řízení, k účastníkům řízení, k zástupcům účastníků řízení či k osobám
na řízení zúčastněným.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci žádný z důvodů, pro které by soudkyně Mgr. Petra Venclová
mohla být vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci, zjištěn nebyl. Důvodem návrhu
na vyloučení soudkyně, jak vyplývá z podání žalobce ze dne 29. 10. 2007, jenž bylo označeno jako
„stížnost žalobce na průtahy v řízení o žalobě“, je dosavadní postup soudu, konkrétně pak vydání
usnesení ze dne 2. 8. 2006, č. j. 52 Ca 14/2006 - 111, kterým v této věci bylo řízení
přerušeno z důvodu vedení řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 As 48/2006. V tomto procesním postupu soudu žalobce spatřuje průtahy v řízení,
usnesení o přerušení řízení je podle jeho mínění v rozporu s ustanovením §48 odst. 2 písm. f)
s. ř. s., a proto žalobce žádá, aby soudkyně Mgr. Petra Venclová byla z případu odvolána, žaloba
byla přidělena jinému soudci, rozhodnutí o přerušení řízení bylo zrušeno a o žalobě bylo
neprodleně rozhodnuto. Postup soudu, předpokládaný procesním předpisem, pak nelze
považovat za důvod, který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
ve věci. Žalobce mimo námitek k procesnímu postupu soudu neuvedl další skutečnosti,
svědčící o tvrzené liknavosti soudu. Nejvyšší správní soud podotýká, že poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické
závislosti. V daném případě však žádná z těchto skutečností nebyla zjištěna a ostatně žalobcem
ani tvrzena.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku
výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti
soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese
atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu
ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti. Žalobcem tvrzené důvody,
jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudkyně
Mgr. Petry Venclové, která má rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření této
soudkyně. Ta naopak potvrzuje, že k projednávané věci, k účastníkům řízení, k zástupcům
účastníků řízení či k osobám zúčastněným na řízení nemá žádný osobní vztah. O případné
podjatosti uvedené soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek
o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávislé není
dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce.
Nejvyšší správní soud proto vzhledem k výše uvedenému rozhodl o námitce podjatosti
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
a contr.).
V Brně dne 9. ledna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu