ECLI:CZ:NSS:2008:PST.33.2007:31
sp. zn. Pst 33/2007 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milady
Tomkové, Mgr. Jana Passera a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele:
vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného JUDr. Václavem
Henychem, vrchním ředitelem Sekce legislativy a všeobecné správy Ministerstva vnitra,
proti odpůrci: Strana Přírodního Zákona, se sídlem Praha 10, U Hostivařského nádraží 12,
o návrhu na rozpuštění politické strany,
takto:
I. Politická strana Strana Přírodního Zákona se r o z p o u š t í .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
III. Likvidátorem se u r č u je Mgr. Radslav Janeček, advokát se sídlem
Bubeníčkova 44, Brno.
Odůvodnění:
Dne 5. 10. 2007 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh vlády České
republiky (dále též „navrhovatel“) na rozpuštění politické strany Strana Přírodního Zákona
(dále též „odpůrce“). Tento návrh, podaný v souladu s ustanovením §15 odst. 1 zákona
č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále též „zákon
o politických stranách“), navrhovatel odůvodnil zejména tím, že po pozastavení činnosti
neučinil odpůrce kroky k odstranění závadného stavu, na jehož základě bylo rozhodnuto
o pozastavení jeho činnosti. Činnost odpůrce pozastavil Nejvyšší správní soud svým
rozsudkem ze dne 5. 1. 2006, čj. Pst 4/2005 - 31, neboť odpůrce opakovaně nesplnil svoji
zákonnou povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu
podle §18 odst. 1 zákona o politických stranách (konkrétně se jedná o roky 2001 až 2003).
Odpůrce nejen že nenapravil tento stav, ale nepředložil Poslanecké sněmovně ani výroční
finanční zprávy za roky následující (2004 až 2006); v této souvislosti přitom navrhovatel
odkázal zejména na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1699 z 44. schůze (12. 5. 2005),
usnesení Poslanecké sněmovny č. 2447 z 55. schůze (26. 4. 2006) a usnesení Poslanecké
sněmovny č. 295 ze 14. schůze (27. 4. 2007). V souladu s §14 odst. 2 zákona o politických
stranách proto navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud rozpustil politickou stranu
Strana Přírodního Zákona a aby jmenoval likvidátora této strany.
Odpůrce se k návrhu nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisu konstatuje, že shora citovaným rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006 byla pozastavena činnost odpůrce, neboť bylo
prokázáno, že skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně nepředložil
příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční
zprávy, a to za roky 2001 až 2004, a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou
povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, a proto Nejvyšší správní
soud rozhodl o pozastavení činnosti této politické strany.
Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 1699 ze dne
12. 5. 2005, usnesení Poslanecké sněmovny č. 2447 ze dne 26. 4. 2006 a usnesení Poslanecké
sněmovny č. 295 ze dne 27. 4. 2007 je dále patrno, že odpůrce nepředložil výroční finanční
zprávu za roky 2004, 2005, 2006.
Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §96 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud
o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu, musel soud ještě postavit najisto, zda odpůrce v mezidobí
(tedy od podání návrhu na rozpuštění ze dne 24. 9. 2007 do doby rozhodnutí) zpětně tuto svoji
zákonnou povinnost nesplnil. Jak Nejvyšší správní soud z přípisu Ing. M. H., tajemnice
kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne 9. 1. 2008,
čj. KV/3.1.08/12988/00004/003H, zjistil, odpůrce k uvedenému datu Poslanecké sněmovně
nepředložil výroční finanční zprávy za roky 1997 až 2006. Tuto skutečnost lze doložit
také přehledem a obsahem jednotlivých usnesení kontrolního výboru Poslanecké sněmovny
uveřejněném na internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
(www.psp.cz).
Nejvyšší správní soud posléze na základě takto provedených skutkových zjištění
dospěl k závěru, že návrh na rozpuštění odpůrce je v projednávaném případě důvodný.
O návrhu přitom rozhodl v souladu s ustanovením §51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, když
s tímto postupem vyjádřil navrhovatel souhlas přípisem ze dne 5. 12. 2007 a odpůrce
se v zákonem dané lhůtě nevyjádřil.
Podle ustanovení §13 odst. 6 zákona o politických stranách platí, že strana a hnutí
mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu
s ustanoveními §1 až §5 zákona o politických stranách nebo jestliže i po uplynutí lhůty
stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti,
pro které byla jejich činnost pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany a hnutí určí soud
současně likvidátora, kterým nesmí být osoba, jež byla členem této strany a hnutí.
Podle ustanovení §14 odst. 2 téhož zákona může při pozastavení činnosti strana
a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí
soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále
skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v ustanovení
§15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odpůrce po pozastavení své činnosti v zákonem
stanovené době jednoho roku neučinil žádné úkony k odstranění stavu, který byl důvodem
pro rozhodnutí Nevyššího správního soudu o pozastavení jeho činnosti, tj. nepředložil výroční
finanční zprávy za roky 2001 až 2003. Navíc, jak vyplývá z citovaných usnesení Poslanecké
sněmovny a sdělení jejího kontrolního výboru, nesplnil tuto povinnost ani ve vztahu k rokům
následujícím (2004 až 2006). Odpůrce tak opakovaně nepředložil příslušnému orgánu,
tedy Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy splňující
náležitosti stanovené v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
Z již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se přitom v tomto ohledu
jednoznačně podává, že, „jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu
o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla
jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany
nebo hnutí podle §13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích.“ [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
čj. Pst 5/2003 - 43 (č. 299/2004 Sb. NSS)]. V daném případě nebylo důvodu se od takto
vysloveného právního názoru odchýlit, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl na základě
návrhu oprávněného subjektu tak, jak je uvedeno ve výroku, tedy že uvedená politická strana
se rozpouští.
Výrok o nákladech řízení se opírá zejména o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
neboť neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá a úspěšný navrhovatel
náhradu nákladů výslovně nepožadoval a zjevně mu v této souvislosti žádné náklady řízení
ani nevznikly.
Podle ustanovení §13 odst. 6 zákona o politických stranách určil Nejvyšší správní
soud likvidátorem politické strany Strana Přírodního zákona Mgr. Radslava Janečka, advokáta
se sídlem Bubeníčkova 44, Brno, který bude postupovat přiměřeně podle předpisů o likvidaci
majetku a závazků obchodních společností (§12 odst. 4 zákona o politických stranách).
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 22. ledna 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu