ECLI:CZ:NSS:2009:1.AFS.91.2009:60
sp. zn. 1 Afs 91/2009 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně M. D., zastoupené
Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2,
proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2007, č. j. S-MHMP 5950/2007, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 8 Ca 186/2007 - 36,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 8 Ca 186/2007 - 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 11. 6. 2004 vydal Úřad městské části Praha 18 (dále jen „správce poplatku“) platební
výměr, č. j. 5009/2004/EO/Bro, jímž podle §11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích
a vyhlášky hlavního města Prahy č. 25/2003, o místním poplatku, a podle §44 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), stanovil žalobkyni podle pomůcek poplatek
ze vstupného na veletrh MADI Travel Market konaný ve dnech 4. až 6. 11. 2003 ve výši 128 766 Kč.
Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 10. 2004, č. j. 97122/2004; rozhodnutí
žalovaného však bylo k žalobě žalobkyně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
7. 12. 2005, č. j. 7 Ca 227/2004. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 22. 2. 2006,
č. j. MHMP 97122/2004, zrušil platební výměr vydaný správcem poplatku s tím, že nebyly splněny
podmínky pro užití pomůcek.
Správce poplatku vydal dne 6. 9. 2006 nový platební výměr, č. j. 7213/2/2006/EO/Bro,
na poplatek ze vstupného opět znějící na částku 128 766 Kč. Odvolání žalobkyně bylo žalovaným
zamítnuto rozhodnutím ze dne 19. 4. 2007, č. j. MHMP 5950/2007. Žalobu podanou proti rozhodnutí
žalovaného pak zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2009, č. j. 8 Ca 186/2007 - 36.
Proti rozsudku městského soudu brojila žalobkyně včasnou kasační stížností. V prvé řadě
namítala, že žalovaný zrušil původní platební výměr správce poplatku, a věc tak byla s konečnou
platností rozhodnuta. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu nelze takovou věc
zákonným způsobem opětovně projednávat a rozhodovat: vydá-li správce poplatku po zrušení
platebního výměru v odvolacím řízení znovu platební výměr, jedná se o rozhodnutí nezákonné.
Nezákonnost tohoto rozhodnutí musí být v řízení před soudem namítána, což žalobkyně v žalobě
učinila, avšak městský soud se s touto námitkou nikterak nevypořádal.
Žalobkyně dále sporovala podřazení registračního poplatku za účast na veletrhu MADI Travel
Market v roce 2003 pod termín vstupné ve smyslu §6 zákona o místních poplatcích. Zejména
městskému soudu vytýkala nesprávné užití §2 odst. 7 daňového řádu, odkaz na nepřiléhavou judikaturu
Ústavního soudu a nesprávnou interpretaci zákonného pojmu vstupné. Rovněž namítala neurčitost
výzvy správce poplatku ze dne 4. 5. 2006, který požadoval pouze vyjádření k údajům uvedeným
v dopisu žalobkyně ze dne 20. 5. 2004 a souhlas s jeho způsobem výpočtu poplatku, nikoliv doložení
tam uvedených výdajů na služby poskytnuté za registrační poplatek. Za nedostatek odůvodnění
rozsudku považuje žalobkyně rovněž konstatování soudu, že žalobkyně nepředložila jediný důkaz
k prokázání svých tvrzení o poskytování jiných služeb v roce 2003 než tomu bylo na veletrhu v roce
2002. Žalobkyně naopak tvrdí, že v roce 2003 byly poskytovány zhruba stejné služby
jako v předchozím roce a že tyto služby byly řádně popsány a vyčísleny, avšak správce poplatku
a žalovaný to nebrali do úvahy.
Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření označil kasační stížnost žalobkyně za nedůvodnou a účelovou,
nepřinášející žádné nové skutečnosti. Pokud podle žalobkyně spočívá nezákonnost napadeného
rozsudku v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení, pak z argumentace žalobkyně
není zřejmé, o jakou právní otázku se jedná a které řízení má na mysli. V případě řízení započatého
platebním výměrem ze dne 6. 9. 2006 žalovaný odkazuje na kasační stížností napadený rozsudek
Městského soudu v Praze (resp. na jeho závěr na str. 6), v případě řízení zahájeného platebním
výměrem ze dne 11. 6. 2004 žalovaný upozorňuje na to, že navazující soudní řízení bylo pravomocně
ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005 a touto cestou nelze zpochybňovat
jeho rozhodnutí. Žalobkyní uváděné rozsudky Nejvyššího správního soudu se týkají jiné problematiky,
mají v detailech odlišnou podstatu sporu a na projednávaný případ je nelze aplikovat. Žalovaný naopak
poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2006, č. j. 8 Afs 123/2005 - 160,
z jehož odůvodnění vyplývá opačný názor k postupu podle §50 odst. 5 daňového řádu. K tvrzeným
vadám řízení žalovaný konstatuje, že žalobkyně opět neuvádí konkrétní porušení zákonů. Žalovaný je
přesvědčen, že v průběhu řízení byl řádně prokázán skutečný stav věci a nebyla porušena procesní
ustanovení daňového řádu. Tvrzení žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozsudku týkající se námitky,
že zrušením rozhodnutí správce poplatku nemohla být věc opětovně rozhodována, je podle žalovaného
v rozporu s daňovým řádem a zákonem o místních poplatcích. Podle žalovaného ani po zrušení
platebního výměru ze dne 11. 6. 2004 nezaniklo právo správce poplatku místní poplatek vybrat
a vyměřit, a to s odvoláním na §12 zákona o místních poplatcích a §43, §46 a §47 daňového řádu.
Žalovaný uzavřel, že finanční částka vybraná žalobkyní je v dané situaci jednoznačně vstupným,
z něhož se vybírá místní poplatek (v podrobnostech se odvolal na svá stanoviska ve spisu), a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou směřující do nepřezkoumatelnosti rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů týkající se opakovaného rozhodování ve věci. Nejvyšší
správní soud připomíná ze své judikatury, že nepřezkoumatelnost rozsudku krajského (městského)
soudu je dána, „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu
ze žalobních námitek“ (rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaný
pod č. 787/2006 Sb. NSS), a rovněž tehdy, „není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé,
proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka
považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (…). Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen
pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“ (rozsudek ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS).
Ze soudního spisu je zřejmé, že žalobkyně v žalobě (stejně jako předtím v odvolání a následně
v kasační stížnosti) poukazovala na to, že v projednávané věci byl správcem poplatku již jednou vydán
platební výměr (dne 11. 6. 2004, č. j. 5009/2004/EO/Bro), který byl však žalovaným zrušen postupem
podle §50 odst. 5 daňového řádu. Toto ustanovení přitom neumožňuje odvolacímu orgánu vrátit věc
správci poplatku k dalšímu řízení s výjimkou případu podle §49 odst. 1 téhož zákona.
Tím, že rozhodnutí správce poplatku bylo zrušeno, byla věc jednou provždy rozhodnuta a žalovaný
tak nebyl oprávněn znovu řízení otevírat a doměřovat poplatek ze vstupného. Svůj názor žalobkyně
podpořila delší citací z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 6 Afs 3/2004 - 85
a vyslovila své přesvědčení o nicotnosti nového rozhodnutí správce poplatku i žalovaného.
Po přezkoumání odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu musel Nejvyšší správní
soud konstatovat, že se městský soud s výše uvedenou argumentací žalobkyně nijak nevypořádal.
Ačkoliv se městský soud relativně podrobně zabýval dalšími žalobními námitkami, zejména podřazením
registračního poplatku vybíraného žalobkyní za vstup na veletrh pod zákonný pojem vstupné
a hodnocením skutkového stavu, otázku opakovaně vydaného platebního výměru (včetně žalobkyní
zmiňované judikatury zdejšího soudu a otázky nicotnosti platebního výměru a rozhodnutí žalovaného)
městský soud opominul. Jediný náznak argumentace městského soudu k této problematice by bylo
možno spatřovat na str. 6 shora napadeného rozsudku. Při bližším pohledu je však zřejmé, že městský
soud zde primárně odpovídá na tvrzení žalobkyně, že pouhé vynechání zmínky o pomůckách
v odůvodnění nového platebního výměru nijak nemění původní charakter vyměření poplatku
pomůckami. Ani z této argumentace městského soudu tak není možné dovodit, proč městský soud
považoval výše uvedenou námitku žalobkyně za lichou, mylnou nebo vyvrácenou. Z tohoto důvodu
musel Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušit pro něpřezkoumatelnost spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. Nad rámec posouzení námitky nepřezkoumatelnosti pak zdejší soud
podotýká, že žalobkyní vznesená námitka byla obsáhle řešena v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, publikovaném pod č. 1865/2009 Sb. NSS.
Judikatura zdejšího soudu tedy poskytuje městskému soudu dostatečné vodítko pro řešení této otázky
v následujícím řízení.
Nejvyšší správní soud se nicméně musel dále zabývat tím, zda je povinen odpovědět i na další
námitky žalobkyně uplatněné v kasační stížnosti, byl-li rozsudek městského soudu shledán z části
nepřezkoumatelným. Při řešení této otázky aplikoval Nejvyšší správní soud usnesení rozšířeného senátu
zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, www.nssoud.cz. V tomto usnesení
rozšířený senát vyslovil, že „krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (podobně též Nejvyšší
správní soud v řízení o kasační stížnosti) není oprávněn vyhnout se hodnocení těch skutkových a právních otázek,
které, jelikož se jimi orgán či soud, jehož rozhodnutí se přezkoumává, v potřebné míře zabýval, samy o sobě předmětem
přezkumu být mohou, poukazem na to, že ve vztahu k jiným skutkovým či právním otázkám, od předchozích
oddělitelným, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud podotýká, že zabývat se těmito
oddělitelnými otázkami je nutno jen tehdy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci
(či lze-li vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, že takový význam mít bude). Pokud se však s ohledem
na dosavadní výsledky řízení, povahu věci či z jiných důvodů stávají v důsledku zrušovacího rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost některé skutkové a právní otázky (a k nim směřující žalobní či stížní námitky)
bezpředmětnými, není nutno se jimi zabývat; postačí toliko zdůvodnit, proč je má soud v daném řízení nadále
za bezpředmětné“. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zbývající kasační námitky směřují proti části
rozsudku městského soudu, která je oddělitelná od části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Nicméně otázka, zda správce poplatku může po zrušení platebního výměru nadřízeným správcem vydat
ve stejné věci nový platební výměr, je pro posuzovaný případ otázkou zcela zásadní.
Od jejího zodpovězení se odvíjí i to, zda se bude třeba podrobně zabývat zbývajícími námitkami
žalobkyně. Bez patřičné odpovědi městského soudu na tuto základní námitku se hodnocení dalších
kasačních námitek ze strany Nejvyššího správního soudu jeví jako předčasné a zdejší soud k němu
proto nepřistoupil.
Nejvyšší správní soud tedy zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude městský soud vázán názorem vysloveným v rozsudku zdejšího
soudu a přezkoumá opomenutou žalobní námitku. Nejvyšší správní soud nemohl vyhovět žádosti
žalobkyně, aby jí ve svém zrušujícím rozsudku přiznal náhradu nákladů soudního řízení,
neboť v souladu s §110 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
jakož i o žalobě městský soud v novém řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu