ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.59.2009:135
sp. zn. 1 As 59/2009 - 135
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Ateliér pro životní
prostředí, o. s., se sídlem Ve svahu 1, Praha 4, zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem,
advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967, Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu
pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, za účasti osob zúčastněných
na řízení: 1) Pankrác Shopping Center k. s., se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, zastoupené
JUDr. Kateřinou Jeráčkovou, advokátkou se sídlem Branická 128/17, Praha 4,
2) Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce, se sídlem Bartákova 1108/38, Praha 4, 3) V. A.,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2006, č. j. 36144/2005-63/O-2634/05,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2009,
č. j. 10 Ca 110/2006 - 95,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Výše označeným rozhodnutím žalovaný k odvoláním změnil rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy ze dne 30. 6. 2005, č. j. MHMP – 50470/2004/OST/Bd, kterým byla
na vyjmenovaných pozemcích v katastrálním území Nusle v Praze 4 umístěna stavba označená
jako „ECE Obchodní a společenské centrum Praha 4 – Pankrác, budova D“, a dále povolena
výjimka ze stavebního zákazu stanoveného nařízením hlavního města Prahy č. 14/2001 Sb.
hl. m. Prahy, o stavební uzávěře pro trasy městské kolejové dopravy, ve znění pozdějších
předpisů, pro umístění východní části výše uvedené stavby. Současně žalovaný pro nepřípustnost
zamítl odvolání Společenství vlastníků jednotek Krč 1193 až 1199, 1201 až 1205.
Žalobu, kterou žalobce brojil proti těmto rozhodnutím správních orgánů, městský soud
zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
a to „z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. s tím, že konkrétní odůvodnění
tohoto napadení stěžovatel zašle v době co možná nejkratší“.
Protože žalobcova kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti, městský soud
ho usnesením ze dne 27. 7. 2009 (č. l. 132) vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o sdělení rozsahu, v němž předmětný rozsudek napadá,
a dále o konkrétní důvody podřaditelné pod §103 odst. 1 s. ř. s. Současně ho poučil o následcích
nevyhovění této výzvě. Žalobci bylo usnesení řádně doručeno dne 28. 7. 2009. Ve stanovené
lhůtě však žalobce vady podání neodstranil, ani nepožádal o prodloužení této lhůty.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal,
že takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá,
musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně
určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat
konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení
nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění
některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom třeba vykládat
v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje
podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají
zákonným kasačním důvodům. Na jedné straně tedy sice postačí, že ze znění kasační stížnosti
jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají, a není rozhodující,
že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. č. 161/2004 Sb. NSS).
Na straně druhé ale není dostačující, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede
některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s., ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku,
jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V daném případě stěžovatel v kasační stížnosti pouze označil jako důvody pro podání
kasační stížnosti §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Taková tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil, resp. jaké vady
řízení, které mohly mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, soud učinil, nebo jakých vad řízení
se dopustil žalovaný, jsou však stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem.
Jde o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá
řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, městský soud
ho proto správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti
a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5
za použití §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost je příslušný rozhodnout
Městský soud v Praze, jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením §3 odst. 4
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o
kasační stížnosti rozhoduje krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu